Estonia

Estonia
Model lodi Estonia
Model lodi Estonia
Základní údaje
Majitel EstLine Marine Company
(poslední majitel)
Objednána 9. září 1979
Zahájení stavby 18. října 1979
Spuštěna na vodu 26. dubna 1980
Uvedena do služby 5. července 1980
Osud potopena 28. září 1994
Technická data
Prostornost 15 566 BRT
Délka 155,43 m
Šířka 24,21 m
Ponor 5,6 m
Pohon 4 dieselové motory MAN 8L40/45
17 625 kW (23 636 hp)
Rychlost 21 uzlů (39,1 km/h; 24,3 mph)
Kapacita 2 000 cestujících
1 190 lůžek pro cestující
460 aut

M/S Estonia byl trajekt pro automobily a pasažéry vybudovaný v roce 1979 v Německu, který v letech 1980–1994 propojoval různé dvojice přístavů v Baltském moři. V září 1994 se při dodnes uspokojivě neobjasněné nehodě potopil, přičemž zemřelo 852 osob. Jednalo se tak o nejtragičtější světovou námořní katastrofu 90. let, a nejhorší evropskou mírovou námořní nehodu za celé 20. století.

Provoz

Loď zprvu operovala mezi přístavy Turku (Finsko) a Stockholm (Švédsko), v letech 19801990 jako Viking Sally a v roce 1991 jako Silja Star. Následně se plavila jako Wasa King v letech 19911993 mezi přístavy Vaasa a Umeå. V lednu 1993 byla zakoupena švédsko-estonskou loďařskou společností EstLine Marine Company, která byla vlastnictvím estonské vlády a švédské společnosti Nordström & Thulin. Následně byla pod novým jménem Estonia zahájena její pravidelná plavba mezi estonskou metropolí Tallinn a švédským Stockholmem; každý den loď střídavě vyplouvala z jednoho z těchto přístavů.

Katastrofa

Památník obětem ve Stockholmu

V noci na 28. září 1994 se trajekt potopil vprostřed Baltského moře. Z celkových 989 pasažérů (včetně posádky) zahynulo 852 osob, z toho 501 Švédů a 285 Estonců. K potopení došlo během necelé hodiny, mezi 0:55 a 1:50, zhruba na půli cesty z Tallinnu do Stockholmu. Vrak klesl na dno v hloubce asi 80 metrů.

Vyšetřování

Mezinárodní komise se tři roky zabývala příčinou tragédie, za kterou nakonec určila chybu v konstrukci lodi – podle oficiální zprávy došlo vinou špatné údržby na rozbouřeném moři k otevření předního hledí.[1]

Za to se na ni snesla vlna kritiky, jelikož nevysvětlila, proč se porucha neprojevila již dříve, a neurčila jediného konkrétního viníka. Švédská vláda se poté neúspěšně pokusila prosadit nápad zalít celý vrak betonem a poté alespoň prosadila nestandardní[zdroj⁠?] zákon (stejný později přijalo i Estonsko a Finsko), prohlašující Estonii za podmořský hrob, a proto dnes za ponoření k vraku hrozí vězení. Zákon je ovšem platný de facto pouze pro švédské občany, protože vrak lodi se nachází v mezinárodních vodách a švédské zákony tak nad ním nemají obecnou platnost. Švédsko se ale i přesto snaží bránit přístupu k vraku. V roce 2006 vyšlo najevo, že vyšetřovací komise zatajila, že Estonia na palubě převážela vojenský materiál (ten ve dvou případech pašovala už dříve).[2]

Ohledně příčiny katastrofy tak stále panují dohady. Existují i názory, že potopení lodi mohly způsobit vnitřní exploze.[3] Vycházejí přitom z faktu, že potápěči (expedice se účastnil také český potápěč Jindřich Böhm) nalezli ve vraku otvory, které podle britských expertů nemohly být způsobeny jinak než explozí. Vzorky odřezané z otvorů po údajné explozi byly zkoumány pěti různými laboratořemi v Británii s jednoznačným výsledkem ve prospěch scénáře s explozemi směřujícími z vnitřku lodi ven. Otvory jsou velké desítky centimetrů až dva metry a s „roztrhanými okraji vyhnutými ven“. Uvnitř lodi se stále nachází množství těl, která jsou, díky na kyslík chudé baltské vodě, dosti zachovalá.[4]

Ohlas tragédie v hudbě

Finský hudební skladatel Jaakko Mäntyjärvi v roce 1997 v reakci na námořní katastrofu zkomponoval skladbu Canticum Calamitatis Maritimae pro smíšený pěvecký sbor a sóla a capella. Skladba začíná výrazným hlasitým výdechem v mužských hlasech, sólový soprán se v nápěvu teskné lidové písně připojuje a ženská část sboru odříkává latinský text rekviem: "světlo věčné ať jim svítí, Pane". Postupně se prolínají přímluvy "Pane, slituj se" s latinským hlášením o nehodě ze zpráv vysílaných finským rádiem Nuntii Latini. Po nářku sólového sopránu a dalším vstupu baritonového hlášení o nehodě přechází sbor k textu Žalmu 107 a celý kus je zarámován textem rekviem a sopránovým sólem.

Britská rocková kapela Marillion vydala v dubnu 1997 album This strange engine a čtvrtá skladba Estonia je vzpomínkou na tragickou událost.

Odkazy

Reference

  1. SLÁDEK, Tomáš. Estonia expedition 2000 [online]. Strany potápěčské [cit. 2009-01-11]. Dostupné online. 
  2. Ztroskotaný trajekt Estonia převážel vojenské materiály [online]. iDnes.cz, 2006-12-08 [cit. 2009-01-11]. Dostupné online. 
  3. BÖHM, Jindřich. Případ Estonia: Kdo má zájem utopit pravdu? [online]. Lost Divers [cit. 2013-09-29]. Dostupné online. 
  4. JANA, Witthed. Estonia pašovala vojenský materiál [online]. Severské listy, 2005-11-2 [cit. 2009-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-07. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Estonia na Wikimedia Commons
  • LANGEWIESCHE, William. A Sea Story. The Atlantic [online]. Květen 2005 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. ISSN 2151-9463. (anglicky)  – popis potopení Estonie a boje pasažérů i posádky o život

Zdroj