Fiat G.91

G.91 "Gina"
Fiat G.91 (32+72) v muzeu Luftwaffe na letišti Gatow
Určení	bitevní letoun
Původ	Itálie
Výrobce	Fiat Aviazione Aeritalia
Šéfkonstruktér	Giuseppe Gabrielli
První let	9. srpna 1956
Zařazeno	1958
Vyřazeno	30. září 1995
Charakter	Vyřazen
Uživatel	Aeronautica Militare Luftwaffe Portugalské letectvo
Výroba	1956-1977
Vyrobeno kusů	770 ks
Další vývoj	Fiat G.91Y
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fiat G.91 byl lehký proudový bitevní letoun vyvinutý italskou firmou Fiat Aviazione.

Vývoj

Projekt G.91 vznikl v roce 1953 jako reakce na výběrové řízení NATO za účelem sjednocení leteckého parku jeho členských států. Požadavek zněl na konstrukčně robustní stíhací bombardér, nenáročný na údržbu, se schopností operovat z kvalitativně horších VPD. G.91 vycházel z typu North American F-86 Sabre,^{[ujasnit][zdroj⁠?]} který tehdy společnost FIAT montovala z dílů dodávaných z USA.

Krátce po zalétání prototypu 9. srpna 1956 na továrním letišti Caselle u Turína se stroji za letu utrhly ocasní plochy, nastalo tedy zdržení s přestavbou druhého prototypu, který byl zalétán v červenci 1957. Měl instalovanou pohonnou jednotku Bristol BOr.3 Orpheus o tahu 21,59 kN oproti BOr.1 o 18,04 kN u prvního prototypu. Došlo tak ke zlepšení výkonů a letových vlastností.

Pro nezájem kontinentálních států NATO o letoun Fiat G.91 se jeho sériová výroba zahájená v roce 1959 soustředila na objednávky Itálie a NSR. Stroje Aeronautica Militare nesly označení G.91R-1 (22 kusů), G.91R-1A (25 kusů) s modernizovanou avionikou a G.91R-1B (50 kusů) se zesíleným drakem, které byly vyrobeny v celkovém počtu 97 exemplářů. Produkce dále zahrnovala 101 dvoumístných prodloužených bojově cvičných letounů Fiat G.91T-1 (zálet v roce 1960). Motory Bristol-Siddeley 803 Orpheus o tahu 22,22 kN vyráběl v licenci FIAT. Výzbroj tvořila čtveřice pevných kulometů M-3 ráže 12,7 mm, dva vnitřní pylony pro závěsné zbraně nebo nádrže unesly 227 kg a dva vnější 113 kg. V přídi byly zabudovány tři fotografické přístroje.

Předsériové a první sériové letouny G.91R-1 byly dodávány nejprve ke 103° Gruppo Caccia Bombardiery dislokované na základně Miramare u Rimini. Následně byly dodány také 14° Gruppo. V dubnu 1965 na G.91R-1 přešlo také 13° Gruppo na základně Treviso a později v Brindisi.

Italské letectvo vytvořilo ze 16 strojů ověřovací série reprezentační akrobatickou skupinu Pattuglia Acrobatica Nazionale (313° Gruppo Addestramento Acrobatico, Frecce Tricolori) se sídlem v Rivoltě, jejíž Fiaty bez výzbroje a s upravenými motory byly označeny G.91PAN. Tým na tomto typu létal do roku 1982, kdy převzal nové cvičné Aermacchi MB-339PAN.

Luftwaffe odkoupila nejprve přímo z Itálie 50 jednomístných letounů série G.91R-3, následně pak 44 dvoumístné bojově cvičné G.91T-3. Jejich hlavňová výzbroj se skládala ze dvou kanónů DEFA 5-52 ráže 30 mm, každý se zásobou 125 nábojů. Dalších 295 kusů G.91R-3 a T-3 pak do roku 1973 postavilo v licenci sdružení firem Messerschmitt, Heinkel a Dornier, zatímco na výrobě motorů se podílel MAN a FIAT. Rovněž německá verze nesla označení G.91R-3 a vedle detailů ve vybavení se odlišovala i silnější konstrukcí křídla, takže i na vnějších závěsech mohla nést náklady do hmotnosti 454 kg. NSR převzala také sérii 50 letounů G.91R-4 určenou původně pro Řecko, které ji však nepřijalo. Řecké vojenské letectvo v roce 1961 testovalo pouze jeden exemplář. Dalším zákazníkem se stalo v polovině 60. let Portugalsko, které je bojově nasadilo ve svých koloniích v Africe.

Od prosince 1966 společnost FIAT testovala dvoumotorový prototyp Fiat G.91Y s dvojicí pohonných jednotek General Electric J85-GE-13A po 18,13 kN, uložených vedle sebe v rozšířeném trupu. V letech 1971-76 vojenské letectvo Itálie odebralo 45 strojů, které namísto kulometů nesly dva kanóny DEFA 552. Trup letounu G.91Y vycházel ze základního trupu cvičného G.91T, u kterého byla zadní kabina odstraněna a nahrazena další palivovou nádrží. Kapacita paliva tak byla dvojnásobná než u předcházejících jednomístných verzí.

Uživatelé

Německo Německo

• Německé letectvo (Luftwaffe)

Řecko Řecko

• Řecké letectvo testování čtyř letadel v provozu, ale vyřazeny.

Itálie Itálie

• Italské letectvo používalo 31 letadel Fiat G.91, 97 Fiat G.91R a 103 Fiat G.91T/1, vyřazeny v roce 1995^[1]
  • Frecce Tricolori

Portugalsko Portugalsko

• Portugalské letectvo (1966–1993)

USA USA

• Americká armáda – test dvou letadel (1 G.91R/1, 1 G.91R/3) v roce 1961.^[2]

Specifikace (G.91R)

Technické údaje

• Posádka: 1
• Rozpětí: 8,56 m
• Délka: 10,3 m
• Výška: 4,0 m
• Nosná plocha: 6,4 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 3 100 kg
• Vzletová hmotnost:5 440 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 5 500 kg
• Pohonná jednotka: 1× proudový motor Bristol Siddeley Orpheus 803 o tahu 22,2 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 1 075 km/h (580 kn, 668 mph)
• Dolet: 1 150 km
• Bojový rádius: 750 km^[3]
• Operační dostup: 13 100 m
• Počáteční stoupavost: 30 m/s
• Plošné zatížení: 331 kg/m²
• Poměr tah/hmotnost: 0,42

Výzbroj

• Kanony: 4× kulomet M3 Browning ráže 12,7 mm (0.50 in) nebo 2× 30mm kanon DEFA (pouze Luftwaffe G.91R/3)
• Závěsy: 4× pylon pod křídly o nosnosti 680 kg (1,500 lb) pro G.91R/3 & R/4 a 500 kg (1,100 lb) pro G.91R/1 a možnosti kombinace
  • Rakety: 2× kontejnery Matra (každý s 19× raketou SNEB ráže 68 mm); nebo 18× raketa Hispano SURA R80 ráže 80 mm
  • Pumy: Široké spektrum zbraní vzduch-země včetně neřízených železných pum
  • Ostatní:zbraňové kontejnery nebo přídavné nádrže pro větší dolet

Odkazy

Reference

Literatura

• GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 249. 
• JACKSON, Robert. Moderní vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 80-7360-190-7. S. 30–33. 
• MÁČE, Jan. Gina se vrátila na nebe. Letectví a kosmonautika. Říjen 2023, roč. 99, čís. 10, s. 56 a 57. ISSN 0024-1156. 
• NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha: Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Letouny přímé letecké podpory, s. 288–289. 
• NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. 
• SKOPAL, Jan; KADLEC, Jan; HANZAL, Jindřich; HELMICH, Karel. Rozpoznávání letadel. Praha: Naše vojsko, 1957. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fiat G.91 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Kamufláže letounu Fiat G.91 Archivováno 31. 10. 2019 na Wayback Machine.
• Aeritalia G.91

Zdroj