Fedcupový tým Polska

Polsko
Kapitán Dawid Celt
Žebříček ITF 17.
Barvy       červená
      bílá
Debut v soutěži 1966
Odehraných ročníků 41
Zápasů celkově 136 (70–63)
Nejlepší umístění světové čtvrtfinále (1992, 2015)
Nejvíce výher, celkem Agnieszka Radwańská (42–11)
Nejvíce výher, dvouhra Agnieszka Radwańská (34–9)
Nejvíce výher, čtyřhra Alicja Rosolská (28–13)
Nejvíce zápasů Alicja Rosolská (41)
Nejvíce odehraných let Alicja Rosolská (16)

Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023

Polsko v Billie Jean King Cupu reprezentuje Polsko v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1966 pod vedením národního tenisového svazu Polski Związek Tenisowy.

Světové čtvrtfinále si Polsko poprvé zahrálo v roce 1992, kdy podlehlo Německu 0–3 na zápasy. Podruhé pak roku 2015 prohrálo s Ruskem poměrem 0–4.

Nehrajícím kapitánem je Dawid Celt, manžel Agnieszky Radwańské, rekordmanky týmu v počtu 42 vyhraných utkání včetně 34 dvouher.

Statistiky

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová dvojka Agnieszka Radwańská, která vyhrála 42 utkání včetně 34 dvouher. Nejvíce, 28 vítězných čtyřher si připsala Alicja Rosolská, která nastoupila i do nejvyššího počtu 41 mezistátních zápasů v rekordních šestnácti ročnících.[1][2]

Dvacet a více utkání vyhrály Agnieszka Radwańská, Alicja Rosolská, Klaudia Jansová-Ignaciková a Magdalena Feistelová. Jako nejmladší členka týmu do soutěže zasáhla Urszula Radwańská, když v 15 letech a 140 dnech odehrála utkání dubnové 2. skupiny euroafrické zóny 2006 proti Turecku. Naopak nejstarší Polkou v soutěži se stala Rosolská, jíž bylo 37 let a 135 dní v dubnovém kvalifikačním kole 2023 proti Kazachstánu. V nejdelším týmovém zápase, trvajícím 2:58 hodiny, podlehla Agnieszka Radwańská Belgičance Yanině Wickmayerové ve 2. světové skupině 2010. Obrat ze stavu 0–2 se Polsku nikdy nepodařil.[1][2]

Historie

Agnieszka Radwańská v baráži 1. euroafrické skupiny 2011 proti Bělorusce Azarenkové

Polsko v soutěži debutovalo ve čtvrtém ročníku, turínském Poháru federace 1966. Po výhře bez boje vypadlo ve druhém kole s Československem. Po vyřazení v téže fázi ročníku 1968 od Nizozemska, do turnaje zasáhlo až v roce 1974. Opět ve druhém kole nestačilo na Spojené státy. Další účast zaznamenalo v roce 1980, znamenající další porážku od Američanek. Do navazujících pěti ročníků nenastoupilo. Pravidelný každoroční start zahájilo v roce 1986 na zrekonstruovaném štvanickém areálu, kde zvládlo kvalifikaci proti Mexiku. Časnou porážku v hlavním turnaji mu přivodila Jugoslávie.[1]

Čtvrtfinále si Polky poprvé zahrály rok po založení Světové skupiny, na frankfurtském Poháru federace 1992. Katarzyna Nowaková, Magdalena Feistelová a Katarzyna Teodorowiczová-Lisowská zdolaly Izrael v čele se Smašnovovou. Nezastavilo je ani Švédsko vedené Lindqvistovou. Mezi poslední osmičkou však neuhrály žádný bod proti favorizovaným Němkám, Grafové a Huberové, které celý ročník ovládly.[1]

Těsná výhra v barcelonské světové baráži 2014 nad Španělskem znamenala, že se Polsko poprvé od roku 1994 vrátilo do nejvyšší úrovně, Světové skupiny. Dva singlové body získala jediná polská členka v první padesátce žebříčku, Agnieszka Radwańská. Společně s Alicjí Rosolskou pak triumfovaly v rozhodující čtyřhře. Účast mezi elitní osmičkou týmů, znamenající čtvrtfinále Světové skupiny 2015, byla vyrovnáním historického maxima. V Krakově však proti Ruskám Agnieszka a Urszula Radwańské prohrály všechny dvouhry, když dva body získala Šarapovová a jeden Kuzněcovová. Ruské deblistky navýšily za rozhodnutého stavu konečné skóre na 4–0.[1]

Se zrušením dvou světových skupin v roce 2019 byl zaveden finálový turnaj, do něhož se polská reprezentace premiérově probojovala v letech 2022 a 2023. V obou závěrečných tunajích ale absentovala světová jednička Iga Świąteková, která vždy končila Turnaj mistryň na americkém kontinentu a odmítla rychlý přelet do Evropy. Ostře tak zkritizovala řídící organizace WTA a ITF za neschopnost se dohodnout na přijatelném harmonogramu.[3][4] V obou finálových skupinách 2022 a 2023 nevyhrály Polky ani jeden ze čtyř mezistátních zápasů.[1]

Výsledky

2010–2019

Rok soutěž datum místo soupeř skóre výsledek
2010 Světová skupina II 6.–7. února Bydhošť, Polsko Belgie Belgie 2–3 prohra
Světová skupina II, baráž 24.–25. dubna Sopoty, Polsko Španělsko Španělsko 1–4 prohra
2011 Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny 2. února Ejlat, Izrael Bulharsko Bulharsko 1–2 prohra
3. února Izrael Izrael 2–1 výhra
4. února Lucembursko Lucembursko 2–1 výhra
Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny 5. února Bělorusko Bělorusko 0–2 prohra
2012 Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny 1. února Ejlat, Izrael Bulharsko Bulharsko 3–0 výhra
2. února Chorvatsko Chorvatsko 3–0 výhra
3. února Rumunsko Rumunsko 2–1 výhra
Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny 4. února Švédsko Švédsko 1–2 prohra
2013 Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny 6. února Ejlat, Izrael Bulharsko Bulharsko 2–1 výhra
7. února Turecko Turecko 3–0 výhra
8. února Izrael Izrael 2–1 výhra
Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny 9. února Chorvatsko Chorvatsko 2–1 výhra
Světová skupina II, baráž 20.–21. dubna Koksijde, Belgie Belgie Belgie 4–1 výhra
2014 Světová skupina II 8.–9. února Borås, Švédsko Švédsko Švédsko 3–2 výhra
Světová skupina II, baráž 19.–20. dubna Barcelona, Španělsko Španělsko Španělsko 3–2 výhra
2015 Světová skupina, 1. kolo 7.–8. února Krakov, Polsko Rusko Rusko 0–4 prohra
Světová skupina II, baráž 18.–19. dubna Zelená Hora, Polsko Švýcarsko Švýcarsko 2–3 prohra
2016 Světová skupina II 6.–7. února Kailua-Kona, Spojené státy Švédsko Švédsko 0–4 prohra
Světová skupina II, baráž 16.–17. dubna Inowrocław, Polsko  Tchaj-wan 1–4 prohra
2017 Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny 8. února Tallinn, Estonsko Gruzie Gruzie 2–1 výhra
10. února Rakousko Rakousko 2–1 výhra
Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny 11. února Srbsko Srbsko 1–2 prohra
2018 Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny 7. února Tallinn, Estonsko Rakousko Rakousko 2–1 výhra
8. února Lotyšsko Lotyšsko 1–2 prohra
9. února Turecko Turecko 2–1 výhra
Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny 10. února Bulharsko Bulharsko 2–0 výhra
2019 Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny 6. února Zelená Hora, Polsko Rusko Rusko 1–2 prohra
7. února Dánsko Dánsko 3–0 výhra
Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny 8. února Ukrajina Ukrajina 2–1 výhra

2020–2029

Rok úroveň datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2021 Zóna Evropy a Afriky, základní skupina 6. února 2020 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h) Slovinsko Slovinsko 2–1 výhra
7. února 2020 Turecko Turecko 3–0 výhra
Zóna Evropy a Afriky, zápas o postup 8. února 2020 Švédsko Švédsko 2–0 výhra
Světová baráž 16.–17. dubna 2021 Bytom, Polsko tvrdý (h) Brazílie Brazílie 3–2 výhra
2022 Kvalifikační kolo 15.–16. dubna Radom, Polsko tvrdý (h) Rumunsko Rumunsko 4–0 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 9. listopadu Glasgow, Spojené království tvrdý (h) USA Spojené státy 1–2 prohra
10. listopadu Česko Česko 1–2 prohra
2023 Kvalifikační kolo 14.–15. dubna Astana, Kazachstán antuka (h) Kazachstán Kazachstán 1–3 prohra
Finálový turnaj, základní skupina 9. listopadu Sevilla, Španělsko tvrdý (h) Kanada Kanada 0–3 prohra
10. listopadu Španělsko Španělsko 1–2 prohra
2024 Kvalifikační kolo 12.–13. dubna bude oznámeno Švýcarsko Švýcarsko

Složení týmu

Rok Členky týmu
2018 Magda Linetteová Magdalena Fręchová Iga Świąteková Alicja Rosolská
2019 Magda Linetteová Iga Świąteková Magdalena Fręchová Maja Chwalińská
Alicja Rosolská —
2021 Magda Linetteová Iga Świąteková Magdalena Fręchová Maja Chwalińská
Alicja Rosolská Katarzyna Kawaová Urszula Radwańská Weronika Falkowská
2022 Iga Świąteková Magda Linetteová Magdalena Fręchová Maja Chwalińská
Alicja Rosolská Katarzyna Kawaová Martyna Kubková —
2023 Magda Linetteová Weronika Falkowská Magdalena Fręchová Weronika Ewaldová
Alicja Rosolská Martyna Kubková —

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poland Fed Cup team na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Team Profile | Poland [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Team Profile | Poland [online]. International Tennis Federation [Wayback Machine Archive] [cit. 2023-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-25. (anglicky) 
  3. ↑ Tenis: Swiateková nebude hrať Pohár Billie Jean Kingovej, vadí jej harmonogram | tenisové turnaje. Slovenský tenisový zväz [online]. 2022-10-03 [cit. 2022-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-09. (slovensky) 
  4. ↑ ROJÍK, Václav. Ostuda světového tenisu? Šampionka se tvrdě ozvala. Trpět budou i Češky. Sport.cz [online]. 2023-10-09 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj