Fluorid palladnato-palladičitý

Fluorid palladnato-palladičitý
Obecné
Systematický název Fluorid palladnato-palladičitý
Anglický název Palladium(II,IV) fluoride
Německý název Palladium(II,IV)-fluorid
Sumární vzorec PdF3
Vzhled černá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 12021-58-8
PubChem 57434144
SMILES [Pd+2].[F-][Pd+4]([F-])([F-])([F-])([F-])[F-]
InChI InChI=1S/6FH.2Pd/h6*1H;;/q;;;;;;+2;+4/p-6
Key: LRWQWDMZTSEXJX-UHFFFAOYSA-H
Vlastnosti
Molární hmotnost 163,42 g/mol
Rozpustnost ve vodě hydrolyzuje
Měrná magnetická susceptibilita 1760,0·10−6 cm3/mol
Struktura
Krystalová struktura romboedrická
Tvar molekuly oktaedr
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid palladnato-palladičitý je anorganická sloučenina se empirickým vzorcem PdF3. Lépe jej lze popsat pomocí následujícího vzorce PdII[PdIVF6]. Fluorid palladnato-palladičitý je často zapisován také jako Pd[PdF6] nebo Pd2F6.[1][2]

Příprava

Fluorid palladnato-palladičitý je nejstabilnějším produktem reakce fluoru a kovového palladia:[1]

2 Pd + 3 F2 → Pd[PdF6]

Lze jej také připravit vytěsněním chloru z chloridu palladnato-palladičitého při teplotě při 200 až 250 °C.[3]

Vlastnosti

Fluorid palladnato-palladičitý je paramagnetická černá pevná látka, která hydrolyzuje ve vodě. Je rozpustná v kyselinách a zásadách a redukuje se na kovové palladium za přítomnosti vodíku. Krystalizuje v deformované romboedrické soustavě typu oxidu rheniového.[4] Atomy palladia zaujímají oktaedrické pozice v krystalové struktuře.[2][5]Délka vazby PdII-F je 2,17 Å, zatímco délka vazby PdIV-F je 1,90 Å.[6]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Palladium(II,IV) fluoride na anglické Wikipedii a Palladium(II,IV)-fluorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. S. 1152–1153. (anglicky) 
  2. ↑ a b HOUSECROFT, Catherine E.; SHARPE, A. G. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Pearson Prentice Hall 1140 s. Dostupné online. ISBN 978-0-13-175553-6. S. 788. (anglicky) 
  3. ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 263. Google-Books-ID: atbvAAAAMAAJ. 
  4. ↑ ALSFASSER, Ralf. Moderne anorganische Chemie: mit CD-ROM. [s.l.]: de Gruyter 902 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-019060-1. S. 345. (německy) 
  5. ↑ HEPWORTH, M. A.; JACK, K. H.; PEACOCK, R. D. The crystal structures of the trifluorides of iron, cobalt, ruthenium, rhodium, palladium and iridium. Acta Crystallographica. 1957-01-01, roč. 10, čís. 1, s. 63–69. Dostupné online [cit. 2024-02-03]. ISSN 0365-110X. DOI 10.1107/S0365110X57000158. 
  6. ↑ TRESSAUD, Alain; BARTLETT, Neil. Preparation, Magnetic Properties, and Pressure-Induced Transitions of Some MIIMIVF6 (MII=Ni, Pd, Cu; MIV=Pd, Pt, Sn) Complex Fluorides. Journal of Solid State Chemistry. 2001-12, roč. 162, čís. 2, s. 333–340. Dostupné online [cit. 2024-02-03]. DOI 10.1006/jssc.2001.9331. (anglicky) 


Zdroj