Fahd bin Abd al-Azíz

Fahd ibn Abdul al-Azíz
	saúdskoarabský král
Král Saúdské Arábie
Předseda vlády Saúdské Arábie
Období	13. června 1982 – 1. srpna 2005
Předchůdce	Chálid bin Abd al-Azíz
Nástupce	Abd Alláh bin Abd al-Azíz
Náboženství	sunnitský islám
Narození	1921; Rijád
Úmrtí	1. srpna 2005; Rijád, Saúdská Arábie
Pohřben	Hřbitov Al Oud, Rijád; 2. srpna 2005
Potomci	Sultan bin Fahd, Abdul Aziz bin Fahad, Mohammad Bin Fahd, Faisal bin Fahd a Saud bin Fahd Al Saud
Dynastie	Saúdové
Otec	Abd al-Azíz ibn Saúd
Matka	Hassa bint Ahmed Al Sudairi
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fahd bin Abd al-Azíz (* 16. března 1921^[1]^[2] – 1. srpna 2005) byl pátý král Saúdské Arábie. Vládl zemi v letech 1982 až 2005.

Proslul jako konzervativní politik, který posílil význam islámu v životě Saúdské Arábie a odmítl všechny žádosti o demokratizační reformy. Své domácí kritiky tvrdě pronásledoval. Roku 1986 přijal titul Opatrovník dvou svatých mešit, namísto titulu Jeho Veličenstvo, čímž posílil náboženský význam své funkce oproti světské panovnické funkci. Finančně silně podporoval konzervativní muslimské školství, v zahraničí pak bosenské muslimy, nikaragujské contras a různé protiizraelské organizace. Posílil vazby Saúdské Arábie s USA, proslulým se stal jeho výrok „Po Alláhovi se můžeme spolehnout na Spojené státy“. USA vyšel velmi vstříc i během války v Zálivu v roce 1991. To však zvýšilo nespokojenost radikálních islámských hnutí, z nichž rychle vznikaly teroristické organizace. Asi nejznámější z těchto organizací se stala al-Káida založená v roce 1988. Ta začala provádět sebevražedné atentáty a bombové útoky a v devadesátých letech svou působnost rozšířila i mimo Saúdskou Arábii.

Časopis Fortune Fahda roku 1988 označil za druhého nejbohatšího člověka na světě. Fahd zemřel 1. srpna 2005 a na trůně ho nahradil král Abdalláh, který ve skutečnosti zemi řídil již několik let.

Vyznamenání

velkokříž Řádu za občanské zásluhy – Španělsko, 15. února 1974^[3]
velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 22. května 1979^[4]
rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 20. ledna 1981
čestný velkokomtur Řádu obránce říše – Malajsie, 1982^[5]
rytíř Řádu slona – Dánsko, 18. března 1984
Královský Viktoriin řetěz – Spojené království, 1987^[6]
velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 19. července 1997^[7]
Řád Istiglal – Ázerbájdžán, 7. března 2005
čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala svatého Jiří – Spojené království^[8]

Odkazy

Reference

↑ Riyadh. The capital of monotheism. Business and Finance Group. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-14. (anglicky) Archivovaná kopie. www.bfg-global.com [online]. [cit. 2014-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Bernard Reich. Political leaders of the contemporary Middle East and North Africa: a biographical dictionary. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 1990. Dostupné online. ISBN 978-0-313-26213-5. S. 528. (anglicky)
↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 27. února 1974, čís. 50, s. 4034. Dostupné online.
↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-20]. Dostupné online.
↑ Senarai Penuh Penerima Darjah Kebesaran, Bintang Dan Pingat Persekutuan Tahun 1982 Dostupné online Archivováno 31. 7. 2020 na Wayback Machine.
↑ BRITISH HONOURS AND ORDERS OF CHIVALRY HELD BY OVERSEAS HEADS OF STATE (Hansard, 14 March 1989). api.parliament.uk [online]. [cit. 2019-09-20]. Dostupné online.
↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-20]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01.