Fluorid niobitý

Fluorid niobitý
Obecné
Systematický název Fluorid niobitý
Anglický název Niobtrifluorid
Německý název Niob(III)-fluoride
Sumární vzorec NbF3
Vzhled modrá až černá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 15195-53-6
PubChem 57348759
SMILES [F-].[F-].[F-].[Nb+3]
InChI InChI=1S/3FH.Nb/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: UJQMXWLZKHSSHS-UHFFFAOYSA-K
Vlastnosti
Molární hmotnost 149,9 g/mol
Teplota tání 570 °C (1058 °F; 843,15 K)
Hustota 4,02 g/cm3
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Struktura
Krystalová struktura kubická
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid niobitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem NbF3.

Příprava

Fluorid niobitý lze získat reakcí niobu s fluorovodíkem při 225 °C.[1] Sloučeninu lze také získat redukcí fluoridu niobičného kovovým niobem při 750 °C a vysokém tlaku nebo reakcí hydridu niobu se směsí fluorovodíku a vodíku.[2][3]

Vlastnosti

Fluorid niobitý je modrá až černá pevná krystalická látka nerozpustná ve vodě.[4] Sloučenina je polovodič a má kubickou krystalovou strukturu typu oxidu rheniového[5] s prostorovou grupou Pm3m (Prostorová grupa-č. 221).[6][7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niob(III)-fluorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ HAGEN, A. P. Inorganic Reactions and Methods, The Formation of Bonds to Halogens (Part 2). [s.l.]: John Wiley & Sons 526 s. Dostupné online. ISBN 978-0-470-14539-5. S. 178. (anglicky) 
  2. ↑ MACINTYRE, Jane E. Dictionary of Inorganic Compounds. [s.l.]: CRC Press 1342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-412-30120-9. S. 3168. (anglicky) 
  3. ↑ SIMONS, J. H. Fluorine Chemistry V5. [s.l.]: Elsevier 522 s. Dostupné online. ISBN 978-0-323-14724-8. S. 48. (anglicky) 
  4. ↑ ELEMENTS, American. Niobium Trifluoride. American Elements [online]. [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Nebengruppenelemente, Lanthanoide, Actinoide, Transactinoide. [s.l.]: Walter de Gruyter GmbH & Co KG 2193 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-049339-9. (německy) 
  6. ↑ BLACHNIK, R. Taschenbuch für Chemiker und Physiker: Band 3: Elemente, anorganische Verbindungen und Materialien, Minerale. [s.l.]: Springer-Verlag 1477 s. Dostupné online. ISBN 978-3-642-58842-6. S. 632. (německy) 
  7. ↑ HAYNES, William M. CRC Handbook of Chemistry and Physics. [s.l.]: CRC Press 2643 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4987-5429-3. S. 106. (anglicky) 

Zdroj