Emanuel Viktor Voska

Emanuel Viktor Voska
Kapitán Emanuel Viktor Voska – delegát amerického „Českého Národního Sdružení“ (před rokem 1921)[1]
Narození	4. listopadu 1875 Kutná Hora Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. dubna 1960 (ve věku 84 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Kutná Hora
Povolání	podnikatel, průmyslník a špión
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy in memoriam (1998)
Politická strana	Sociální demokracie
Děti	Villa Bechyňová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Viktor Voska (6. listopadu 1875 Kutná Hora^[2] – 1. dubna 1960 Praha) byl kameník, později majitel kamenolomů, a také významný představitel prvního i druhého československého odboje a za první světové války agent tajné služby Spojených států amerických.

Život

Před první světovou válkou

Narodil se v kamenické rodině, jeho otec tragicky v lomu zahynul, když mu bylo 6 let. Absolvoval s vyznamenáním odpolední průmyslovou školu. Působil ve vzdělávacím spolku Komenský, byl členem místního Sokola, spolku Volná myšlenka a zapojil se i do sociálně demokratického hnutí. V 19 letech bylo Voskovi za kritiku pracovních a hygienických poměrů v továrně na tabákové výrobky v Sedlci doporučeno okresním hejtmanem, aby opustil zemi. Voska s pěti dolary v kapse a bez znalosti angličtiny přistál v roce 1894 v New Yorku. Jako kameník si našel práci v lomu, kde se záhy vypracoval na předáka. V šestadvaceti letech založil společnost Voska & Bremer Marble Company. Vlastnil tři lomy ve Vermountu, ve státě New York a v Kansasu. V té době se také oženil s Annou Ročňákovou, která za ním přijela z vlasti. Anna porodila Voskovi 6 dětí.

Voska se v New Yorku angažoval v českém krajanském hnutí, založil zde i první českou sociálně demokratickou sekci. Vstoupil do místního Sokola a byl členem Volné myšlenky. Založil a redigoval týdeník Pravda a posléze vlastnil i list Hlas lidu. Stal se čelným funkcionářem Česko-Amerického svazu žurnalistů v New Yorku. V roce 1902 poznal profesora Masaryka a seznámil se s rodinou jeho ženy Charlotty. Když o pět let později navštívil Masaryk znovu USA, organizoval Voska Masarykovo přednáškové turné. Později obdobně organizoval i návštěvy jiných českých politiků v USA (Gustav Habrman, František Soukup, Václav Klofáč nebo bratři Vojta a Edvard Beneš).

Za první světové války

Jako místopředseda svazu Česko-Amerických žurnalistů vytvořil v roce 1914 zpravodajské týmy v Paříži a Londýně a za stejným cílem navštívil Rakousko-Uhersko, kde chtěl získat korespondenty v Praze, Plzni a ve Vídni. V Čechách při té příležitosti na začátku války diskutoval s českými politiky o jejich postojích a došel k závěru, že jedinou reálně uvažující osobností je profesor Masaryk. Masaryk také požádal Vosku, zda by nemohl vysondovat, na kterou stranu se přiklánějí Itálie, Řecko a Osmanská říše. Když opouštěl Voska R-U, měl v podrážkách bot a jeho dcera Villa ve šněrovačce informace vojenského a hospodářského charakteru včetně poselství od profesora Masaryka, které předal v Londýně Wickhamovi Steedovi. V Londýně navštívil za Steedova doprovodu ruského velvyslance Benckendorffa a setkal se s britským ministrem Kitchenerem.

Před návratem do Ameriky dostal doporučující dopis pro Maxwella, washingtonského dopisovatele listu Times, který mu pak umožnil setkání s britským námořním atašé Guy Gauntem, šéfem britské zpravodajské služby ve Spojených státech. Spolupráci projednali v polovině září 1914 na srbském konzulátu v New Yorku. Voska odmítl finanční pomoc a z vlastních prostředků začal budovat zpravodajskou agenturu, vlastně soukromou detektivní kancelář. Brzy v agentuře pracovalo 84 dobrovolníků, většinou původem Čechů. Voska získal spolupracovníky na rakouských konzulátech v San Franciscu, v Clevelandu, St. Louis, Chicagu, New Orleansu a také na německém velvyslanectví ve Washingtonu. V roce 1915 se dostal do finanční tísně a prodal lomy v Kansasu, aby nemusel omezovat zpravodajskou činnost.

V únoru 1916 byla před americkými úřady díky německé zpravodajské službě Voskova agentura odhalena v tisku, Voska však našel porozumění u ministra spravedlnosti T. W. Gregoryho, který budoval americkou Intelligence Service. Gregory nabídl Voskovi spolupráci a již počátkem roku 1917 zařadil Voskovu agenturu do rozpočtu ministerstva. Po vstupu USA do války přešla většina Voskových důvěrníků do služeb ministerstva. Na základě informací Voskovy agentury americké úřady v průběhu války zatkly několik stovek německých a rakousko-uherských agentů.

Voska velmi výrazně omezoval špionážní činnost ústředních mocností v USA, odhaloval sabotérskou činnost, upozorňoval na chystané stávky a zveřejňoval finanční převody německé zpravodajské služby. Voskova agentura má také na kontě dvě velké aféry, takzvanou aféru „Albertova aktovka“ a případ žurnalisty Archibalda. Dr. Heinrich Albert byl obchodním radou německého velvyslanectví, jemuž lidé z Voskovy agentury vyměnili ve vlaku aktovku a dokumenty pak Voska uveřejnil v tisku, čímž kompromitoval řadu politiků a osobností ze spolupráce s německou zpravodajskou službou. Aktovka také obsahovala dokumenty o dodávkách kontrabandu do Německa.

Aféra s žurnalistou Jamesem Francisem Archibaldem ovlivnila především americké veřejné mínění, neboť na Voskovo upozornění zadrželi Britové parník, na kterém se nacházel Archibald i s dokumenty z německého velvyslanectví, které převážel do Německa. Dokumenty usvědčovaly Německo z plánovaných sabotáží, organizování stávek, podplácení odborových předáků a mnoha dalších nezákonných věcí. Voska pak v tisku mimo jiné zveřejnil i dopis německého vojenského atašé Franze von Papen: „Neustále opakuji těm pitomým Yankeeům, aby drželi hubu.“ Spojené státy pak donutily Německo kompletně vyměnit představitele německého velvyslanectví.

Voskova agentura se podílela i na odhalení irského povstání v roce 1916. Jeho kontrašpionážní aktivity jsou spojovány s pádem Bághá Džatína, bengálského filozofa a revolucionáře zasazujícího se o nezávislost Indie na britské koloniální říši. Na podzim 1916 Voska demaskoval v tisku dva německé agenty pracující v kanceláři prezidentského kandidáta Charlese Hughese a tím výrazně přispěl k vítězství Wilsona v prezidentských volbách.

V roce 1917 vstoupil do americké armády a v hodnosti kapitána působil jako styčný důstojník mezi československými legiemi a armádou USA, pak byl poradcem prezidenta Wilsona a prostředníkem mezi ním a T. G. Masarykem. Od května 1918 byl jmenován hlavním zpravodajským důstojníkem amerických Pershingových vojsk v Evropě, kam se z Ameriky přemístil.

V letech 1919–1945

Od roku 1919 žil v Československu a byl výraznou osobností v Československé sociálně demokratické straně dělnické. Spolupracoval také při založení Československého červeného kříže. Angažoval se v protifašistickém hnutí a organizoval pomoc antifašistickým emigrantům z Německa i Rakouska. Po vypuknutí občanské války ve Španělsku stál v letech 1936–1937 v čele Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku.^[3] Po okupaci českých zemí byl krátce vězněn. Po propuštění se mu podařilo emigrovat do USA. Během války pracoval pro americkou zpravodajskou službu v Turecku.

Po druhé světové válce

Po návratu do Československa opět začal podnikat, zabýval se dovozem psacích strojů. Zapojil se i do veřejného života mj. byl předsedou obnovené Společnosti přátel demokratického Španělska. Jako volnomyšlenkář se angažoval také ve Svazu občanů bez vyznání, což byla nekomunistická platforma českých ateistů.

Jako zpravodajský důstojník prvního a druhého odboje a pro své vazby na španělské interbrigadisty se stal předmětem zájmu Státní bezpečnosti. V roce 1950 byl zatčen. Ve vykonstruovaném procesu byl v roce 1954 odsouzen na deset let vězení.^[4] V procesu s Rudolfem Slánským v listopadu 1952 byly, dopis nalezený při domovní prohlídce a jeho výpověď při zatčení, použity jako důkazy proti Otto Šlingovi.^[5] V roce 1960 byl jako těžce nemocný, krátce před svou smrtí, podmínečně propuštěn.^[6]

Ocenění

• Již roku 1935 byl E. V. Voska jmenován čestným občanem Kutné Hory.^[7]
• V roce 1998 byl E. V. Voskovi udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.
• Roku 2011 se z iniciativy Konfederace politických vězňů v Kutné Hoře objevilo Voskovo jméno na jeho místním (dosud anonymním) hrobě na hřbitově Všech Svatých^[8]
• Roku 2013 po něm byla pojmenována vznikající ulice v městské části Hlouška – Kpt. Vosky^[9]
• Z roku 2018 pochází kruhový terč (o průměru 84 cm) s portrétem Emanuela Vosky od akademického malíře Pavla Vavryse. Dílo je součástí Vavrysova obrazového cyklu „Česká paměť“.^[10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků E. V. Voska na anglické Wikipedii a Emanuel Viktor Voska na slovenské Wikipedii.

Literatura

• VOSKA, Emanuel Viktor; IRWIN, William Henry. Spy and Counter-Spy. London: Harrap, 1941. S. 98, 108, 120, 122–3, 126–7. (anglicky) 
• Malá československá encyklopedie. Svazek 6., Š–Ž. Praha: Academia, 1987, 927 s. [Heslo „Emanuel Viktor Voska“ na str. 614]
• KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století. Dostupné online. Archivováno 28. 7. 2013 na Wayback Machine.
• HLAVÁČ, Miroslav. Čeští mafiáni 1914–1918. Praha: PARIS, 2008. ISBN 978-80-87173-00-8.
• HÁJKOVÁ, Dagmar. Emanuel Voska. Špionážní legenda první světové války. Praha. Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2422-0
• PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 8–32, 40–42, 71–72, 85–89, 111, 136

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Viktor Voska na Wikimedia Commons
• Kdo byl kapitán Emanuel Voska a proč si ho na Zbraslavi připomínat? Archivováno 8. 6. 2020 na Wayback Machine.
• Televize natáčela na Zbraslavi nový dokument o Emanuelu Voskovi Archivováno 8. 6. 2020 na Wayback Machine.
• Zbraslavská osobnost Emanuel Voska v České televizi – www.zbraslav.info Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Životopis E.V. Vosky
• E.V. Voska a Zbraslav
• Pořad České televize Neznámí hrdinové:Krycí jméno Viktor. www.ceskatelevize.cz
• Masarykův posel pronikl i do příběhů o Indiana Jonesovi – Článek o E. Voskovi na Před 100 lety, speciálním webu Českého rozhlasu o 1. světové válce

Zdroj