Edward Stachura

Edward Stachura
Narození 18. srpna 1937
Charvieu
Úmrtí 24. července 1979 (ve věku 41 let)
Varšava
Příčina úmrtí oběšení
Místo pohřbení Northern Communal Cemetery in Warsaw
Povolání básník, překladatel, písničkář a spisovatel
Stát PolskoPolsko Polsko
Alma mater Varšavská univerzita
Témata krásná literatura, literatura a překlady z francouzštiny
Významná díla Cała jaskrawość
Fabula rasa
Siekierezada
Ocenění Cena Kościelských (1972)
Manžel(ka) Zyta Oryszyn (1962–1972)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Edwarda Stachury

Edward Jerzy Stachura (18. srpna 1937 Charvieu-Chavagneux, Francie – 24. července 1979 Varšava) byl polský spisovatel, překladatel, písničkář. Je autorem básní, písní, povídek, dvou románů, několika žánrově nezařaditelných textů, obsáhlé korespondence, deníkových záznamů a zápisků z cest.

Život

Narodil se v departementu Isère v rodině polských emigrantů. Když mu bylo 11 let, vrátila se rodina do Polska.[1] Stachura chodil do školy v Alexandrowě Kujawském. Se svou nezkrotnou povahou často utíkal z domova, poté se usadil u bratra v Gdyni. V roce 1957– 1958 se zapsal ke studiu romanistiky na Katolické univerzitě v Lublinu (KUL)[2], avšak zdejší studium nejednou přerušil. V květnu roku 1960 přešel na univerzitu do Varšavy, tamější studium romanistiky již ukončil v roce 1965 magisterským titulem.[3][4][5] Tehdy také začal publikovat texty a skládat písně, které zpíval za doprovodu kytary. V letech 1962–1972[6] žil v manželství se Zytou Bartkowskou, jež vystupovala pod literárním pseudonymem Zyta Oryszyn.[7]

Cesty

Značnou část Stachurova života vyplnilo cestování, které je také jedním z hlavních témat jeho děl. V letech 1969–1970 pobýval na vládním stipendiu na největší mexické univerzitě UNAM. Jeho cesty měly charakter několikaměsíčních putování. Procestoval Jugoslávii, Blízký Východ (1972), Norsko, Švýcarsko, Francii, v roce 1975 podnikl další cestu do Mexika a do USA a Kanady. Vedle toho neustále cestoval po všech regionech Polska – pěšky, stopem, vlakem či autobusem.

Závěrečné období a smrt

V letech 1977–1979 Stachura prožíval „mystické období“, během něhož usiloval o oproštění od veškerých identit, vymezení a omezení. Rozdal veškerý majetek, spálil své dopisy a fotografie. V dubnu 1979 se patrně pokusil o sebevraždu skokem pod vlak. Přišel o čtyři prsty na pravé ruce; pomalu se učil znovu psát, ale nedokázal začít nový život. Před sebevraždou[8] napsal báseň „Dopis pozůstalým“:

„ Umírám

za své viny a za nevinnost svou
za prázdno, které cítím každou částí těla a každou částí duše
za prázdno rvoucí mě na cáry jako noviny popsané halasnými nicneříkajícími slovy
za možnost sjednocení s Bezejmenným, s Mimoslovným, s Neznámým [...]

“

Dílo

  • Jeden dzień (povídky), 1962
  • Dużo ognia (básně), 1963
  • Falując na wietrze (povídky), 1966
  • Przystępuję do ciebie („Přistupuji k tobě“, poéma), 1968
  • Po ogrodzie niech hula szarańcza (poéma), 1968
  • Cała jaskrawość („všechen třpyt“, román), 1969
  • Siekierezada albo Zima leśnych ludzi („Sekerezáda aneb zima lesních lidí“, román), 1971
  • Piosenki, 1973/1974
  • Kropka nad ypsylonem („Tečka nad ypsilonem“, poéma), 1975
  • Się („Se“, soubor próz), 1977
  • Missa pagana (poéma-mše), 1978
  • Fabula rasa', 1979
  • Oto („Hle“), 1979

Souborné vydání

  • Poezja i proza. 5 svazků. Warszawa: Czytelnik 1982.

Knižní vydání v češtině

  • Sekerezáda aneb zima lesních lidí, přel. Helena Stachová, Odeon 1980.
  • Smířit se se světem (výbor), sest. a přel. H. Stachová, Torst 1996.
  • Cestou na Yucatán (výbor), sest. a přel. I. Krasnická, Votobia 1996.
  • Člověk-nikdo (výbor z pozdního období), sest. a přel. D. Zelinka, Malvern 2014.

Překlady

Mezi autory, které Stachura překládal, patří Henri Michaux, Michel Deguy, Gabriel García Márquez nebo Jorge Luis Borges.

Odkaz

Stachura byl ve své době nesmírně populární zejména u nonkonformní polské mládeže a po jeho smrti se konala a dosud konají četná setkání zvaná "Stachuriády". Tuto módu kritizovali někteří publicisté, například Ziemowit Fedecki, podle něhož pozdní Stachurova díla nedosahovala hodnoty těch dřívějších.[9] Jeho písně dodnes interpretuje řada polských hudebníků a skupin. Jeho Sekerezádu zfilmoval v roce 1985 Witold Leszczyński.

Odkazy

Reference

  1. ↑ mb. Edward Stachura – żył tak, jak pisał. PolskieRadio.pl. 2014-08-18. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. 
  2. ↑ Edward Stachura - biografia, książki, ciekawostki i życiorys na Biografia24.pl. Biografia24.pl [online]. [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (polsky) 
  3. ↑ PAP/mall. Edward Stachura skończyłby dziś 75 lat. "Życie Stachury było życiopisaniem, pisał całym sobą". http://wpolityce.pl. 2012-08-19. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. 
  4. ↑ Edward Stachura (1937–1979). leksykon.teatrnn.pl. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky) 
  5. ↑ Edward Stachura | Twórca | Culture.pl. Culture.pl. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky) 
  6. ↑ Zyta Oryszyn, "Ocalenie Atlantydy" | Literatura w Culture.pl. Culture.pl. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky) 
  7. ↑ Edward Stachura / Cmentarz Komunalny Północny na Wólce Węglowej (AW) / Warszawa / Gmina M. st. Warszawa / Powiat m. st. Warszawa / Województwo Mazowieckie / Spis cmentarzy - Polskie cmentarze. polskie-cmentarze.pl [online]. [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (polsky) 
  8. ↑ Edward Stachura (1937-1979). dzieje.pl. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky) 
  9. ↑ Z. Fedecki: Moda na Stachurę Archivováno 9. 7. 2015 na Wayback Machine.

Související články

Externí odkazy

Zdroj