Falckrabství Kefalonia a Zakynthos

	; znak
Geografie
Hlavní město	Hrad svatého Jiří (de facto) v Kefalonii
	Obyvatelstvo
Jazyky	řečtina (úřední), italština, benátština
Náboženství	římskokatolické (státní), ortodoxní
	Státní útvar
Státní zřízení	feudální monarchie
Mateřská; země	Sicilské království (1185–1204) ; Achajské knížectví ; Latinské císařství (1204−1261) ; Neapolské království ; Benátská republika (1261–1479) ;
Vznik	1185 – dobytí ostrovů Franky
Zánik	1479 – rozdělením mezi Benátky a Osmanskou říši
	Státní útvary a území
	Byzantská říše
	Benátská republika
	Osmanská říše

Falckrabství (palatinské hrabství) Kefalonia a Zakynthos (řecky Παλατινή Κομητεία της Κεφαλονιάς και της Ζακύνθου, Palatiní Komiteía tis Kefaloniás kai tis Zakýnthou) byl středověký stát v letech 1185–1479 na Jónských ostrovech Kefalonia, Zakynthos, Lefkada a Ithaka. Původně patřil Sicilskému království, které stálo za jeho vznikem, přesto bylo státem autonomním a v průběhu existence se stával vazalem různých celků, nakonec ho získala Benátská republika. Vystřídali se zde dynastie Orsiniů, Anjouovců a italského rodu Tocco.

Dějiny

Vznik

Hrabství bylo založeno po dobytí Jónských ostrovů Kefalonia, Zakynthos a Ithaka roku 1185 sicilskými Normany pod vedením admirála Margarita z Brindisi na Byzantské říši Izáka II. Angela a stalo se součástí Sicilského království, pouze Korfu a Lefkada zůstaly pod byzantskou nadvládou. Margaritus, který byl vyslán sicilským králem Vilémem II., se pak sám stal prvním hrabětem z Kefalonie, ale poté byl roku 1187 převelen do Svaté země, neboť tou dobou probíhala třetí křížová výprava a Jeruzalém byl dobyt sultánem Saladinem. Brzy, po smrti Viléma II., byl Margaritus nucen se na Sicílii vrátit, aby jí bránil před neapolským vpádem.

Roku 1357 byly Kefalonia a Zakynthos sloučeny s Lefkadou a Ithakou do Vévodství Leucadia pod francouzskými a italskými vévody. Ostrovy Korfu, Paxos a Kythéra byly dobyty Benátčany v roce 1204 během čtvrté křížové výpravy, staly se důležitými zámořskými koloniemi Benátské republiky a sloužily jako přestupní stanice pro námořní obchod s Levantou. Postupně se všechny Jónské ostrovy dostaly pod benátskou nadvládu.

Benátská nadvláda

V 15. století Osmané dobyli většinu Řecka, ale jejich pokusy o dobytí ostrovů byly z velké části neúspěšné. Zakynthos připadl v roce 1482 Benátkám, Kefalonia a Ithaka v roce 1483, Lefkada v roce 1502 a Kythéra byla v benátských rukou od roku 1238. Ostrovy tak byly jedinou částí řecky mluvícího světa, která unikla osmanské nadvládě. V té době migrovalo velké množství Řeků na Jónské ostrovy, aby unikli osmanskému pronásledování.