Eugen Ledebur-Wicheln

Eugen Ledebur-Wicheln
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1929
Stranická příslušnost
Členství DCSVP
Narození 14. listopadu 1873
Petrohrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. listopadu 1945 (ve věku 71 let)
Terezín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Eleonora Larisch Moenich
Rodiče Jan z Ledebur-Wichelnu a Karolína Černínová z Chudenic
Děti Marie Ledebur-Wicheln
Příbuzní Karel Evžen z Neippergu[1], Reinhard František z Neippergu[1], Marie Anna Gabriela Eleonora z Neippergu[1], Františka z Neippergu[1], Štěpán Kryštof z Neippergu[1], Kryštof z Neippergu[1], Marie Barbora z Neippergu[1] a Jan Alfred z Neippergu[1] (vnoučata)
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eugen Ledebur-Wicheln, též Evžen Ledebur-Wicheln (14. listopadu 1873 Petrohrad[2] – 12. listopadu 1945 Terezín[3]), byl český šlechtic z rodu Ledebour-Wicheln, československý politik německé národnosti a meziválečný senátor Národního shromáždění za Německou křesťansko sociální stranu lidovou.

Biografie

Hrob Eugena Ledebura na hřbitově v Litoměřicích

Patřil do rozvětvené šlechtické rodiny Ledebour-Wichelnů.[4] Jeho otec byl Johann Ledebur-Wicheln, který se oženil s Karolínou hraběnkou Černínovou z Chudenic. V roce 1910 se ve Vídni oženil s Eleonorou Marií Larisch-Mönnichovou (1888-1975), nejmladší dcerou Jindřicha hraběte Larisch-Mönnicha.[5] Mezi jeho potomky patřila například Marie, kněžna lichtenštejnská, která byla jeho vnučkou.[6]

Eugen Ledebur-Wicheln absolvoval státní gymnázium v Praze a následně studoval na Německé univerzitě v Praze. Zde promoval roku 1895. Po promoci byl úředníkem na úřadu guvernéra v Praze a Znojmě. Mezi lety 1901 a 1909 podnikl obchodní a vědecké cesty do Německa, Anglie, Francie, Itálie a Ameriky. V roce 1903 převzal správu majetku po otci.

První světové války se účastnil jako válečný dobrovolník a od roku 1917 až do konce války byl přidělen misi císařské a královské vlády v Bukurešti.

V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Německou křesťanskosociální stranu lidovou senátorské křeslo v Národním shromáždění za německé křesťanské sociály. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925 a v senátu zasedal do roku 1929.[7][8]

Byl kritický k československému státu a jeho národnostní politice. V roce 1936 navrhl sloučení Německé křesťanskosociální strany lidové se Sudetoněmeckou stranou (SdP). Před rokem 1938 veřejně kritizoval litoměřického biskupa Antona Aloise Webera za jeho odmítavý postoj vůči SdP.[3] Profesí byl majitelem velkostatku v Křemýži.[9]

V květnu 1945 byl československými úřady internován v Terezíně. Zde v důsledku špatného zacházení v listopadu 1945 zemřel.[3]

Dílo

  • Friedensvertrag mit Rumänien: K. K. Orient- u. Überseegesellschaft; Die offiziellen Aktenstücke nebst einer Denkschrift. Manz, Wien 1918.
  • Die Finanzen der tschechoslowakischen Republik. In: Die Börse. Zeitung für das gesamte Wirtschaftsleben, 24. Mai 1923, S. 19f. (Digitalisat).
  • Außenpolitik und Volkstum: Přednáška na sudetoněmeckém týdnu v Reichenberg (Liberci) 1926. V: Sudetendeutsches Jahrbuch (1927).
  • Die Nachfolgestaaten und die Auchlußfrage. V: F. G. Kleinwaechter (Hrsg.): Die Anschlussfrage in ihrer kulturellen, politischen und wirtschaftlichen Bedeutung. Braumüller, Wien [u. a.] 1930, S. 172–183 (Digitalisat).


Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1312. 
  3. ↑ a b c KOUŘIMSKÝ, Jan: Postavení československého Senátu v politickém systému První republiky [online]. cuni.cz [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ Eugen von Ledebur Wicheln 1873 - 1945 [online]. genealogy.links.org [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Matriční záznam o sňatku
  6. ↑ Princess Marie [online]. theroyaluniverse.com [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-24. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-24. 
  9. ↑ 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14. 

Externí odkazy

Zdroj