Eparchie voroněžská

Eparchie voroněžská
Základní informace
Sídlo Voroněž, RuskoRusko Rusko
Katedrála Sobor Zvěstování Přesvaté Bohorodice (Voroněž)
Zřízena 27. listopadu 1681
Arcibiskup Sergij (Fomin)
Další informace
Zeměpisné souřadnice 51°39′36″ s. š., 39°11′49,92″ v. d.
Web http://vob-eparhia.ru/
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eparchie voroněžská je eparchie ruské pravoslavné církve nacházející se v Rusku.

Území a titul biskupa

Zahrnuje správní hranice území městských okruhů Voroněž a Novovoroněž, také Verchněchavského, Kaširského, Liskijského, Nižněděvického, Novousmanského, Ramonského, Semilukského a Chocholského rajónu Voroněžské oblasti.

Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup voroněžský a liskijský.

Historie

Před vytvořením eparchie bylo její území součástí rjazaňské a krutické eparchie.

Velký moskevský sobor (1666-1667) rozhodl o povýšení Rjazaně na metropoli a vytvořit v ní tambovskou a voroněžskou eparchii. Toto rozhodnutí podpořil i Moskevský sobor (1681-1682). Eparchie byla zřízena 27. listopadu 1681.

Povodně zahrnovala území města Voroněž, Jelec, Kostensk, Orlov (dříve území rjazaňské eparchie), Uryv, Korotojak a Zemljansk (dříve území bělgorodské eparchie).

Po dobytí Azova roku 1696 se hranice eparchie rozšířily až k Azovskému moři.

Roku 1700 vznikla azovská eparchie a tím voroněžská eparchie ztratila část území. Tato nová eparchie zanikla o čtyři roky později.

V letech 1712-1714 se locum tenens patriarchálního trůnu metropolita rjazaňský Stefan (Javorskij) neúspěšně pokusil zrušit voroněžskou eparchii a vrátit území rjazaňskému stolci. Navzdory tomu se oblast voroněžské eparchie ještě více rozšířila - v letech 1718-1720 do ní byly převedeny pozemky z patriarchální oblasti podél řek Don a Chopjor a roku 1720 další území rjazaňské eparchie.

Roku 1749 získala eparchie část území tambovské eparchie ale roku 1758 bylo toto území zpátky včleněno k tambovskému stolci.

V roce 1765 se eparchie znovu zvětšila o části území krutické, kolomenské a rjazaňské eparchie.

Roku 1775 byla část území moskevské eparchie připojena k voroněžské eparchii a Azovské území bylo včleněno do nově vzniklé slavjanské eparchie. Roku 1788 přešla významná část severních a severozápadních území eparchie k sousedním eparchiím. Na konci 18. století voroněžští biskupové ovládali Oblast vojska donského, část Slobodské Ukrajiny a několik farnosti na území Tambovské, Rjazaňské a Saratovské gubernie.

Roku 1799 byly hranice eparchií srovnány s hranicemi gubernií. Celé území mimo Voroněžské gubernie připadlo jiným eparchiím.

Roku 1829 vznikla z části území eparchie nová eparchie novočerkaská.

Roku 1926 se území tambovské eparchie s městem Borisoglebsk stalo součástí voroněžského stolce. Roku 1934 byla část eparchie přidělena eparchii kurské. Roku 1954 se území nově vzniklé Lipecké oblasti stalo součástí eparchie. eparchie saratovská a eparchie rostovská získaly území Balašovské a Kamenské oblasti. Toto území roku 1957 připadlo k voroněžské eparchii.

Dne 7. května 2003 vznikla v rámci Lipecké oblasti eparchie lipecká a hranice voroněžské eparchie byly srovnány s Voroněžskou oblastí.

Dne 26. prosince 2013 bylo Svatým synodem rozhodnuto o zřízení z části území voroněžské eparchie nových eparchií borisoglebské a rossošské.

Eparchie je součástí voroněžské metropole.

Seznam biskupů

  • 1682–1703 Mitrofan Voroněžský, svatořečený
  • 1704–1712 Arsenij (Kostjurin)
  • 1712–1714 Stefan (Javorskij)
  • 1714–1723 Pachomij (Išpanovskij)
  • 1725–1726 Iosif
  • 1727–1730 Lev (Jurlov)
  • 1730–1742 Ioakim (Strukov)
  • 1742–1743 Veniamin (Sachnovskij)
  • 1743–1757 Feofilakt (Gubanov)
  • 1758–1761 Kirill (Ljaševeckij)
  • 1761–1763 Ioannikij (Pavluckij)
  • 1763–1767 Tichon (Sokolov), svatořečený
  • 1767–1775 Tichon (Jakubovskij)
  • 1775–1788 Tichon (Malinin)
  • 1788–1794 Innokentij (Poljanskij)
  • 1795–1799 Mefodij (Smirnov)
  • 1799–1799 Afanasij (Ivanov)
  • 1799–1810 Arsenij (Moskvin)
  • 1810–1816 Antonij (Sokolov)
  • 1816–1825 Epifanij (Kaniveckij)
  • 1826–1846 Antonij (Smirnickij), svatořečený
  • 1847–1850 Ignatij (Semjonov)
  • 1850–1853 Parfenij (Čertkov)
  • 1853–1864 Iosif (Bogoslovskij)
  • 1865–1886 Serafim (Aretinskij)
  • 1886–1890 Veniamin (Smirnov)
  • 1890–1913 Anastasij (Dobradin)
  • 1913–1920 Tichon (Nikanorov), svatořečený mučedník
  • 1920–1922 Tichon (Vasilevskij)
  • 1923–1926 Vladimir (Šimkovič), svatořečený mučedník
  • 1926–1926 Petr (Zverev), svatořečený mučedník
  • 1927–1927 Alexij (Buj), dočasný administrátor
  • 1927–1927 Nafanail (Troickij), dočasný administrátor
  • 1929–1935 Zacharija (Lobov), svatořečený mučedník
  • 1935–1936 Alexandr (Toropov), dočasný administrátor
  • 1935–1936 Petr (Sokolov)
  • 1936–1937 Serafim (Protopopov)
  • 1937–1937 Apollos (Ržanicyn)
  • 1937–1943 Sergij (Stragorodskij)
  • 1943–1944 Pitirim (Sviridov)
  • 1944–1945 Iona (Orlov)
  • 1945–1945 Pitirim (Sviridov)
  • 1945–1961 Iosif (Orechov)
  • 1961–1963 Sergij (Petrov)
  • 1963–1964 Nikon (Lysenko)
  • 1964–1965 Vladimir (Kotljarov)
  • 1965–1968 Palladij (Kaminskij)
  • 1968–1968 Serafim (Nikitin), dočasný administrátor
  • 1968–1972 Michail (Čub)
  • 1972–1975 Platon (Lobankov)
  • 1975–1982 Juvenalij (Tarasov)
  • 1982–2003 Mefodij (Němcov)
  • od 2003 Sergij (Fomin)

Vikární biskupové

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Воронежская епархия na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj