Ephraim Kishon

Efrajim Kišon
Efrajim Kišon
Rodné jméno	Hofmann Ferenc
Narození	23. srpna 1924 ; Budapešť
Úmrtí	29. ledna 2005 (ve věku 80 let) ; Appenzell
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Trumpeldorův hřbitov
Pseudonym	Kishont Ferenc
Povolání	spisovatel, dramatik, publicista, filmový režisér, scenárista, sochař, novinář, herec a historik umění
Žánr	literární fikce
Ocenění	Sokolovova cena (1958); Davidova harfa (1964); Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film (1965); Jabotinsky Medal (1970); Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film (1971); … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Sára Kišonová (1959–2002); Lisa Kishon (2003–2005)
Děti	Renana Kišonová; Rafi Kišon; Amir Kišon
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ephraim Kishon (hebrejsky: אפרים קישון; ‎23. srpna 1924 Budapešť – 29. ledna 2005 Appenzell) byl židovský spisovatel, dramatik a scenárista, autor satirických a humoristických děl. Správně transliterované by se v češtině jeho jméno psalo Efrajim Kišon, tato varianta se však nepoužívá. Jeho původní jméno bylo Ferenc Hoffmann.

Život

Narodil se v Budapešti v židovské rodině, jeho původní jméno bylo Ferenc Hoffmann. Za 2. světové války byl internován v táborech nucených prací, zachránil se útěkem z transportu do koncentračního tábora Sobibor. Po válce se vrátil do Budapešti, kde studoval dějiny umění a psal humoristické divadelní hry.

V roce 1949 odešel z Maďarska do Izraele a změnil si jméno. Začal psát hebrejsky, spolupracoval s novinami a psal prózu, divadelní hry a filmové scénáře. Největšího úspěchu se jeho knihy dočkaly v německy mluvících zemích.

Izrael opustil v roce 1981, kdy se přestěhoval se do Švýcarska. Tam zemřel roku 2005, jeho ostatky byly převezeny do Tel Avivu, kde byl pohřben na Trumpeldorově hřbitově.^[2]

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ephraim Kishon

Celé dílo čítá kolem 50 titulů, byly přeloženy do více než 35 jazyků. Po roce 1989 je vydáván také v češtině:

Inkognito v Praze (1990)
Nevděk světem vládne (1991)
Povídky o cizině (1993)
Domácí lékárnička pro zdravé (1996)
… a manželka nejlepší ze všech (1997)
Nejlepší povídky o řidičích (1997)
Na ostří hřebenu (1998, Mein Kamm, paralela k Hitlerově Mein Kampfu), satira na nacistické protižidovské postoje vyjádřená vyprávěním o historii hnutí bojujícího proti plešatým
Pamětní deska na jeho domě v Tel Avivu.
Za všechno může jablko (1999)
Picassova sladká pomsta (2003)
Můj nejmilejší pokrm je jídlo (2003)
Nebylo se čemu smát (2003), autorův životní příběh
Liška v kurníku (2004), politická satira. Význačný izraelský státník Amitz Dulnikker jede na zotavenou do idylické zapadlé vesnice Kmínovice a jeho zavádění demokratických principů přinese vesnici rozvrat.
Nejlepší povídky z cest (2005)

V Česku byly uvedeny komedie:

↑ Dostupné online. [cit. 2016-05-17]
↑ ASHKENAZY, Daniella. Trumpeldor Cemetery - a romantic place to meet a soul mate? [online]. The Jerusalem Post, 2008-11-19 [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (anglicky)