František Chaun

František Chaun
Základní informace
Narození 26. ledna 1921
Kaplice, Čechy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 30. prosince 1981 (ve věku 60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánry klasická hudba
Povolání herec, hudební skladatel a malíř
Děti Igor Chaun
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Chaun (26. ledna 1921 Kaplice30. prosince 1981 Praha) byl český hudební skladatel, klavírista, zpěvák, malíř a herec.

Život

Po středoškolských studiích prožitých v Lounech vystudoval farmacii, ale celý život se zcela věnoval uměleckým aktivitám. Hudbu studoval soukromě u Jindřicha Felda a Klementa Slavického, ale jako ke všem svým ostatním činnostem k ní přistupoval jako samouk. Skladatelské dílo není příliš rozsáhlé, okolo třiceti skladeb. Pozoruhodná je jeho kafkovská trilogie pro orchestr: Proměna, Zámek, Proces z let 19641969. Vytvořil i několik skladeb pro magnetofonový pás (music for tape), které realizoval v pařížském studiu Acousti.

Jako malíř vytvořil stovky obrazů. Přátelil se s francouzským malířem Jeanem Dubuffetem s nímž ho spojoval společný výtvarný názor ve stylizovaném naivismu a primitivismu, který je znám pod názvem art brut. Dubuffetovi věnoval jednu ze svých skladeb Dvojkoncert pro housle, violoncello a komorní orchestr "Hommage a Dubuffet".

Jako herec byl proslulý zejména svými recesemi a kanadskými žertíky.

Jeho syn Igor Chaun (* 1963), filmový scenárista a režisér.

Hudební dílo (výběr)

  • Kafkovská trilogie: Proměna, Zámek, Proces (1964–1969) - tři skladby pro symfonický orchestr
  • Trio pro klarinet, lesní roh a kontrabas (1965–1967)
  • Hommage á Dubuffet, dvojkoncert pro housle, violoncello a komorní orchestr (1969)
  • Duo pro violu a kontrabas (1970)
  • Pět obrázků pro orchestr (1970)
  • Písně na slova R. M. Rilka
  • Co zpívávala babička, pásmo písniček pro ženský sbor

Odkazy

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Nekrolog: Hudební rozhledy, ročník 35, 1982, č.4, s.170-172.

Externí odkazy

Zdroj