František Blahovec

František Blahovec
Mons. František Blahovec
Mons. František Blahovec
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1901 – 1913
Stranická příslušnost
Členství mladočeši
národní demokraté
Národní sjednocení
SNJ
Národní souručenství
Narození 4. dubna 1864
Žár
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 16. března 1942 (ve věku 77 let)
Volyně
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Náboženství katolická církev
Commons František Blahovec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Blahovec, uváděn též jako František Bláhovec (4. dubna 1864 Žár[1] – 16. března 1942 Volyně[2][3][4]), byl rakouský a český římskokatolický kněz, regionální aktivista v Pošumaví a politik, na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie

Pocházel se selské rodiny z Pošumaví. Otec Pavel Blahovec měl zemědělské hospodářství v Žáru u Volyně. Matka byla Marie rozená Maršálková z Nespic. Vychodil jednotřídní školu v Onšovicích. V roce 1876 přešel na gymnázium v Písku. Zde složil roku 1884 maturitu s velmi dobrým prospěchem. Už během středoškolských studií se začal zajímat o veřejné záležitosti. Četl Národní listy a poté, co zemřel redaktor Josef Barák, zaslal Blahovec s několika spolužáky do redakce Národních listů kondolenci. Za to pak byl vyšetřován zemskou školskou radou, ale nebyl potrestán. V Písku se také seznámil se spisovatelem Adolfem Heydukem, který ve městě tehdy působil jako pedagog.[3][2]

Po maturitě nastoupil do kněžského semináře v Českých Budějovicích. Zde ho ovlivnily názory biskupa Jana Valeriána Jirsíka, který spojoval katolickou zbožnost s podporou českých státoprávních aspirací. 22. července 1888 byl vysvěcen na kněze. Nejprve působil jako kaplan v Zejbiši, po třech měsících získal post administrátora v Čachrově a od 11. listopadu 1890 v této obci působil jako farář. V Čachrově se začal angažovat i politicky v mladočeských kruzích. V roce 1890 založil v Čachrově hasičský spolek, stál za vznikem místní pobočky Národní jednoty pošumavské. Roku 1895 inicioval vznik záložny, díky jeho iniciativě byl v Čachrově ustaven i včelařský spolek. Prosazoval melioraci zemědělské půdy a regulaci Pstružné. V roce 1901 se podílel na zbudování družstevní elektrárny. Měl rovněž zásluhu na rozšíření českojazyčné školy, opravě kostela, výstavbě vodovodu a rozvoji dobytčích trhů. Prosadil výstavbu okresní silnice Čachrov-Nemilkov a zřízení postu obvodního lékaře. Měl podíl na povýšení Čachrova na městys. Spolu s ing.J.Havránkem prosadil roku 1901 založení družstevní škrobárny v Horažďovicích a stal se jejím prvním předsedou.[3]

Ve volbách v roce 1901 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii venkovských obcí (volební obvod Strakonice). Politicky se uvádí coby člen mladočeské strany.[5] Byl jediným katolickým knězem v poslaneckém klubu mladočeské strany. Na sněmu byl členem petiční a školské komise a působil coby zapisovatel mladočeského klubu.[3] Mandát na sněmu obhájil ve volbách v roce 1908.[6][7]

Vyvíjel aktivity na podporu českého etnika v Pošumaví, publikoval v regionálních a menšinových periodikách. Mezi jeho známé patřili spisovatelé Karel Klostermann a Jindřich Šimon Baar. V roce 1905 přešel z Čachrova na farářský post ve Volenicích. I zde vyvíjel veřejné, spolkové a politické aktivity. Spoluzaložil místní družstevní sušárnu, podílel se na výstavbě vodovodu a inicioval výstavbu silnic Volenice – Kalenice a Volenice – Krejnice. Na zemském sněmu prosadil příspěvek na opravu volenického kostela. Mezi jeho počiny patří i výstavba obecního domu a měšťanské školy ve Volenicích. Celkem za svého života inicioval v regionu Pošumaví vznik 17 hasičských jednot, 16 poboček Národní jednoty pošumavské, 7 spolků Červeného kříže a 47 záložen.[3] V jiném pramenu uváděn jeho podíl na založení 37 záložen a 17 poboček Národní jednoty pošumavské.[2]

Za první světové války u něj byla roku 1917 provedena domovní prohlídka, pro jeho styky s českou opozicí a kvůli aktivitám ve prospěch osvobození selských mladíků od vojenské služby. V době po válce začal ve Volenicích sloužit mše v českém jazyce, což bylo později zakázáno konzistoří. Udržoval široké společenské a politické kontakty. Na faře ve Volenicích s ním jednali mimo jiné Karel Kramář nebo Alice Masaryková. Do penze odešel 4. října 1932 a usadil se ve Volyni. Byl čestným předsedou tamního muzea a členem výboru Národního sjednocení. V roce 1933 u něj byla provedena domovní prohlídka na základě podezření z trestných činů podle zákona na ochranu republiky. Po roce 1939 byl aktivní v Národním souručenství. Zemřel v březnu 1942 ve Volyni a byl pohřben na volyňském hřbitově.[3]


Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 27. 
  3. ↑ a b c d e f František Bláhovec (Blahovec) [online]. cachrov.cz [cit. 2013-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-20. 
  4. ↑ František Bláhovec [online]. cdct.cz [cit. 2013-12-20]. Dostupné v archivu. 
  5. ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  6. ↑ Národní politika 21. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7195927&picp=&it=0&s=djvu
  7. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/003schuz/s003003.htm

Externí odkazy

Zdroj