Eduard Pálffy z Erdödu

Eduard Pálffy z Erdödu
hrabě Eduard Pálffy z Erdödu
hrabě Eduard Pálffy z Erdödu
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1889 – 1907
Panovník František Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1901
Panovník František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství Strana konz. velkostatku
(Hohenwartův klub)
Narození 18. září 1836
Benátky
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. června 1915 (ve věku 78 let)
Zámek Hradiště
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Blovice
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť (1864) Marie Walterskirchenová (1842–1916)
Rodiče Alois Pálffy z Erdődu a Žofie Jablonowská
Děti Jan Nepomuk Pálffy z Erdődu
Příbuzní Karel Pálffy z Erdődu a Žofie Pálffyová z Erdődu[1] (vnoučata)
Commons Eduard Pálffy z Erdödu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard hrabě Pálffy z Erdődu, svobodný pán z Újezdu (18. září 1836 Benátky – 12. června 1915 zámek Hradiště),[2][3][4][5] byl český velkostatkář, šlechtic z rodu Pálffyů a politik, za Rakouska-Uherska na konci 19. a počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Život

Narodil se v Benátkách, kde tehdy jeho otec Aloys Pálffy působil ve státní správě, jeho matka byla Sofia Jablonowska. V severní Itálii žil do roku 1849, kdy se rodina přestěhovala na statek Retzhof u Leibnitzu ve Štýrsku. Gymnázium a studium práv absolvoval v Prešpurku. Pak nastoupil do státních služeb. Pracoval na místodržitelství v Brně. Pro nesouhlas s politikou Antona von Schmerlinga ale státní správu opustil a odešel zpět na rodinné sídlo v Retzhofu.[5]

Byl čestným rytířem maltézského řádu, komořím a tajným radou.[4]

Od zemských voleb v roce 1883 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou (nesvěřenecké velkostatky).[6] Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1889 a zemských volbách v roce 1895. Byl členem Strany konzervativního velkostatku.[4]

V 80. letech se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1889 získal mandát na Říšské radě za velkostatkářskou kurii v Čechách. Slib složil 29. března 1889. Mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1891, volbách do Říšské rady roku 1897 a volbách do Říšské rady roku 1901.[7]

Společně s Ferdinandem Deymem ze Stříteže a Bedřichem ze Schwarzenbergu patřili k hlavním představitelům historické šlechty, která na Říšské radě zpočátku působila v rámci poslanecké skupiny Hohenwartův klub.[4] Když se v druhé polovině 90. let 19. století Hohenwartův klub rozpadl, byl předákem skupiny šlechtických konzervativců, která se těsněji přimkla k české občanské reprezentaci.[8][3] V lednu 1897 inicioval v Říšské radě přijetí rezoluce, která vyzvala vládu, aby českojazyčné škole spolku Komenský ve Vídni přiznala status veřejné školy s nárokem na veřejné financování. Téhož roku na rozlučkovém banketu s Karlem Sigmundem von Hohenwartem ocenil jeho zásluhy o státoprávní a národnostní reformy v monarchii.[3]

Souhlasil s českým historickým právem a identifikoval se s českým národním hnutím. Roku 1896 zavedl na svých panstvích české úřadování. Od roku 1900 převzal správu rodinných velkostatků jeho syn Jan. Roku 1914 získal Eduard od císaře u příležitosti oslavy 50 let od svatby titul hraběte prešpurského. Získal také Řád železné koruny. Obce Březnice a Merlín mu udělily čestné občanství.[5]

V závěru života se pro pokročilý věk stáhl z politického dění.[3] Zemřel v červnu 1915. Podle některých zdrojů na zámku Hradiště v Blovicích,[5] podle dobového nekrologu ovšem v Březnici.[3] Byl pohřben v rodinné hrobce u kostela v Blovicích.[5]

Majetek

Byl majitelem panství Březnice, Hradiště u Blovic a Merklín. Dále mu patřilo panství Retzhof ve Štýrsku.[4]

V roce 1872 mu bezdětný strýc z druhého kolene, hrabě Hanuš z Kolovrat (významný podporovatel českého národního obrození), odkázal část majetku, která nebyla součástí Kolowratského fideikomisu. Majetek mu odkázal pod podmínkou, že převezme titul svobodného pána z Újezda a změní příslušně svůj erb .[9] Eduard tak převzal velkostatky v Čechách a přesídlil do této korunní země. Na svých statcích zaváděl moderní metody hospodaření, podporoval meliorace a strojové vybavení.[5] V letech 1874–1875 nechal na panství Březnice, nedaleko vesnice Vacíkov vystavět zámeček jako pohodlné lovecké sídlo.

Rodina

V roce 1864 se oženil s baronkou Marií Walterskirchenovou (1842–1916).[4] Měli spolu tři děti:

Odkazy

Reference

  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ a b c d e Hr. Eduard Pálffy. Národní listy. Červen 1915, roč. 55, čís. 162, s. 3. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. 557 s. Dostupné online. S. 399. 
  5. ↑ a b c d e f hrabě Eduard Pálffy z Erdödu, sv. pán z Újezdu (1836-1872) [online]. prostor-ad.cz [cit. 2014-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-06. 
  6. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
  7. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 79. 
  9. ↑ Březnická větev Kolovratů se roku 1728 dostala k těmto statkům jako dědici Jeníšků z Újezda, a to pod stejnou podmínkou – tj. převzít predikát a začlenit Jeníškovský erb do svého

Externí odkazy

Zdroj