Erika Kadlecová

PhDr. Erika Kadlecová, CSc.
Narození 20. června 1924
Spittal an der Drau RakouskoRakousko Rakousko
Úmrtí 15. prosince 2014 (ve věku 90 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání ředitelka oddělení, sekretářka a socioložka
Politická strana KSČ (1945–⁠1970)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Erika Kadlecová (20. června 1924, Spittal an der Drau – 15. prosince 2014, Praha) byla česká marxistická socioložka, chartistka a vedoucí oddělení teorie a sociologie náboženství v Sociologickém ústavu Československé akademie věd.

Životopis

Erika Kadlecová se narodila 20. června 1924 v rakouském Spittalu an der Drau. Dětství strávila v Brně, kde v roce 1943 odmaturovala na klasickém gymnáziu. Během druhé světové války se zapojila do činnosti ilegální skupiny komunistické mládeže, která organizovala sociální pomoc Židům a perzekvovaným osobám.[1] Zároveň byla totálně nasazena v kuřimské továrně.[2] Již v roce 1945 vstoupila do Komunistické strany Československa a byla zaměstnána na krajském výboru v Brně. Vystudovala filozofii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a v roce 1951 získala doktorát a o rok později nastoupila na ČSAV.[3] Do roku 1955 byla vyslána na interní aspiranturu v Akademii věd SSSR v Moskvě.

Po návratu do Československa nastoupila do kabinetu pro filozofii ČSAV a na počátku 60. let 20. století založila oddělení teorie náboženství. Později bylo toto oddělení přesunuto pod nově vzniklý Sociologický ústav ČSAV. V březnu 1968 byla jmenována vedoucí Sekretariátu pro věci církevní na ministerstvu kultury. Během vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 mluvila v pražském rozhlase, kdy schválila nenásilný protiokupační odpor a připomněla, že v této době by se mohlo zapomenout na lidi staré, nemocné a opuštěné, a vyzvala křesťany, aby na ně pamatovali. Po těchto událostech byla z pozice vedoucí sekretariátu odvolána a v roce 1970 vyloučena z KSČ.[1] Krátce se živila příležitostnými výdělky a od roku 1970 získala místo účetní v družstvu Řempo a posléze v Textilu, kde pracovala do odchodu do penze v roce 1980.[3]

Během sedmdesátých let 20. století se účastnila práce pro disent a v roce 1977 jako jedna z prvních podepsala Chartu 77.[4] Během pohřbu filozofa Jana Patočky byla spolu s dalšími disidenty držena StB v Bartolomějské ulici.[5] V roce 1979 podepsala petici na osvobození Petra Uhla, Václava Havla, Václava Bendy, Otty Bednářové, Jiřího Dienstbiera a Dany Němcové.[6] I během normalizace se prezentovala jako marxistická socioložka.[7]

Ve 21. století žila již v ústraní.[2] Erika Kadlecová zemřela 15. prosince 2014 v Praze.

Reference

  1. ↑ a b Kadlecová Erika – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Sociologická práce jako věc svědomí. K devadesátým narozeninám dr. Eriky Kadlecové. Recenzovaný sociálně antropologický časopis [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Erika Kadlecová. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ Charta 77 – seznam podpisů: – Libri prohibiti [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ ČSDS | P5/4. csds.cz [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ Dokument Charty 77 č. 128. www.hejdanek.eu [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ KADLECOVÁ, Erika. Ad maiorem Dei gloriam. Rozmluvy: Literární a filozofická revue. 1987, s. 19. Dostupné online. 

Zdroj