Erimo (AMC-491)

Erimo (AMC-491)
Erimo (AMC-491)
Základní údaje
Vlajka
Typ minonoska
minolovka
stíhač ponorek
Zahájení stavby 10. prosince 1954
Spuštěna na vodu 12. července 1955
Uvedena do služby 28. prosince 1955
Osud vyřazena 1982
Předchůdce Cugaru (ARC-481)
Následovník třída Hajase
Takticko-technická data
Výtlak 634 t (standardní)
700 t (plný)
Délka 65,5 m
Šířka 7,9 m
Ponor 2,64 m
Pohon 2 diesely
2500 hp
Rychlost 18 uzlů
Posádka 87
Výzbroj 2× 40mm kanón (1×2)
2× 20mm kanón (2×1)
1× Hedgehog
4 vrhače, 2 spouštěče
Elektronika SPS-5
QHB

Erimo (AMC-491) byla víceúčelová minonoska japonských námořních sil sebeobrany, která sekundárně sloužila také jako minolovka a stíhač ponorek.[1] Provozována byla v letech 1955–1976. Poté byla upravena na pomocnou loď YAS69 (především byla sejmuta protiponorková výzbroj) a do roku 1982 dosloužila jako základna pro potápěče.[1][2]

Stavba

Plavidlo postavila loděnice Uraga Dok v Uraga. Kýl byl založen 10. prosince 1954[2], na vodu byla loď spuštěna 12. července 1955 a dne 28. prosince 1955 byla přijata do služby.[1]

Konstrukce

Elektroniku tvořil radar SPS-5 a sonar QHB. Plavidlo bylo vyzbrojeno dvěma 40mm kanóny, dvěma 20mm kanóny, jedním salvovým vrhačem hlubinných pum Hedgehog, dále čtyřmi vrhači a dvěma spouštěči hlubinných pum. Loď mohla být vybavena minolovným vybavením. Pohonný systém tvořily dva diesely Sasebo HI 5LKT42/56 o výkonu 2500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d ERIMO minelayer - minesweeper (1955) [online]. Navypedia.org [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 300. 

Zdroj