Fikoliny

Fikoliny (Fi+Col+Lin) jsou skupinou oligomerních lektinů s N-terminální doménou podobnou kolagenu a C-terminální doménou podobnou fibrinogenu.

Struktura

Primární fikolinová struktura obsahuje 288 aminokyselin. Kombinace kolagenové a fibrinogenové domény umožňuje proteinu vytvořit základní podjednotku obsahující trojitý šroubovicový ocas a trojici globurálních hlav.[1]

Fikoliny jsou produkovány v játrech hepatocyty a v plicích alveolárními buňkami typu II, neutrofily a monocyty.[2]

Role v přirozené imunitě

Nyní víme, že mechanismy vrozené imunity jsou sofistikované a vysoce specifické. Exokrinní sekrece poskytuje řadu rozpustných faktorů, které jsou schopny tělo chránit před potenciálními patogeny.[3]

Spolu s pentraxiny, kolektiny a molekulami C1q jsou fikoliny rozpustné pattern recognition molekuly (PRM), které hrají důležitou roli v humorální vrozené imunitě.[3] Fikoliny rozpoznávají karbohydrátové struktury na površích patogenů a aktivují lektinovou dráhu komplementové kaskády.[2][4] Po navázání pattern recognition molekuly (PRM) na ligand se spustí kaskáda proteolytického komplementu. Serinové proteázy pak štěpí řadu rozpustných komplementových proteinů, což vede k aktivaci komplementu, jako je opsonizace, tvorba prozánětlivých mediátorů a buněčná lýza.[5]

Kolektiny a fikoliny se také nazývají kolagenní lektiny. Kolektinová rodina jsou proteiny závislé na vápníku. Naopak, rodina fikolinů se na pattern recognition molekuly váže nezávisle na vápníku.[2][6]

Typy fikolinů

U lidí byly identifikovány tři fikoliny:

  1. M-ficolin (FCN1), monocytový ficolin
  2. L-ficolin (FCN2), jaterní ficolin
  3. H-ficolin (FCN3), antigen hakata.[1][2]

Fikolin-1 a fikolin-2 jsou kódovány genem lokalizovaným na chromozomu 9 (9q34) a sdílejí přibližně 80 % aminokyselinové sekvence. Zatímco ficolin-3 je kódován chromozomem 1, a proto má pouze 50% společné identity s dalšími dvěma fikoliny.[1] Zkřížená reaktivita fikolinů byla pozorována v lidském séru.[5]

Klinické reference

Koncentrace fikolinů ve zdravém séru se pohybuje mezi 3 a 5 μg/ml.[1]

Vzhledem k tomu, že ficolin-2 a 3 jsou exprimovány hepatocyty, jejich hladiny se snižují u pokročilých onemocnění jater, jako je cirhóza. Nízké hladiny fikolinu přispívají k imunitní dysfunkci spojené s cirhózou.[7]

Imunoložka Jeak L. Ding a její tým zjistili, že přirozený IgG (nIgG; nespecifický imunoglobulin adaptivní imunity) hraje klíčovou roli v okamžité imunitní obraně tím, že spolupracuje s fikolinem (vrozený imunitní protein).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ficolin na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d KILPATRICK, David C.; CHALMERS, James D. Human L-Ficolin (Ficolin-2) and Its Clinical Significance. Journal of Biomedicine and Biotechnology. 2012, roč. 2012, s. 1–10. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 1110-7243. DOI 10.1155/2012/138797. .
  2. ↑ a b c d MATSUSHITA, Misao; FUJITA, Teizo. Ficolins and the lectin complement pathway. Immunological Reviews. 2001-04, roč. 180, čís. 1, s. 78–85. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0105-2896. DOI 10.1034/j.1600-065x.2001.1800107.x. .
  3. ↑ a b HAJISHENGALLIS, George; RUSSELL, Michael W. Innate Humoral Defense Factors. [s.l.]: Elsevier Dostupné online. S. 251–270. .
  4. ↑ ENDO, Yuichi; MATSUSHITA, Misao; FUJITA, Teizo. Role of ficolin in innate immunity and its molecular basis. Immunobiology. 2007-06, roč. 212, čís. 4–5, s. 371–379. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0171-2985. DOI 10.1016/j.imbio.2006.11.014. .
  5. ↑ a b JARLHELT, Ida; PILELY, Katrine; CLAUSEN, Jytte Bryde. Circulating Ficolin-2 and Ficolin-3 Form Heterocomplexes. The Journal of Immunology. 2020-02-24, roč. 204, čís. 7, s. 1919–1928. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0022-1767. DOI 10.4049/jimmunol.1900694. .
  6. ↑ Zánět, mediátory zánětu [online]. [cit. 2022-02-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ FOLDI, Ildiko; TORNAI, Tamas; TORNAI, David. Lectin-complement pathway molecules are decreased in patients with cirrhosis and constitute the risk of bacterial infections. Liver International. 2017-02-28, roč. 37, čís. 7, s. 1023–1031. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 1478-3223. DOI 10.1111/liv.13368. .

Zdroj