Edward FitzGerald

Edward Purcell
Rodné jméno	Edward Marlborough Purcell
Narození	31. března 1809 Woodbridge
Úmrtí	14. června 1883 (ve věku 74 let) Lowestoft
Místo pohřbení	Boulge
Alma mater	Trinity College
Povolání	překladatel, básník, spisovatel, umělec, kreslíř a advokát
Choť	Lucy Barton[1]
Rodiče	John Fitzgerald[2] a Mary Frances Fitzgerald[2]
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward FitzGerald (rodným jménem Edward Purcell; 31. března 1809, Bredfield – 14. června 1883, Merton) byl anglický básník. Proslul především knihou The Rubaiyat of Omar Khayyam, v níž přeložil a přebásnil tetrastychy připisované perskému básníkovi 11. století Omaru Chajjámovi. Překlad je velmi volný, selektivní a originální, takže je považován obvykle za svébytné dílo.^[3] Měl mimořádný dopad na vývoj britské poezie.

Narodil se v anglo-irské rodině.^[4] V roce 1818 jeho otec, John Purcell, převzal jméno a erb rodiny své ženy, FitzGeraldových. Od té doby i Edward nosil toto příjmení. FitzGeraldové byli jednou z nejbohatších rodin v Anglii, byť je pronásledovaly psychické choroby. Edward později poznamenal, že všichni jeho příbuzní byli šílení a on že je šílený také, ale je si toho alespoň vědom.^[5]

Studoval na Trinity College v Cambridgi, kde se seznámil s Williamem Makepeacem Thackerayem a Alfredem Tennysonem (který mu později dedikoval svou sbírku Tiresias). Nepotřeboval žádné zaměstnání, a tak se po studiích přestěhoval do svého rodného Suffolku, kde žil v klidu a nikdy neopustil hrabství déle než na týden nebo dva. Zabýval se zde květinami, hudbou a literaturou.

V roce 1851 vydal svou první knihu, Eufránor, platónský dialog, který se zrodil ze vzpomínek na starý šťastný život v Cambridgi. V roce 1852 následovalo vydání jeho druhé knihy Polonius. Poté se rozhodl vrátit na univerzitu a začal studovat perskou literaturu na Oxfordské univerzitě u profesora Edwarda Bylese Cowella. V březnu 1857 Cowell objevil sadu perských čtyřverší od Omara Chajjáma v knihovně Asijské společnosti v Kalkatě a poslal je FitzGeraldovi. Ten vydal anonymní překlad roku 1859. Zprvu nevzbudil zájem, ale poté, co ho objevil a oslavil Dante Gabriel Rossetti, se kniha stala proslulou. Podobnou službu knize udělal i Algernon Charles Swinburne. Roku 1868 vydal druhé, přepracované a již podepsané vydání, které zajistilo slávu i jemu. Další opravená vydání vyšla v letech 1872, 1879 a 1889 (to již posmrtně). Překlad je jeden z nejslavnějších v anglické kultuře, verše a fráze z něj byly použity jako názvy mnoha literárních děl.

Věnoval se pak dále překladům, mezi nimiž odborníci nejvíce oceňují ten poslední, jenž zanechal jen v rukopise, a to Mantic-Uttair Faríduddína Attára.

Řada současných akademiků věří, že FitzGerald byl homosexuál.^[6] Měl několik přátelských vztahů s muži a sám říkal, že je schopen přátelských citů, které se spíše podobají lásce. 4. listopadu 1856 se oženil s dcerou kvakerského básníka Bernarda Bartona, poté, co u smrtelné postele slíbil Bernardovi, že se o ni bude starat. Manželství ale bylo nešťastné a pár se rozešel po několika měsících.

FitzGerald byl rozčarován křesťanstvím a nakonec přestal navštěvovat kostel. Byl označován za "téměř vegetariána", protože jedl maso pouze při návštěvách, když nechtěl urazit hostitele.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edward FitzGerald (poet) na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Edward Purcell na Wikimedia Commons
• Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Edward FitzGerald“, jehož autorem je Emily Rodriguez.

Zdroj