Emu malý

Emu malý
Dospělec a juvenilní exemplář v Muséum national d'histoire naturelle (juvenil by ale mohl pocházet z Klokaního ostrova)
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý[1] (jako Dromaius minor)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Řád	kasuáři (Casuariiformes)
Čeleď	kasuárovití (Casuariidae)
Rod	emu (Dromaius)
Druh	emu hnědý (Dromaius novaehollandiae)
Trinomické jméno
† Dromaius novaehollandiae minor Spencer, 1906
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emu malý (Dromaius novaehollandiae minor) je vyhynulý poddruh emua hnědého, jenž se endemitně vyskytoval na ostrově King v Bassově průlivu mezi pevninskou Austrálií a Tasmánií. Jeho nejbližším příbuzným může být rovněž vyhynulý emu tasmánský (D. n. diemenensis), protože před necelými 14 000 lety Tasmánii a King Island spojoval pevninský most. Emu malý může sloužit jako příklad ostrovního nanismu, šlo o nejmenšího ze všech známých emuů. Měl také tmavší peří než pevninští emuové: byl černohnědý, s modrou kůži na krku, kterou neporůstalo peří. Kuřata zdobil pruhovaný vzor jako u pevninských emuů. Od rovněž zakrslého a již vyhynulého emua ostrovního (D. n. baudinianus) z Klokaního ostrova se emu malý lišil v řadě osteologických detailech, jakož i velikostí. Chováním se však emu malý pravděpodobně příliš nevymykal od pevninských populací. Ptáci se při shánění potravy a během hnízdění shromažďovali do hejn. Živili se bobulemi, trávou a mořskými řasami. Šlo o zdatné běžce, kteří se bránili kopáním. Z uschlých listů a mechů si budovali mělká hnízda, do nichž snášeli sedm až devět vajec. Inkubaci zajišťovali oba rodiče.

Evropané tyto emuy objevili v roce 1802 během prvních expedic vyslaných na King Island. Většina známých informací o tomto ptáku pochází od francouzského přírodovědce Françoise Pérona, jenž o něm debatoval s místním lovcem tuleňů. Informativní jsou rovněž dobová vyobrazení Charlese Alexandra Lesueura. V roce 1804 bylo několik živých a několik vycpaných emuů malých a ostrovních posláno do Francie, přičemž dva živé jedince emuů malých chovali v Jardin des plantes v Paříži. Pozůstatky těchto a dalších ptáků jsou dnes roztroušeny v různých evropských muzeích. Z deníků tehdejší expedice Nicolase Baudina nicméně nevyplývá, ze kterého ostrova odchycení ptáci pocházejí, a dokonce ani to, že jsou taxonomicky odlišní. Jejich taxonomický status proto zůstal více než jedno století nejasný. Emu malý v důsledku loveckého tlaku a žďáření ze strany raných osadníků vyhynul pravděpodobně již do roku 1805. Emuové z Paříže uhynuli v roce 1822 jako poslední jedinci této ostrovní populace.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku King Island emu na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emu malý na Wikimedia Commons
• Taxon Dromaius novaehollandiae minor ve Wikidruzích

Zdroj