Filip Počta

Filip Počta
Filip Počta
Filip Počta
Narození 19. listopadu 1859
Praha-Malá Strana
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 7. ledna 1924 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí zápal plic
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání pedagog, spisovatel, paleontolog a geolog
Zaměstnavatel Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip Počta (19. listopadu 1859 Praha-Malá Strana[1]7. ledna 1924 Praha[2]) byl český geolog a paleontolog, profesor Univerzity Karlovy, pokračovatel Joachima Barranda. Věnoval se výzkumu zkamenělin v Čechách i dalších evropských zemích. Založil paleontologický ústav v Praze a stál v čele geologického ústavu UK. Byl autorem prvních českých učebnic paleontologie (O tvorstvu předvěkém, Rukověť paleozoologie). Velkou oblibu si získaly jeho veřejné přednášky a populárně-vědecké publikace (např. Geologické výlety po okolí pražském).

Život

Narodil se 19. listopadu 1859 v Praze. Po maturitě na akademickém gymnáziu studoval přírodní vědy v Praze, Bonnu a Paříži.[3]

První zaměstnání získal jako asistent profesora Antonína Friče v Českém muzeu, poté pracoval jako univerzitní asistent profesora Otomara Nováka. Roku 1888 získal titul doktora filosofie a znovu odjel na studijní cestu do Paříže, Londýna, Švédska, Rakouska a Německa.[3]

Po návratu do Prahy se zaměřil na dokončení vědeckého výzkumu, započatého Joachimem Barrandem. Vytvořil přitom stovky výbrusů zkamenělin (uloženy jsou v Národním muzeu).[3] Roku 1891 se habilitoval na docenta paleontologie na české univerzitě v Praze.[4] O sedm let později se stal mimořádným[5] a nakonec v roce 1905 řádným profesorem geologie a paleontologie;[6] krátce poté byl rovněž ustanoven soudním znalcem.[7]

Po jmenování profesorem založil v Praze paleontologický ústav, druhý v Rakousku (po vídeňském). Později byl jmenován ředitelem geologického ústavu UK a členem akademického senátu. Ve školním roce 1910–11 zastával funkci děkana filosofické fakulty. Stal se řádným členem Učené společnosti a České akademie věd a umění a čestným členem Société géologique de France, ukrajinského geologického spolku, Plzeňského přírodovědeckého klubu, společnosti pro výzkum Orientu a dalších organizací.[3]

Ve vědecké práci se soustředil na zkamenělé houby, rudisty, korály a mechovce.[8]

V posledních letech se také zaměřil na popularizaci poznatků.[3] V pražských univerzitních extenzích i na venkově pořádal množství hojně navštěvovaných poutavých veřejných přednášek. Zpravidla je končil morálním apelem proti hrubému egoismu, který vede k válkám, popírá lásku k bližnímu a zdržuje tak pokrok lidstva; podle něj je to pozůstatek zvířeckosti, který je potřeba překonávat.[9]

Nadšení pro vědeckou práci se mu nakonec stalo osudným. O vánočních svátcích roku 1923 pracoval v nevytopené univerzitní pracovně, nachladil se a 7. ledna 1924 zemřel na zápal plic.[3] Pohřben byl 10. ledna na Vyšehradském hřbitově.[10] Počátkem 21. století byl jeho hrob z důvodu nezaplacení udržovacích poplatků hřbitovní správou za podezřelých okolností prodán soukromým zájemcům,[11] od nových majitelů jej pak koupila zpěvačka Hana Zagorová.[12]

Dílo

Počta byl oceňován jako vynikající paleontolog a geolog. Řadu prací publikoval v časopisech Vesmír a Rozpravy České akademie.[9] Přispíval do Ottova slovníku naučného.[13]

Knižně vyšly například:[14]

  • O mechovkách z korycanských vrstev pod Kaňkem u Kutné Hory (1892), viz též Kaňk
  • Geologické výlety po okolí pražském (1898)
  • O tvorstvu předvěkém : nauka o zkamenělinách (1900), nejstarší česká učebnice paleontologie[3]
  • O dějinách tvorstva na zemi (1902), zápis veřejné přednášky
  • Rukověť palaeozoologie (dva díly 1904 a 1905), učebnice paleontologie[3]
  • O vodě pitné a o pramenech (1914)
  • Z minulosti naší země (1914)
  • Geologický obraz Čech (1918)
  • Hovory geologické (1923)

Jeho poslední publikovanou prací byl článek v časopise Vesmír z října 1923 ke čtyřicátému výročí úmrtí Joachima Barranda.[3]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Bubenči, sign. BBČ Z23, s. 51. Dostupné online.
  3. a b c d e f g h i MATOUŠEK, Otakar. Univ. prof. dr. Filip Počta. Národní listy. 1924-01-08, roč. 64, čís. 8, s. 4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  4. Osobní. Národní listy. 1891-03-21, roč. 31, čís. 79, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  5. Installace rektora na c. k. české universitě Karlo-Ferdinandově. Národní listy. 1898-11-28, roč. 38, čís. 329, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  6. Z české university pražské. Národní politika. 1905-09-12, roč. 23, čís. 251, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  7. Osobní. Národní politika. 1905-10-04, roč. 23, čís. 273, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  8. WOLDŘICH, Josef. Z kulturního světa. Zlatá Praha. 1919-11-19, roč. 37, čís. 9–10, s. 78. Dostupné online [cit. 2012-12-15]. 
  9. a b Prof. dr. Filip Počta. Národní politika. 1924-01-08, roč. 42, čís. 8, s. 5. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  10. Pohřeb prof. dra Počty. Národní politika. 1924-01-11, roč. 42, čís. 11, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  11. SEHNOUTKA, Petr; mka. Na Vyšehradě se kšeftovalo s hroby, vyvolení je kupovali za zlomek ceny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2012-12-13 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 
  12. PECHÁČKOVÁ, Alena. Kupčení na Vyšehradě. Je to soukromá věc, říká ke koupi hrobu Zagorová. lidovky.cz, 2012-12-14. Dostupné online.
  13. WOLDŘICH, Josef. Prof. dr. Filip Počta. Zlatá Praha. 1909-11-26, roč. 27, čís. 10, s. 118. Dostupné online [cit. 2012-12-15]. 
  14. Podle seznamu prací v NK ČR

Externí odkazy

Zdroj