Ervín Hoida
| mjr. v.v. Ervín Hoida | |
|---|---|
| Narození |
30. listopadu 1918 Moravská Ostrava,  Československo
|
| Úmrtí |
14. února 2024 (ve věku 105 let) Wirral,  Spojené království
|
| Místo pohřbení | Poslední rozloučení za účasti armády a velvyslankyně ve Velké Británii proběhl na hřbitově v britském Landicanu. (15.3.2024) |
| Občanství | Československé / Britské (od 1948) |
| Povolání | voják |
| Ocenění | Československý válečný kříž 1939
Pamětní medaile Československé armády v zahraničí 2021 - Pamětní medaile 100 let ČsOL 2023 - Kříž obrany státu 2023 - Pamětní medaile k 75. výročí konce druhé světové války. |
| Nábož. vyznání | židovský původ |
| Choť | Isabela Lucasová (1. manželka) - svatba 1943 / Lena Binksová (2.manželka) - svatba 2005 |
| Děti | 2 /
Petr (syn) Alan (syn) |
| Rodiče | Ferdinand Hoida - podnikatel / Františka Hoidová (rozená Enochová) - žena v domácnosti |
| Příbuzní | 2 bratři
Walter Hoida (bratr) * 6. června 1914 Ing. Bruno Hoida (bratr) * 17. března 1917 + 1994 Paříž |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ervín Hoida (30. listopadu 1918 – 14. února 2024) byl poslední přeživší československý veterán z bitvy o Francii. [1]
Život
Ervín Hoida se narodil krátce po konci první světové války v Ostravě do židovské rodiny 30. listopadu 1918. Ervínův otec Ferdinand si byl vědom nacistické hrozby a pokusil se dostat rodinu do Dominikánské republiky. Kvůli německému vpádu do českých zemí se ale povedla získat jen měsíční víza k pobytu v Itálii. Dvacetiletý Ervín Hoida se tedy se svými dvěma staršími bratry Waltrem a Brunem a jejich manželkami vydal přes Rakousko do Itálie, odkud se jim ilegálně podařilo dostat se do Francie. Ervín jako jeden z prvních dobrovolníků vstoupil v listopadu 1939 do československé armády. Po porážce Francie se shledal se svými bratry v jihofrancouzském městě Sète, kde se jejich cesty rozdělily. Zatímco Walter válku přečkal se ženou na farmě a v nedalekém klášteře v jedné vesnici na jihu Francie, Bruna, který se snažil dostat za manželkou k francouzsko-španělským hranicím, zatklo gestapo a poslalo coby československého uprchlíka na nucené práce. Ervín se na egyptské uhelné lodi dostal do Anglie, kde sloužil ve stejné jednotce jako Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří v roce 1942 provedli úspěšný atentát na Reinharda Heydricha. V Anglii se rovněž seznámil se svou budoucí manželkou Isabel. Od října 1944 do května 1945 se zúčastnil obléhání přístavu Dunkerque. Po válce žil s manželkou v Československu. Ta se ale brzy kvůli neznalosti češtiny vrátila do Spojeného království. Ervín Hoida dostal povolení ji navštívit a v červnu 1948 získal britské občanství. Kdyby dle jeho slov nebylo komunistického režimu, zůstal by v Československu. Ervín Hoida zemřel 14. února 2024 ve věku 105 let jako jeden z posledních pěti československých účastníků západní fronty během druhé světové války.[2][3][4]
Seznam vyznamenání
Československý válečný kříž 1939
Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Hvězda 1939–1945 (1939–1945 Star)
Československá medaile za zásluhy (poválečné vyznamenání)
Britská medaile Za obranu (Defence medal)
Válečná medaile 1939–1945 (War medal 1939–1945)
90. léta - Od prezidenta Václava Havla povýšen na hodnost majora.
2021 - Pamětní medaile 100 let ČsOL
2023 - Při příležitosti 30. výročí vzniku Armády ČR - Kříž obrany státu.
2023 - Pamětní medaile k 75. výročí konce druhé světové války. (předala velvyslankyně Marie Chatardová ve Velké Británii).
Úmrtí a pohřeb
Ervín Hoida zemřel ve spánku 14.2.2024 v britském Wirralu. Jeho posledním přáním bylo umístění české vlajky na jeho rakev.
Pohřeb se konal s vojenskými poctami britské a české armády na hřbitově v Landicanu 15. března 2024.
Památku Ervína Hoidy uctila velvyslankyně České republiky ve Spojeném království Marie Chatardová, náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky generálmajor Radek Hasala, přidělenec obrany v Londýně brigádní generál Vratislav Beran, ředitel Vojenského historického ústavu Praha brigádní generál Aleš Knížek, velitel Posádkového velitelství Praha plk. gšt. Radek Šíba, ředitel Odboru pro válečné veterány a válečné hroby plk. Robert Speychal a další smuteční hosté pohřbu. [6]
- ↑ Zemřel poslední z hrdinů. Válečný veterán, který znal osobně Kubiše a Gabčíka. reportermagazin.cz [online]. [cit. 2025-04-01]. Dostupné online.
- ↑ KLŮC, Jiří. Zemřel poslední z hrdinů. Válečný veterán, který znal osobně Kubiše a Gabčíka. reportermagazin.cz [online]. 2024-02-15 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online.
- ↑ ČTK, ag. Za druhé světové války bojoval na západní frontě, byl u obléhání Dunkerku. Ervín Hoida zemřel ve věku 105 let. ČT24.cz [online]. 2024-02-15 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Zemřel veterán druhé světové války Ervín Hoida, bylo mu 105 let. Seznam zprávy.cz [online]. 2024-02-14 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Jsem rád, že jsem pomáhal, vzpomíná veterán na druhou světovou válku. Jeho jednotka bojovala i u Dunkerku. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou [online]. 2024-03-17 [cit. 2025-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
Odkazy
Reference
Literatura
- KLŮC, Jiří. Ervín Hoida: Poslední z hrdinů. [s.l.]: Svět křídel, 2023. 96 s. ISBN 978-80-7573-127-2.
