Emise skleníkových plynů ze zemědělství

Množství emisí skleníkových plynů ze zemědělství je značné: Odvětví zemědělství, lesnictví a využívání půdy se podílí na celosvětových emisích skleníkových plynů 13 až 21 %.^[2] Zemědělství přispívá ke změně klimatu přímými emisemi skleníkových plynů a přeměnou nezemědělské půdy, jako jsou lesy, na zemědělskou půdu.^[3][4] Emise oxidu dusného a methanu tvoří více než polovinu celkových emisí skleníkových plynů ze zemědělství.^[5] Významným zdrojem emisí skleníkových plynů je chov zvířat.^[6]

Zemědělský potravinářský systém je zodpovědný za značné množství emisí skleníkových plynů.^[7] Kromě toho, že je významným uživatelem půdy a spotřebitelem fosilních paliv, přispívá zemědělství přímo k emisím skleníkových plynů prostřednictvím postupů, jako je produkce rýže a chov hospodářských zvířat.^[8] Třemi hlavními příčinami nárůstu skleníkových plynů pozorovaného v posledních 250 letech jsou fosilní paliva, využívání půdy a zemědělství.^[9]Trávicí soustavy hospodářských zvířat lze rozdělit do dvou kategorií: monogastrické a přežvýkavé. Přežvýkavý skot pro výrobu hovězího masa a mléka se řadí na přední příčky v emisích skleníkových plynů; monogastrické, neboli prasata a potraviny související s drůbeží, mají emise nízké. Konzumace monogastrických druhů může přinést méně emisí. Monogastrická zvířata mají vyšší účinnost přeměny krmiva a také neprodukují tolik metanu.^[10] Kromě toho je CO₂ v pozdějších fázích růstu plodin ve skutečnosti znovu emitován do atmosféry dýcháním rostlin a půdy, což způsobuje větší emise skleníkových plynů.^[11] Množství skleníkových plynů vyprodukovaných při výrobě a používání dusíkatých hnojiv se odhaduje na přibližně 5 % antropogenních emisí skleníkových plynů. Nejdůležitějším způsobem, jak snížit emise z nich, je používat méně hnojiv a zároveň zvýšit účinnost jejich používání.^[12]

Existuje mnoho strategií, které mohou pomoci zmírnit dopady a další produkci emisí skleníkových plynů – to se také označuje jako klimaticky inteligentní zemědělství. Některé z těchto strategií zahrnují vyšší efektivitu chovu hospodářských zvířat, která zahrnuje jak řízení, tak i technologie; efektivnější proces nakládání s hnojem; nižší závislost na fosilních palivech a neobnovitelných zdrojích; variabilitu v délce, čase a místě konzumace potravy a napájení zvířat; a omezení produkce i spotřeby potravin živočišného původu.^{[7][13][14][15]} Řada politik může snížit emise skleníkových plynů ze zemědělského sektoru pro udržitelnější potravinový systém.^{[16]:s.816–817}

Emise podle druhu skleníkových plynů

Zemědělská činnost emituje skleníkové plyny oxid uhličitý, methan a oxid dusný.^[17]

Emise oxidu uhličitého

Činnosti, jako je obdělávání polí, pěstování plodin a přeprava produktů, způsobují emise oxidu uhličitého.^[18] Emise oxidu uhličitého související se zemědělstvím představují přibližně 11 % celosvětových emisí skleníkových plynů.^[19] Zemědělské postupy, jako je omezení obdělávání půdy, zmenšení neobdělané půdy, vracení zbytků biomasy z plodin do půdy a větší využívání krycích plodin, mohou emise oxidu uhličitého snížit.^[20]

Emise methanu

Emise metanu z chovu hospodářských zvířat jsou celosvětově největším zdrojem skleníkových plynů ze zemědělství. Hospodářská zvířata jsou zodpovědná za 14,5 % celkových antropogenních emisí skleníkových plynů. Jedna samotná kráva vypustí ročně 100 kg metanu.^[22] Ačkoli je doba setrvání metanu v atmosféře mnohem kratší než u oxidu uhličitého, je 28krát schopnější zadržovat teplo.^[22] Hospodářská zvířata nejenže přispívají ke škodlivým emisím, ale také potřebují hodně půdy a mohou ji nadměrně spásat, což vede k nezdravé kvalitě půdy a snížení druhové rozmanitosti.^[22] Několik způsobů, jak snížit emise methanu, zahrnuje přechod na stravu bohatou na rostliny s menším množstvím masa, krmení dobytka výživnějším krmivem, hospodaření s hnojem a kompostování.^[23]

Tradiční pěstování rýže je po chovu hospodářských zvířat druhým největším zemědělským zdrojem methanu, jehož dopad na oteplování se v blízké budoucnosti rovná emisím oxidu uhličitého z celé letecké dopravy.^[24] Vláda se do zemědělské politiky zapojuje jen omezeně kvůli vysoké poptávce po zemědělských produktech, jako je kukuřice, pšenice a mléko.^[25] Globální iniciativa Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) zaměřená na hlad a potravinovou bezpečnost, projekt Feed the Future, se zabývá ztrátami potravin a plýtváním. Řešením potravinových ztrát a plýtvání se rovněž řeší zmírnění emisí skleníkových plynů. Zaměřením se pouze na mlékárenské systémy 20 řetězců ve 12 zemích by se ztráty potravin a plýtvání potravinami mohly snížit o 4–10 %.^[26] Tato čísla mají dopad a zmírnily by emise skleníkových plynů, přičemž by se obyvatelstvo stále uživilo.^[26]

Emise oxidu dusného

Emise oxidu dusného pocházejí ze zvýšeného používání syntetických a organických hnojiv. Hnojiva zvyšují výnosy plodin a umožňují jejich rychlejší růst. Zemědělské emise oxidu dusného tvoří 6 % emisí skleníkových plynů ve Spojených státech; od roku 1980 se jejich koncentrace zvýšila o 30 %. 6 % se může zdát jako malý příspěvek, ale oxid dusný je 300krát účinnější při zachycování tepla na kilogram než oxid uhličitý a jeho doba setrvání v atmosféře je přibližně 120 let.^[27] Ke snížení emisí oxidu dusného mohou přispět různé způsoby hospodaření, jako je šetření vodou pomocí kapkové závlahy, sledování živin v půdě, aby se zabránilo přehnojování, a používání krycích plodin místo hnojení.^[28]

Odkazy

Související stránky

• Dopad produkce masa na životní prostředí
• Dopady změny klimatu na zemědělství

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greenhouse gas emissions from agriculture na anglické Wikipedii.

Zdroj