Filip Švábský
Filip Švábský | |
---|---|
římskoněmecký král, toskánský markrabě a švábský vévoda | |
Korunovace | 1198 |
Narození | srpen 1177 |
Úmrtí |
21. června 1208 Bamberk |
Pohřben |
Katedrála v Bamberku Katedrála ve Špýru |
Manželka | Irena Angelovna |
Potomci |
Beatrix Štaufská Kunhuta Štaufská Marie Štaufská Alžběta Štaufská Rainald Fridrich Beatrix |
Rod | Štaufové |
Otec | Fridrich I. Barbarossa |
Matka | Beatrix Burgundská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Filip Švábský, či jen Filip Šváb (německy Philipp von Schwaben, srpen 1177 – 21. června 1208, Bamberg) byl od roku 1198 do své násilné smrti římský král.
Život
Filip Karel Heinz byl nejmladší syn císaře Fridricha Barbarossy a jeho druhé manželky Beatrix Burgundské. Původně se mu dostalo duchovního vzdělání a v letech 1190 až 1193 byl také biskupem würzburským a byl jmenován vévodou franským. Teprve po smrti starších bratrů[pozn. 1] opustil mladík duchovní cestu a v roce 1195 byl zvolen vévodou z Tuscie a roku 1196 převzal titul švábského vévody.
V květnu 1197 se v Gunzelechu u Augsburgu oženil s Irenou, vdovou po mladém sicilském králi Rogerovi. Týž rok na malárii zemřel Filipův starší bratr a císař Jindřich VI. Říše osiřela a ač byl již roku 1196 korunován římským králem Jindřichův malý syn, králem se i pro šířící se zvěst o chlapcově úmrtí[1] po nezbytných vyjednáváních stal Filip. V září 1198 byl v Mohuči korunován římským králem. Současně si však welfská strana zvolila za krále Otu IV. Brunšvického z rodu Welfů. Rozpoutal se urputný boj o trůn, kterého využil český král Přemysl, přikláněje se hned na tu, hned na onu stranu, až získal od obou rivalů potvrzení dědičného královského titulu, který mu navíc přiznal i papež Inocenc III., jenž ve sporu o římskou korunu podporoval Otu Brunšvického.[2]
„ | ... stavíme se proti [Filipovi], neboť jestliže by měl bratr nastoupit po bratrovi stejně, jako syn po otci, zdálo by se, že říše... není udělována volbou, ale [rodovým] následnictvím. Proto by se to, co by mělo být svobodné, zdálo dědičným... | “ |
— Inocenc III.[3] |
V následujících letech se Filipova pozice na římském trůně vylepšila, protože po porážce Anglie, k níž byl soupeř Ota poután příbuzenskými vztahy, přišel o anglickou finanční podporu. Mnoho jeho spojenců včetně bratra Jindřicha poté přešlo na Filipovu stranu. V bitvě u Wassenbergu 27. července 1206 byl Ota zraněn a poražen. Poté byl nucen vzdát se svých území v okolí Brunšviku a ztratil dokonce i papežskou podporu.
K nečekanému zvratu došlo 21. června 1208 na sněmu v Bambergu, kdy se stalo něco u Němců dosud neslýchaného. Bavorský falckrabě Ota VIII. z Wittelsbachu prořízl při siestě v biskupském paláci nic netušícímu Filipovi krční tepnu a poté se mu i se společníky[4] podařilo utéct. Vražda byla pravděpodobně odplatou na zrušené zasnoubení s Filipovou dcerou Beatrix.
„ | Císař Filip byl zabit od falckrabího Oty. | “ |
— Druhé pokračování Kosmovy kroniky[5] |
Tělo zesnulého bylo pohřbeno v bamberském dómu. O pět let později nechal Fridrich II. strýcovy ostatky přenést do Špýru, kde byly 29. prosince 1213 v olověné rakvi uloženy po boku jeho předků. Roku 1900 byl Filipův hrob znovu otevřen. Pozůstatky krále byly zavinuté do hedvábných rouch, z nichž některá pocházela z textilních dílen v Palermu[6] a podařilo se je částečně zrekonstruovat.
Potomci
Oženil se s byzantskou princeznou a vdovou po sicilském králi Irenou Angelovnou. Z manželství se narodilo celkem sedm dětí, z nichž se dospělosti dožily čtyři dcery:
- Beatrix, provdána za otcova soupeře o římský trůn Otu IV.
- Kunhuta, provdána za budoucího českého krále Václava I.
- Marie, provdána za vévodu Jindřicha II.
- Alžběta, provdána za kastilského krále Ferdinanda
- Rainald
- Fridrich
- Beatrix
Vývod předků
Odkazy
Poznámky
- ↑ Fridricha († 1191 před Akkonem při třetí křížové výpravě) a Konráda II. († 1196 při osobní potyčce).
Reference
- ↑ WIHODA, Martin. Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha: Argo, 2005. 316 s. ISBN 80-7203-682-3. S. 176. Dále jen Zlatá bula sicilská.
- ↑ Zlatá bula sicilská, str. 48
- ↑ MUNDY, John Hine. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-927-0. S. 230. Dále jen Evropa vrcholného středověku.
- ↑ WIHODA, Martin. Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha: Argo, 2005. 316 s. ISBN 80-7203-682-3. S. 184.
- ↑ Pokračovatelé Kosmovi. Příprava vydání Marie Bláhová, Zdeněk Fiala; překlad Karel Hrdina, Václav Vladivoj Tomek, Marie Bláhová. Praha: Svoboda, 1974. S. 94. Dále jen Pokračovatelé Kosmovi.
- ↑ RADER, Olaf B. Fridrich II. Sicilan na císařském trůně. Praha: Argo, 2016. ISBN 978-80-2571929-9. S. 62.
Literatura
- CSENDES, Peter. Philip von Schwaben : ein Staufer im Kampf um die Macht. Darmstadt: Primus, 2003. 240 s. ISBN 3-89678-458-7. (německy)
- MUNDY, John Hine. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha: Vyšehrad, 2008. 446 s. ISBN 978-80-7021-927-0.
- SCHNITH, Karl Rudolf, a kol. Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern : von den Karolingern zu den Staufern. Graz ; Wien ; Köln: Verlag Styria, 1990. 388 s. ISBN 3-222-11973-2. (německy)
- Andreas Bihrer: König Philipp von Schwaben – Bamberg, 21. Juni 1208. In: Michael Sommer (Hrsg.): Politische Morde. Vom Altertum bis zur Gegenwart. Darmstadt 2005, S. 117–126.
- Joachim Heinzle: Philippe – des rîhes krône – der weise. Krönung und Krone in Walthers Sprüchen für Philipp von Schwaben. In: Thomas Bein (Hrsg.): Walther von der Vogelweide. Textkritik und Edition. Berlin 1999, S. 225–237.
- Bernd Ulrich Hucker: Der Königsmord von 1208 – Privatrache oder Staatsstreich? In: Die Andechs-Meranier in Franken. Europäisches Fürstentum im Mittelalter. Mainz 1998, S. 111–128 (nicht unproblematisch).
- Hans Martin Schaller: Der deutsche Thronstreit und Europa 1198–1218. Philipp von Schwaben, Otto IV., Friedrich II. In: Mario Kramp (Hrsg.), Krönungen. Könige in Aachen. Geschichte und Mythos. Mainz 2000, S. 398–406.
- Bernd Schütte: König Philipp von Schwaben. Itinerar - Urkundenvergabe - Hof. Hannover 2002, ISBN 3-7752-5751-9.
- Eduard Winkelmann: Philipp von Schwaben und Otto IV. von Braunschweig, 1.Bd., König Philipp von Schwaben, 1197–1208, Leipzig 1873, Neudruck Darmstadt 1963
- Egon Boshof: Innozenz III. und der deutsche Thronstreit, Papst Innozenz III. Weichensteller der Geschichte Europas, hg. von Thomas Frenz, Stuttgart 2000, S. 51-67.
- Klaus von Eickels: Otto IV. (1198–1218) und Philipp (1198-1208), in: Die deutschen Herrscher des Mittelalters. Historische Portraits von Heinrich I. bis Maximilian I., hg. von Bernd Schneidmüller – Stefan Weinfurter, München 2003, S. 272-292.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Filip Švábský na Wikimedia Commons
- Hrob otevřený v roce 1900
- Filipova lebka
- Filipova olověná rakev ze špýrského dómu
- Pohřební plášť
- Filipova pohřební tunika
- Přemysl Otakar I. a války v Říši
Předchůdce: Kristián I. |
Toskánský markrabě 1195–1197 |
Nástupce: – |
Předchůdce: Konrád II. |
Švábský vévoda 1196–1208 |
Nástupce: Fridrich VI. |
Předchůdce: Jindřich VI. |
Římsko-německý král Filip II. 1198–1208 |
Nástupce: Ota IV. |