Feministická teorie

Feministická teorie (anglicky Feminist Theory) je soubor teorií zabývajících se teoretickými, fiktivními a psychologickými aspekty feminismu. Jejím hlavním cílem je porozumět genderové nerovnosti. Zaměřuje se především na role mužů a žen ve společnosti a na feministickou politiku napříč různými obory, jako jsou antropologie, sociologie, politologie, literatura a vzdělávání.

Termín Feminist Theory může rovněž odkazovat na stejnojmenný recenzovaný akademický časopis zaměřený na genderová a ženská práva.

Marxismus a socialismus představují klíčové prvky ve formování feministické teorie. Její počátky lze ale vysledovat již na konci 18. století, přičemž výrazný nárůst popularity nastal v 70. a 80. letech 20. století.

Podle Clare Burtonové (2014) má feministická teorie své kořeny v marxismu, přičemž se zvláště zaměřuje na dílo Friedricha Engelse jako na možný výchozí bod.^[1] Nicméně publikace zabývající se feministickou teorií existují již od 18. století. Mezi nejranější literární díla patří Obrana práv žen (A Vindication of the Rights of Woman, 1792) od britské filozofky a spisovatelky Mary Wollstonecraftové. Tato kniha prosazuje názory ve prospěch posílení ženských práv ve vzdělání, politice, manželství a společnosti.^[2]

Wollstonecraftová byla při psaní inspirována méně známou americkou autorkou Judith Sargentovou Murrayovou. Obě tyto ženy později ovlivnily amerického spisovatele Charlese Brockdena Browna, který v roce 1797 vydal dílo Dialogues of Alcuin. V anglicky mluvícím světě pak další významná feministická literatura nevyšla až do roku 1824, kdy americký spisovatel John Neal publikoval knihu Men and Women: Brief Hypothesis Concerning the Difference in their Genius. V této knize Neal rozvíjel myšlenku Judith Murrayové a Mary Wollstonecraftové, ale zároveň zdůraznil zásadní myšlenku, že ženy se od mužů v lecčems liší, to však neznamená, že by byly méněcenné.

Zdroj