Franz von Papen

Podplukovník Franz von Papen
Franz von Papen před norimberským tribunálem (1945–1946)
Franz von Papen před norimberským tribunálem (1945–1946)
13. německý říšský kancléř
Ve funkci:
1. června 1932 – 17. listopadu 1932
Prezident Paul von Hindenburg
Předchůdce Heinrich Brüning
Nástupce Kurt von Schleicher
Stranická příslušnost
Členství Centrum (do 1932)

Rodné jméno Franz Joseph Hermann Michael Maria von Papen
Narození 29. října 1879
Německá říše Werl, Německé císařství
Úmrtí 2. května 1969
(ve věku 89 let)
Západní Německo Sasbach, Západní Německo
Místo pohřbení Wallerfangen
Rodiče Friedrich von Papen
Děti Friedrich Franz von Papen
Alma mater Pruská vojenská akademie
Profese důstojník, diplomat, politik
Náboženství římskokatolická církev
Ocenění velkokříž Řádu Pia IX.
Válečný záslužný kříž
Suverénní řád Maltézských rytířů
Rytíř velkého kříže Řádu Božího hrobu
Zlatý stranický odznak
… více na Wikidatech
Podpis Podplukovník Franz von Papen, podpis
Commons Franz von Papen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Joseph Hermann Michael Maria von Papen (zvuk výslovnost; 29. října 1879, Werl – 2. května 1969, Sasbach) byl německý křesťansky orientovaný politik a diplomat, v rané fázi své politické kariéry spojený s katolickou stranou Zentrum.

Politika

Mladý von Papen ve vojenské uniformě

V roce 1932 zastával úřad německého kancléře (jmenován byl proti vůli své strany a funkci přijal, i když přislíbil opak, což vedlo k jeho vyloučení ze strany). V lednu 1933 pomohl ke jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem. V roce 1933 vyjednal za Hitlerovu vládu Říšský konkordát a souhlas strany Zentrum se zmocňovacím zákonem. Dle svých vlastních slov se domníval, že politicky nezkušeného Hitlera jako vicekancléř ovládne a že ten se znemožní tak, že brzy padne. Hitler se jej a jeho spolupracovníků však poté velice rychle zbavil. Posléze působil Papen jako německý velvyslanec v Rakousku.

Během druhé světové války vedl diplomatickou misi Německa v Turecku, kde pomohl tamějšímu nunciovi Angelu Giuseppu Roncalimu (ten se stal později papežem svatým Janem XXIII.) se záchranou židovských uprchlíků před repatriací zpět do Německa.[1] Po válce byl souzen Norimberským tribunálem, který jej zprostil obžaloby. V 50. letech se neúspěšně pokoušel o návrat do politiky. Byl čestným papežským komořím Pia XI. a svatého Jana XXIII.

Odkazy

Reference

Související články

Externí odkazy

Zdroj