Elisabeth Theurerová

Elisabeth Theurerová
Theurerová na LOH 1980
Theurerová na LOH 1980
Osobní informace
Přezdívka Sissy
Datum narození 20. září 1956 (67 let)
Místo narození Linec
Občanství RakouskoRakousko Rakousko
Děti Victoria Max-Theurer
Výška 168 cm
Hmotnost 60 kg
Sportovní informace
Sport jezdectví
Disciplína drezura
Tým RV Stall Kürnberg
Účast na LOH 1980, 1984 a 1992
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Jezdectví na LOH
zlato 1980 Moskva drezura – jednotlivci
Mistrovství Evropy v drezuře
zlato 1979 Aarhus drezura – jednotlivci

Elisabeth Maxová-Theurerová, nepřechýleně Max-Theurer nebo také Sissy Theurer (* 20. září 1956 Linec) je bývalá rakouská reprezentantka v jezdectví, specialistka na drezuru.

Jezdectví se věnuje od deseti let. Největších úspěchů dosáhla na valachovi Mon Cherie, s nímž vyhrála mistrovství Evropy v drezuře 1979 a letní olympijské hry 1980. Její prvenství na moskevské olympiádě se stalo předmětem kontroverze, protože většina jezdců ze Západu hry bojkotovala na protest proti sovětské invazi do Afghánistánu.[1] Na LOH 1984 obsadila jedenácté místo a na LOH 1992 osmé místo. Je také šestinásobnou mistryní Rakouska v drezuře (1978, 1979, 1980, 1983, 1984 a 1992).

Aktivní kariéru ukončila v roce 1994 a stala se mezinárodní rozhodčí. Od roku 2002 je předsedkyní Rakouského jezdeckého svazu a od roku 2012 místopředsedkyní Rakouského olympijského výboru. Byla vyšetřována pro podezření ze zpronevěry peněz určených na organizaci jezdeckých závodů v Salcburku, obvinění se však neprokázalo.[2]

V roce 1983 se provdala za svého trenéra Hanse Maxe. Mají dvě dcery, starší Victoria Maxová-Theurerová je rovněž jezdkyní a reprezentovala Rakousko na čtyřech olympiádách. Rodina žije na zámku Achleiten v Horních Rakousích. Elisabeth Theurer je také spolumajitelkou strojírenského podniku Plasser & Theurer. V roce 1996 jí byl udělen Čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku.

Reference

  1. Salzburger Nachrichten Dostupné online
  2. Dressage News Dostupné online

Externí odkazy

Zdroj