Eyringův vzorec
Eyringův vzorec (někdy nazývaný Eyringův–Polanyiho vzorec) je vzorec používaný v chemické kinetice k popisu závislosti změny rychlosti reakce na změně teploty. Vytvořili jej, téměř nezávisle na sobě, roku 1935 Henry Eyring, Meredith Gwynne Evans a Michael Polanyi. Tento vzorec vychází z teorie aktivovaného komplexu a je triviálně ekvivalentní k empirickému Arrheniově vzorci; oba jsou odvozeny ze statistické termodynamiky v kinetické teorii látek.[1]
Základní forma
Základní forma Eyringova vzorce připomíná Arrheniův vzorec:
kde ΔG‡ je změna Gibbsovy energie, κ je koeficient propustnosti, kB je Boltzmannova konstanta a h je Planckova konstanta. Koeficient propustnosti ukazuje, jak velká část molekul v přechodném stavu se přemění na produkty a je často považován za rovný jedné, jelikož se předpokládá, že dochází k úplné přeměně přechodných stavů na produkty.
Vzorec lze upravit do následujícího tvaru:
a také do lineární podoby:
kde:
- = rychlostní konstanta reakce
- = termodynamická teplota
- = entalpie aktivace
- = molární plynová konstanta
- = Boltzmannova konstanta
- = Planckova konstanta
- = entropie aktivace
Přesnost
Teorie aktivovaného komplexu vyžaduje hodnotu koeficientu průchodnosti označovaného , stejně jako další součinitel ve výše uvedeném Eyringově vzorci. Jeho hodnota se často považuje za jednotkovou. Lze také nespecifikovat hodnotu , v tomto případě se poměry rychlostních konstant porovnají s rychlostní konstantou pro určitou pevně danou teplotu, což ze vzniklého vzorce odstraní .
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eyring equation na anglické Wikipedii.
- ↑ Chapman & Enskog 1939