Ernest Starling

Ernest Starling
Narození 17. dubna 1866
Londýn
Úmrtí 2. května 1927 (ve věku 61 let)
Kingston
Alma mater Londýnská univerzita
Povolání fyziolog a lékař
Zaměstnavatel University College London
Ocenění Croonian Medal and Lecture (1904)
Baly Medal (1907)
Královská medaile (1913)
Harveian Oration (1923)
společník Královské společnosti
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
vnuk, spisovatel Boris Starling (1969)
vnučka, spisovatelka Belinda Starling (1972-2006)[1]

Ernest Henry Starling (17. dubna 1866, Londýn – 2. května 1927, Kingston Harbour, Jamajka) byl britský fyziolog.

Vystudoval v Londýně, pracoval také řadu let v Německu a Francii. Jeho nejvýznamnějším spolupracovníkem byl sir William Maddock Bayliss.[2] Zabýval se výměnou tekutiny mezi cévou a tkání a v této souvislosti formuloval (1896) Starlingovu hypotézu o rovnováze. Spolu s Baylissem objevili střevní peristaltiku. V roce 1902 izoloval a pojmenoval sekretin.[3] V roce 1905 opět spolu s Baylissem definoval hormon jako působek vytvářený v endokrinních žlázách, přenášený krví do vzdálených oblastí těla, kde i v malé koncentraci je schopen ovlivnit funkci daného orgánu či tkáně. Věnoval se také studiu řízení srdeční činnosti, formuloval Frankův-Starlingův srdeční zákon (1915, upraveno 1919). Studoval funkci ledvin. Významnou odbornou literární prací byly Principles of Human Physiology.

Reference

  1. ↑ Ernest Henry Starling [online]. Encyclopedia Britannica Online [cit. 2008-09-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Ernest Henry Starling [online]. Whonamedit.com [cit. 2008-09-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ Scientist Ernest Henry Starling [online]. Answers.com [cit. 2008-09-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj