Francouzsko-španělská státní hranice

Hranice mezi Francií a Španělskem^{[pozn. 1]} byla formálně stanovena v roce 1659. Odděluje tyto dvě země od měst Hendaye a Irun na západě, probíhá přes Pyreneje až k městům Cerbère a Portbou u Středozemního moře. Vede zhruba po rozvodí Pyrenejí, i když existuje několik výjimek.

Francouzsko-španělská hranice měří 656,3 kilometru a táhne se mezi jihozápadní Francií a severovýchodním Španělskem. Začíná na západě u Biskajského zálivu ve francouzském městě Hendaye a španělském městě Irun (43°22′32″ s. š., 1°47′31″ z. d.). Dále pokračuje východním směrem přes Pyreneje až k suverénnímu státu Andorra (42°36′13″ s. š., 1°26′30″ v. d.). Tento malý stát přerušuje hranici mezi Španělskem a Francií na 63,7 kilometrů na španělské straně a 56 kilometrů na francouzské. Poté hranice pokračuje východním směrem (42°30′9″ s. š., 1°43′34″ v. d.) až ke Středozemnímu moři, do měst Cerbère (Francie) a Portbou (Španělsko) (42°26′9″ s. š., 3°10′26″ v. d.).

Od západu na východ hranici přetínají tyto provincie:

Španělsko má na francouzském území exklávu – město Llívia v departementu Pyrénées-Orientales.

U západního konce hranice, podél řeky Bidasoa, má neobvyklý režim Bažantí ostrov: ostrov je kondominiem – jeho svrchovanost je sdílena mezi oběma zeměmi, přičemž se střídají každého půl roku – jedna země má svrchovanost od ledna do června, druhá od července do prosince.^[1]

Formální vymezení francouzsko-španělské hranice sahá k podpisu Pyrenejské smlouvy z roku 1659 mezi královstvími Francie a Španělska. Poté následovala Smlouva z Llívie z roku 1660, která převedla svrchovanost několika vesnic v údolí Querol Francii.

Později došlo k dalším dohodám pro specifická území:

• dohoda podepsaná v Perpignanu roku 1764, stanovující hranice mezi Empordà a Coll Pertús^[2]
• Smlouva z Elizonda z roku 1785 určující výšku hranic v oblasti Aldudes a Valcarlos^[2]

Konečné vymezení, které je většinou platné dodnes, je stanoveno smlouvami z Bayonne z let 1856–1868. Za vlády španělské královny Isabely II. a francouzského císaře Napoleona III. byly podepsány tyto dohody:^[3]

• smlouva z roku 1856 vymezující hranici mezi provinciemi Guipúzcoa a Navarra
• smlouva z roku 1862 pro provincie Huesca a Lleida
• smlouva z roku 1866 pro úsek od údolí Andorry až ke Středozemnímu moři
• závěrečný hraniční akt z roku 1868

Obě země později uzavřely další dohody:

• v roce 1980 dohoda o vymezení hranice v tunelu Bielsa-Aragnouet^[4]
• v roce 1984, během výstavby silnice spojující údolí Roncal s městem Arette, došlo ke vzájemnému převodu 2 710 m²^[5]

Od roku 1995, kdy vstoupila v platnost Schengenská dohoda, byly zrušeny hraniční kontroly osob i zboží, čímž se zajistil volný pohyb přes hranici. Některé bývalé hraniční stanice zůstaly nevyužité.

Dle ustanovení Bayonnských smluv je hranice fyzicky vyznačena na zemi 602 hraničními kameny (mohyly), které vyznačují dělení obou států. Jsou očíslovány od západu na východ: první se nachází na řece Bidasoa a poslední na mysu Cap Cerbère.

Dalších 45 kamenů vymezuje hranici kolem exklávy Llivia; jsou očíslovány proti směru hodinových ručiček od bodu č. 1 u vstupu na francouzskou silnici RD-68. Údržbu těchto značení zajišťují obě země.^[3][5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku France–Spain border na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu francouzsko-španělská hranice na Wikimedia Commons

Zdroj