Estelle Parsons

Estelle Parsons
Narození 20. listopadu 1927 (97 let)
Marblehead
Alma mater Connecticut College
Choť Richard Gehman (do 1958)
Děti Martha Gehman
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Estelle Parsons (* 20. listopadu 1927) je americká herečka a režisérka.

Narodila se v Lynn jako mladší ze dvou dcer rodičů anglického a švédského původu. V roce 1949 dokončila studium na Connecticut College, později krátce studovala na právnické fakultě Bostonské univerzity, kterou však nedokončila. V 50. letech se usadila v New Yorku a pracovala pro televizní pořad The Today Show.

V roce 1956 debutovala na Broadwayi v muzikálu Happy Hunting. V roce 1964 získala cenu Obie za svůj výkon ve hrách Next Time I'll Sing to You a In the Summer House. V roce 1967 hrála se Stacym Keachem v premiéře protiválečné hry New Haven, náš cíl (We Bombed in New Haven) od Josepha Hellera. Několikrát byla nominována na cenu Tony. V menší míře se věnovala také režii, režírovala například několik her Williama Shakespearea.

Od 60. let hrála také ve filmu. Za svou roli ve snímku Bonnie a Clyde (1967) získala Oscara.[1] Nominaci získala také za film Rachel, Rachel (1968). Hrála v řadě dalších filmů a v desítkách televizních seriálů.

V letech 1953–1958 byl jejím manželem spisovatel Richard Gehman, se kterým měla dvě dcery, Abbie a Marthu. V roce 1983 se vdala za právníka Petera Zimrotha, který zemřel v roce 2021.[2] Měli adoptovaného syna Abrahama.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ FUNKE, Lewis. Estelle Parsons's Oscar Gives Play a New Life; But for the Actress, 'Myrtle' Role Remains 'Exhausting' -- Career Changes Due [online]. The New York Times, 1968-04-12 [cit. 2025-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ ROBERTS, Sam. Peter L. Zimroth, Who Oversaw Stop-and-Frisk Reforms, Dies at 78 [online]. The New York Times, 2021-11-10 [cit. 2025-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ KAHN, Toby. Actress Estelle Parsons Tackles Her Toughest Role: At 55, She's a Mom Again [online]. People, 1983-09-26 [cit. 2025-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj