Ervín II. Nádherný z Borutína

Ervín Nádherný
Majitel velkostatku a zámku Chotoviny
Ve funkci:
1944 – 1945, teoreticky 1985
Předchůdce Ervín I. Nádherný z Borutína
Nástupce zestátněno
Narození 8. dubna 1909
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. května 1985 (ve věku 76 let)
Berkeley, Kalifornie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbení Chotoviny
Národnost česká
Titul Hodnostní korunka náležící titulu svobodný pán baron
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Choť (1942) Sophia Saurma-Jeltsch (1918–2007)
Rodiče Ervín I. Nádherný z Borutína (1876–1944) a Leopoldine Ringhofferová (1878–1945)
Děti Johannes (1943–2005)
Příbuzní bratr: Oskar Nádherný z Borutína (1871–1952)
děd: Jan Nádherný z Borutína (1838–1891)
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ervín II. baron Nádherný z Borutína, také Ervín mladší Nádherný z Borutína (8. dubna 1909 Smíchov – 6. května 1985 Berkeley, Kalifornie, USA)[1] byl český šlechtic z rodu Nádherných z Borutína, majitel zámku Chotoviny a signatář Prohlášení české šlechty ze září 1939.

Životopis

Erb Nádherných z Borutína

Maria Ervín Václav se narodil jako čtvrté dítě a druhý syn Ervína I. Nádherného z Borutína (1876–1944) a jeho manželky Leopoldiny, zv. Dinky Ringhofferové (1878–1945).[1]

Spolu se strýcem Oskarem Nádherným (1871–1952) a otcem Ervínem I. podepsal v září 1939 Prohlášení české šlechty, čímž se příhlásil k českému národu.[2]

Po válce byl nařčen z kolaborace s nacisty a třikrát uvězněn.[3] V září 1945 přijelo do Chotovin několik set rudoarmějců v čele s maršálem Georgijem Konstantinovičem Žukovem (1896–1974), zámek vyplenili, část vybavení odvezli do Sovětského svazu, část spálili. Ervínovu manželku a dvouletého syna nastěhovali do domku pro zámecké zaměstnance a následně do sběrného tábora.[3] Hrozilo jim, že budou vystěhováni na Sibiř. V dubnu 1946 však zasáhl americký důstojník a ženu se synem odvezl k rakouským hranicím a oni se poté dostali do Salcburku. Usadili se v nedalekém sídle Küenburgů, kteří byli jejich sousedy v Mladé Vožici, avšak za války se přihlásili k Němcům.[3] Po propuštění z vězení se Ervín připojil rodině v Salcbursku.

V roce 1949 odjeli z Rakouska přes Francii, kde měli příbuzné, do Londýna. Odtamtud pokračovali lodí Queen Mary do New Yorku a dále vlakem do Kalifornie, kde pracovali u farmáře.[4] Ervín se živil jako dělník v zemědělství, matka jako kuchařka.[4] Po deseti letech splatili farmářovi peníze, které jim poslal na cestu z Evropy do Ameriky. Poté Ervín sám hospodařil na farmě nedaleko San Franciska. Následně se stal cenovým znalcem v Oaklandu.[4] V roce 1974 odešel do penze.[4] Manželka vedla mateřskou školu v Kalifornii.[4]

Do Evropy se podíval po emigraci dvakrát, do Československa už však nikdy.[4]

Ovládal několik řečí, mezi nimi češtinu, němčinu, francouzštinu, latinu a klasickou řečtinu. V USA se musel naučit anglicky.[4]

Teprve roce 1990 byly jeho ostatky uloženy v rodinné hrobce v Chotovinách, dříve uložení urny komunisté nepovolili.[5]

Majetek

Zámek Chotoviny

Po otci zdědil Chotoviny, po matce Proseč.[2] Po druhé světové válce mu byl majetek na základě Benešových dekretů zabaven. Po propuštění z vězení požádal Nejvyšší soud o přezkoumání rozhodnutí o zabavení majetku. V prosinci 1947 soud označil konfiskaci za nezákonnou.[3] Majetek ovšem zpět nepřevzali, protože se situace změnila po Únoru 1948, kdy se k moci dostali komunisté.

Rodina

V Sterzendorfu (Starościn) ve Slezsku se 31. října 1942 oženil se Sophiou Saurma von und zu Jeltsch (31. 10. 1918 Gross-Steinersdorf, Dolní Slezsko – 3. 9. 2007 Berkeley, Kalifornie).[1][2] Děvět měsíců a šest dní po svatbě se jim narodil jediný syn:[6]

  • Johannes Nepomuk (6. 8. 1943 – 5. 4. 2005), třikrát se oženil a měl čtyři děti, které se dožily dospělého věku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c JIROUT, Vlastimil. Nádherný z Borutína [online]. patricus.info [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Nádherný z Borutína, Ervín *1909 † 1985 [online]. Historická šlechta, 2018-10-10 [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 107. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  4. ↑ a b c d e f g Příběhy českých šlechticů, s. 108
  5. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 109
  6. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 106

Zdroj