Zemské volby v Čechách 1883
| Zemské volby v Čechách 1883 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Stát |
 České království
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Druh voleb | zemské | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Volební termín | 28. a 30. června 1883 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Předchozí volby | 1878 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Následující volby | 1889 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výsledky | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Celkem 241 poslanců v Zemském sněmu k většině třeba 121
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zemské volby v Čechách 1883 byly volby konané v Českém království 28. a 30. června 1883, kterými byli zvoleni poslanci Českého zemského sněmu coby zákonodárného sboru zemské samosprávy v rámci rakousko-uherského, respektive předlitavského ústavního systému.[1] Probíhaly podle kuriového systému.
Dobové souvislosti
V roce 1883 byla v Předlitavsku již po čtyři roky u moci konzervativní vláda Eduarda Taaffeho, kterou na Říšské radě (celostátní parlament) podporovala staročeská strana společně s polskými poslanci a německorakouskými konzervativci (takzvaný železný kruh pravice). Zemské volby roku 1883 byly prvním hlasováním po vzniku této koalice. Přechodem do provládního tábora ukončili staročeši definitivně politiku pasivní rezistence a aktivně se zapojili do práce zákonodárných sborů.
Česká politická scéna byla počátkem 80. let dominována staročeskou stranou, zatímco mladočeská strana byla pasivní a zásadněji se neodlišovala. Na celostátní úrovni podporovala drtivá většina českých politiků vládu Eduarda Taaffeho.[2]
Výsledky voleb
| |||||||
| Strana | Poslanci | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | ± | |||||
| České strany | |||||||
| Národní strana | 71 | 29.3 | 2▲ | ||||
| Národní strana svobodomyslná | 12 | 5.0 | 2▼ | ||||
| samostatní mladočeši | 5 | 2.1 | 5▲ | ||||
| samostatní kandidáti | 3 | 1.2 | 3▲ | ||||
| klerikální kandidát | 1 | 0.4 | 1▲ | ||||
| Češi celkem | 92 | 38.0 | 9▲ | ||||
| Německé strany | |||||||
| Ústavní strana | 37 | 15.3 | 46▼ | ||||
| Němečtí nacionálové | 36 | 14.9 | 36▲ | ||||
| samostatní kandidáti | 1 | 0.4 | 1▲ | ||||
| Němci celkem | 74 | 30.6 | 9▼ | ||||
| Velkostatkářské strany | |||||||
| Strana konzervativního velkostatku | 70 | 28.9 | 70▲ | ||||
| Strana ústavověrného velkostatku | 0 | – | 70▼ | ||||
| Velkostatkáři celkem | 70 | 28.9 | 0▬ | ||||
| virilní poslanci | 6 | 2.5 | 1▲ | ||||
| Celkem | 242 | 100 | 1▲ | ||||
Volební systém do Českého zemského sněmu odpovídal parametrům, které zde nastavila již únorová ústava roku 1861. Zvoleno bylo 236 poslanců a to ve čtyřech skupinách: kurie venkovských obcí, skupina měst, skupina obchodních a živnostenských komor a kurie velkostatkářská, ve všech s omezeným volebním právem (volební cenzus). Na sněmu pak tyto čtyři volební skupiny tvořily tři kurie (poslanci zvolení za skupinu měst a skupinu obchodních a živnostenských komor zasedali v společné kurii měst). Kromě nich na sněmu zasedalo šest nevolených virilistů, kteří mandát nabývali z titulu své funkce.[3][4]
Ve volbách v etnicky českých obvodech jasně zvítězila staročeská strana, zatímco mladočeši získali jen 12 mandátů.[5] Obě tyto hlavní české politické strany ovšem svůj volební postup koordinovaly a kandidovaly ve shodě jako státoprávní klub. Ten navrhl 84 kandidátů, z nichž bylo zvoleno 83. Jedinou výjimkou byl obvod Sušice, Horažďovice v kurii venkovských obcí, ve kterém státoprávního kandidáta porazil klerikál Jan Duben. V pěti etnicky českých obvodech pak státoprávní klub nenavrhl oficiálního kandidáta a zvoleni zde byli nezávislí kandidáti svobodomyslného (mladočeského) ražení. Z hlediska etnické rivality mezi Čechy a Němci přinesly volby úspěch českým pozicím. V kurii venkovských obcí a měst a komor bylo zvoleno 89 Čechů (v předchozích volbách 85) a 62 Němců (předtím 66). Němci nadále disponovali slabou většinou v kurii měst (44:43 poslancům), ovšem v kurii venkovských obcí byla silná česká většina (49:30). České etnikum ovládlo všechny volební obvody v Praze, německý kandidát nicméně uhájil mandát v městské kurii v obvodu České Budějovice (byť početní rozdíl mezi českým a německým voličským táborem se zde od předchozích voleb snížil).[6][7]
Výraznější přesuny politických sil proběhly ve velkostatkářské kurii, kde získala většinu Strana konzervativního velkostatku, která sdružovala šlechtu a velké pozemkové vlastníky odmítající centralistické pojetí rakouského státu. V kombinaci se staročeskými úspěchy tak měl zemský sněm poprvé od počátku 70. let 19. století federalistickou (nebo alespoň autonomistickou) většinu. V menšině se naopak ocitli centralisticky orientovaní čeští Němci. Ti postupně přecházeli na defenzivní strategii; v roce 1884 neúspěšně navrhli administrativní rozdělení Čech podle etnické hranice a od roku 1886 zahájili pasivní rezistenci a po zbytek funkčního období se nezapojovali do činnosti sněmu.[1][8]
Podle sociálního a profesního dělení byli etnicky čeští poslanci zemského sněmu zvolení v kuriích měst, venkovských obcí a živnostenských a obchodních komor rozděleni následovně: 57 buržoazních a maloburžoazních vzdělanců (z toho 21 právníků, 6 lékařů a lékárníků, 7 vysokoškolských učitelů, 6 středoškolských učitelů, 1 učitel nižších škol, 6 vědců a novinářů, 4 katoličtí kněží a 6 samosprávných úředníků), 9 buržoazních podnikatelů (z toho 6 továrníků, 2 obchodníci a peněžníci a 1 manažer), 7 příslušníků maloburžoazie (z toho 1 řemeslník a živnostník a 6 blíže neurčených měšťanů), 17 příslušníků agrární buržoazie (z toho 13 rolníků či statkářů a 4 mlynáři) a 2 šlechtičtí velkostatkáři.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 316.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 370. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
- ↑ NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online.
- ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Česká společnost 1848-1918. 370-371
- ↑ Volby do sněmu zemského. Národní listy. Červen 1883, roč. 23, čís. 153, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Po volbách. Národní listy. Červenec 1883, roč. 23, čís. 156, s. 2. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 318.
- ↑ KOŘALKA, Jiří: Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914. Praha: Argo, 1996. ISBN 80-7203-022-1. S. 107.
Související články
