Fluorid bromičný

Fluorid bromičný
Struktura fluoridu bromičného
Struktura fluoridu bromičného
Kuličkový model fluoridu bromičného
Kuličkový model fluoridu bromičného
Obecné
Systematický název Fluorid bromičný
Anglický název Bromine pentafluoride
Německý název Brompentafluorid
Sumární vzorec BrF5
Vzhled nažloutlá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS 7789-30-2
PubChem 24606
SMILES FBr(F)(F)(F)F
InChI 1S/BrF5/c2-1(3,4,5)6
Vlastnosti
Molární hmotnost 174,894 g/mol
Teplota tání −61,30 °C
Teplota varu 40,25 °C
Hustota 2,466 g·cm−3
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
NFPA 704
0
4
3
W-OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid bromičný je interhalogen se vzorcem BrF5. Je to nažloutlá kapalina a silné fluorační činidlo.

Příprava

Poprvé byl připraven roku 1931 přímou reakcí bromu s fluorem.[2] Tato reakce je vhodná i pro přípravu větších množství, probíhá při teplotě 150 °C v nadbytku fluoru.

Br2 + 5 F2 → 2 BrF5

Malá množství je možné připravit reakcí fluoru s bromidem draselným:[2]

KBr + 3 F2 → KF + BrF5

Takto je možné připravit velice čistý BrF5, téměř beze stop BrF3 a dalších nečistot.[2]

Reakce

S vodou reaguje explozivně, ale v přítomnosti acetonitrilu probíhá hydrolýza pomaleji a vzniká kyselina bromičná a fluorovodíková:[3]

BrF5 + 3 H2O → HBrO3 + HF

Má velmi silné fluorační účinky, za laboratorní teploty převádí většinu sloučenin uranu na fluorid uranový.

Může vystupovat i jako akceptor fluoridů, např. v reakci s CsF:[3]

BrF5 + CsF → CsBrF6

Využití

Využívá se v izotopové analýze kyslíku, laserovou ablací pevných silikátů se v přítomnosti BrF5 uvolňuje kyslík, který je možné následně analyzovat.[4] Byl také testován jako oxidovadlo pro raketová paliva a využívá se jako fluorační činidlo při zpracování uranu.

Zdravotní rizika

Silně leptá kůži, jeho výpary dráždí oči, kůži a sliznice. Expozice 100 ppm po dobu několika minut je smrtelná pro většinu experimentálních zvířat. Chronická expozice může způsobit poškození ledvin a selhání jater.[5]

Kontakt s organickými sloučeninami nebo kovovým prachem může vést k vzplanutí nebo explozi.[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bromine pentafluoride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Bromine pentafluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c HYDE, Gene A.; BOUDAKIAN, Max M. Synthesis routes to chlorine and bromine pentafluorides. Inorganic Chemistry. 1968-12, roč. 7, čís. 12, s. 2648–2649. Dostupné online [cit. 2019-06-18]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50070a039. (anglicky) 
  3. ↑ a b GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. OCLC 320245801 S. 1027. 
  4. ↑ CLAYTON, Robert N; MAYEDA, Toshiko K. The use of bromine pentafluoride in the extraction of oxygen from oxides and silicates for isotopic analysis. Geochimica et Cosmochimica Acta. 1963-1, roč. 27, čís. 1, s. 43–52. Dostupné online [cit. 2019-06-18]. DOI 10.1016/0016-7037(63)90071-1. (anglicky) 
  5. ↑ a b PATNAIK, PRADYOT. A comprehensive guide to the hazardous properties of chemical substances. 3rd ed. vyd. Hoboken, NJ: John Wiley xxiii, 1059 pages s. ISBN 9780471714583, ISBN 0471714585. OCLC 76871595 S. 480. 

Externí odkazy

Zdroj