Emil Foit

Emil Foit
Základní informace
Narození 12. března 1913
Komárov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. června 1976 (ve věku 63 let)
Newquay
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Vojenské informace
Příslušnost Československé letectvo, Royal Air Force
Hodnost CZ – plk., EN – F/Lt
Jednotky 310. československá stíhací peruť RAF
Války druhá světová válka
Vítězné souboje 2x, 1x podíl na sestřelu, 5x poškození
Vyznamenání Záslužný letecký kříž (Spojené království) zlk
Československý válečný kříž 1939 čvk39
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Foit (12. března 1913 Komárov – 18. června 1976 Newquay) byl velitel 310. československé stíhací perutě RAF.

Život

V roce 1934 maturoval, potom nastoupil základní vojenskou službu ve Valašském Meziříčí a absolvoval tam školu pro důstojníky v záloze. V letech 1936–1937 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a byl jmenován poručíkem letectva. Po pilotním výcviku byl koncem března 1938 přidělen jako pilot k 48. stíhací letce Leteckého pluku 4 v Pardubicích.[1]

Po okupaci se v květnu 1939 přes Polsko a Švédsko dostal do Velké Británie a pak v srpnu do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie. Sloužil v Tunisu, v alžírské Blidě a v Oranu. Po kapitulaci Francie odjel přes Casablancu a Gibraltar do Velké Británie, kde byl v srpnu 1940 přijat do RAF.

Absolvoval krátký bojový výcvik na letounech Hurricane, krátce sloužil u britské 85. stíhací perutě a v říjnu 1940 byl přidělen do Duxfordu k 310. československé stíhací peruti. Od 14. února 1942 do 15. listopadu 1942 byl velitelem letky "B". Od 15. ledna 1943 do 13. ledna 1944 zastával funkci velitele 310. perutě. Během bitvy o Británii sestřelil 3 nepřátelské letouny a 5 jich poškodil.

Koncem války působil po odchodu od perutě na Inspektorátu československého letectva v Londýně.[1]

V srpnu 1945 se vrátil do Československa a nastoupil na velitelství 1. letecké divize. V říjnu 1945 byl jako major jmenován velitelem leteckého pluku v Praze-Kbelích. V březnu 1946 byl povýšen na podplukovníka.[2]

V březnu 1948 odešel podruhé do exilu a ve Velké Británii opět nastoupil k RAF. Působil pak jako letecký dispečer na Cejlonu, v Severním Irsku i v Anglii.

Ocenění

Je nositelem řady vysokých československých, britských a francouzských vyznamenání.[2] V roce 1991 byl in memoriam povýšen na plukovníka čs. letectva. a v roce 2001 se stal čestným občanem města Brno.[3]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Foit, Emil : F. Valka.cz [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Brno - Čestní občané města Brna (od r. 1990). www.brno.cz [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Stíhači nad kanálem. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 384 s. ISBN 80-206-0320-4. 
  • RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu, 4. část. Cheb: Svět křídel, 2002. ISBN 80-85280-84-1
  • IRRA, Miroslav. Československé vojenské letectvo 1945–1950. Cheb: Svět křídel, 2006. ISBN 80-86808-33-5
  • LÁNÍK, Jaroslav a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9

Externí odkazy

Zdroj