Edward Gierek
| Edward Gierek | |
|---|---|
 srpen 1980
| |
| 4. První tajemník PSDS | |
|
Ve funkci: 20. prosinec 1970 – 5. září 1980 | |
| Předchůdce | Władysław Gomułka |
| Nástupce | Stanisław Kania |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Polská sjednocená dělnická strana |
| Vojenská služba | |
| Vyznamenání | Řád budovatelů lidového Polska, Řád praporu práce, Záslužný kříž, Partyzánský kříž, Řád Jindřicha Mořeplavce, Leninův řád |
| Narození |
6. ledna 1913 Porąbka |
| Úmrtí |
29. července 2001 (ve věku 88 let) Cieszyn |
| Příčina úmrtí | rakovina plic |
| Místo pohřbení | Katolický hřbitov v Sosnowci |
| Národnost | polská |
| Země | Polsko |
| Choť | Stanisława Gierek (1918-2007) |
| Děti | Adam Gierek, Zygmunt Gierek, Jerzy Gierek |
| Příbuzní | Aleksander Gierek (vnuk) Stanisława Giereková-Ciaciuraová (vnučka) |
| Alma mater | Ústřední stranická škola Polské sjednocené dělnické strany |
| Profese | politik a havíř |
| Náboženství | ateismus |
| Ocenění | Zlatý záslužný kříž (1946) Řád budovatelů lidového Polska (1963) Čestný odznak „Za zásluhy o Varšavu“ (1965) Řád Georgiho Dimitrova (1972) velkokříž Řádu čestné legie (1972) … více na Wikidatech |
| Commons | Edward Gierek |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edward Gierek (6. ledna 1913 Porąbka, dnes Sosnovec, Polsko – 29. července 2001 Cieszyn) byl polský politik. Ve funkci prvního tajemníka vládnoucí PSDS nahradil Władysława Gomułku.[1] Byl zbaven moci po vlně stávek, které vyústily v dohodu mezi představiteli státu a odborovým hnutím Solidarita.
Život
Narodil se v Porąbce nedaleko Sosnovce ve Slezském vojvodství do hornické rodiny. V útlém věku čtyř let ztratil otce při důlním neštěstí. Matka se znovu vdala a odstěhovala se do severní Francie, kde byl vychován. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Francie, později byl za organizování stávky z Francie vyhoštěn. Poté, co absolvoval vojenskou službu v haličské Stryji, odešel v roce 1934 do Belgie, kde pracoval jako horník v uhelných dolech ve Waterschei. Aktivním členem Belgické komunistické strany zůstal i během druhé světové války.
Do Polska se vrátil v roce 1948 a ve stranické hierarchii stoupal, až se v roce 1957 stal poslancem Sejmu. Jako první tajemník komunistické strany v Katovickém vojvodství (1957–70) si vybudoval silnou mocenskou základnu a stal se vůdčím představitelem mladých stranických technokratů. Když v roce 1970 propukly v Polsku masové protesty a stávky, nahradil v nejvyšší stranické funkci Władysława Gomułku.[1]
Gierek slíbil ekonomické reformy, spustil program modernizace průmyslu, zvýšil dostupnost spotřebního zboží; to vše za cenu půjček ze zahraničí.[2] Dobré osobní vztahy s politiky Západu, především s Valéry Giscard d'Estaingem a Helmutem Schmidtem, stály na počátku západní pomoci a půjček.
Životní úroveň v Polsku se v sedmdesátých letech výrazně zvýšila a Gierek byl v tom okamžiku oslavován coby strůjce zázraků. Během ropné krize v roce 1973 začala ekonomika stagnovat a v roce 1976 se zvýšení cen ukázalo jako nezbytné. V červnu 1976 propukly nové nepokoje; ačkoli byly násilně potlačeny, k plánovanému zvýšení cen nedošlo.[3]
V roce 1979 Gierek neochotně dovolil návštěvu papeže v Polsku (2.–10. června). Rozhodl se poté, co jej Brežněv ponejprv vyzval, aby návštěvu nedovolil, a pak mu doporučil, aby „nedělal nic, čeho by později mohl litovat“. Velký zahraniční dluh, nedostatek potravin a zastaralá průmyslová základna vyústily v další nutné reformy v roce 1980. Růst cen znovu vyvolal protesty v celé zemi, zvláště v loděnicích v Gdaňsku a ve Štětíně. Gierek byl donucen uznat odborové hnutí Solidarita a zaručit právo na stávku (v Gdaňské dohodě).
Krátce nato, začátkem září 1980, byl Gierek zbaven moci a nahrazen Stanisławem Kaniou.[4]Rudé právo změnu na postu prvního tajemníka ÚV PSDS zdůvodnilo „vážnou nemocí“[5] s tím, že Gierek byl 5. září ráno postižen srdečním infarktem.[6]
Na počátku výjimečného stavu byla Gierkovi přičtena vina za potíže polské ekonomiky a stal se obětním beránkem, v prosinci 1981 byl uvězněn[7] a ve vězení pobyl rok.
S manželkou Stanisławou Gierek (1918–2007), roz. Jędrusikovou, měl tři syny, a to Adama (* 1938), Zygmunta (* 1940) a Jerzyho (* 1942). Prof. Adam Gierek je poslancem Evropského parlamentu. Edward Gierek zemřel v roce 2001 na plicní chorobu v Těšíně nedaleko jižně položeného horského střediska Ustroń, kde trávil poslední léta. Je pochován po boku svojí manželky na hřbitově 'Cmentarz parafialny przy ul. Zuzanny' v rodném Sosnovci.[8]
Na základě obsáhlých rozhovorů s Gierkem vydal Janusz Rolicki v roce 1990 dvě knihy, které se staly bestsellery (Edward Gierek. Przerwana dekada a Edward Gierek. Replika).[9]
Polská společnost je v hodnocení Edwarda Gierka poněkud rozpolcena. Jedni na jeho vládu hrdě vzpomínají jako na období růstu životní úrovně, které Polsko zažilo v sedmdesátých letech dvacátého století. Druzí namítají, že růst byl umožněn nepromyšlenými půjčkami, jež způsobily ekonomickou krizi v osmdesátých letech.
Vyznamenání
-
Zlatý Záslužný kříž – Polsko, 1946[10]
-
Pamětní medaile 100. výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina – Sovětský svaz, 1969 -
velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 6. října 1972[11]
-
Leninův řád – Sovětský svaz, 6. ledna 1973 -
Řád José Martího – Kuba, 1975[12][13]
-
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 16. března 1976[14]
-
velkokříž Řádu Leopolda – Belgie, 1977 -
velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska – udělen 1978, odebrán 1981[15]
-
Řád Říjnové revoluce – Sovětský svaz, 6. ledna 1978[16]
-
Řád jugoslávské hvězdy I. třídy – Jugoslávie -
Řád budovatelů lidového Polska – Polsko -
Řád praporu práce I. třídy – Polsko -
Partyzánský kříž – Polsko
Odkazy
Reference
- ↑ a b Time ze 4. ledna 1971, The World: Poland's New Regime: Gifts and Promises Archivováno 24. 8. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ Time magazine article from 14 October 1974, POLAND: Gierek: Building from Scratch Archivováno 12. 11. 2011 na Wayback Machine.
- ↑ Time magazine article from 8 November 1976 POLAND: The Winter of Discontent Archivováno 14. 8. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ Time magazine article from 22 September 1980, POLAND: A New Party Boss Takes Charge Archivováno 25. 8. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ Soudruh Stanislaw Kania prvním tajemníkem ÚV PSDS. Rudé právo. 1980-09-08, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Zdravotní stav soudruha E. Gierka. Rudé právo. 1980-09-08, s. 6. Dostupné online.
- ↑ Time magazine article from 21 December 1981 Poland: Crackdown on Solidarity Archivováno 26. 8. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ MALINOWSKA, Anna. Nad grobem Edwarda Gierka o prezesie Kaczyńskim. Wyborcza.pl [online]. 2010-08-01 [cit. 2015-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-27.
- ↑ Rzeczpospolita article, 6 February 2010 [1] Archivováno 7. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Uchwała Prezydium Krajowej Rady Narodowej z dnia 11 lipca 1946 r. o nadaniu na wniosek Ministerstwa Spraw Zagranicznych odznaczeń za działalność społeczną wśród emigracji polskiej w Belgii.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-07.
- ↑ DUNIN-WILCZYŃSKI, ZBIGNIEW. Legia Honorowa : zarys historii orderu. Ostrołęka: Zamek Królewski, 1997. ISBN 8370221238, ISBN 9788370221232. OCLC 1019974137 S. 62.
- ↑ Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-04-12]. Dostupné online.
- ↑ 1975: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online.
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné online.
- ↑ STELA, WOJCIECH. Polskie ordery i odznaczenia : 1943-1989 and 1989-2006.. [s.l.]: Wojciech Stela ISBN 9788390662831, ISBN 8390662833. OCLC 745482918
- ↑ Trybuna Ludu. 6. ledna 1978, s. 1.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Edward Gierek na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Edward Gierek
- Český rozhlas Plus: Aparátník, který vedl deset let Polsko. Kdo byl Edward Gierek?
