Dům Společenstva pražských stavitelů

Dům Společenstva pražských stavitelů
	Fasáda domu do Kozí ulice
Účel stavby
	nájemní obytný dům
Základní informace
Sloh	neorenesance, eklekticismus
Architekt	Josef Schulz
Výstavba	1875-1877
Stavebník	Společenstvo pražských stavitelů
Současný majitel	město Praha
Poloha
Adresa	Kozí 915/7, Staré Město, Praha 1, Česko
Souřadnice	50°5′24,92″ s. š., 14°25′20,75″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	38810/1-414 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům Společenstva pražských stavitelů (Dům Na Zednické) je řadový dvoutraktový činžovní dům čp. 915/I v Praze na Starém Městě, s hlavním průčelím obráceným do Kozí ulice č. o. 7 a s postranním traktem na Kozí náměstí a do dvora. Dům byl postaven v novorenesančním stylu podle návrhu architekta Josefa Schulze z roku 1875.

Historie

První písemná zpráva o zástavbě parcely pochází z roku 1404, kdy se místo nazývalo Starým uhelným náměstím (Antiquo foro carbonum)^[1] K roku 1647 zde stál již barokní dům cechu staroměstských zedníků a kameníků, jemuž jej daroval zednický mistr Dominik Barifis. Cech byl zrušen roku 1859. Nástupnickou institucí se stalo Společenstvo stavitelů pro obvod pražské obchodní a živnostenské komory, jež sdružovalo kolem 700 členů a potřebovalo jak úřední prostory (sál v prvním patře k členským schůzím, pro knihovnu a archiv), tak byty, noclehárnu a v přízemí provozovalo hospodu Na zednické.^[2]

Tento dům, stejně jako oba sousední a s nimi celý blok, byl zbourán hned v první etapě pražské asanace do roku 1875 a na jeho místě si Společenstvo pražských stavitelů postavilo novostavbu v tehdy módním novorenesančním stylu. Pro vypracování projektu oslovilo architekta Josefa Schulze. Podle Emanuela Pocheho na projektu pracoval také Antonín Wiehl.^[3] Stavbu realizovali stavitelé František Heberle a František Václavík v letech 1876-1877. Na svou dobu moderní a značně rozlehlý činžovní dům má půdorys písmene L s trojúhelným dvorem. Dvoutraktové průčelí je obrácené do Haštalské ulice a na Kozí plácek, dvorní trakty mají okna na sever a západ. Poměrně plochou uliční fasádu čtyřpatrového domu (mezanin + tři patra) zdobí černá novorenesanční šablonová malba groteskního ornamentu s maskarony a třemi emblémy cechů architektů, stavitelů a zedníků. Iluzivní provedení napodobuje renesanční sgrafito. Návrhy Petra Maixnera provedl malíř Láďa Novák.^[3] Plasticky řešené je orámování oken prvního patra (tzv. piano nobile) s kuželkovou balustrádou nyní zazděné lodžie, římsami a suprafenestrami s vloženými výklenky pro busty tří významných architektů Prahy, podle popisek to jsou: Petr Parléř, Matěj Rejsek a Benedikt Rejt (s popiskou Beneš z Loun). Autor bust není znám, z týchž modelů byly okopírovány busty na domě v Holešovicích, odlišné jsou busty architektů na Kindlově domě čp. 1059/II Na poříčí. Pod korunní římsou jsou nápisové pásky dalších architektů, bez bust: J. D. Barifis, Jan Bernard Fischer z Erlachu, K. I. Dientzenhofer, Josef Kranner a Ferdinand Špaček (chybně, má být Václav Špaček).

Dům prošel dvěma etapami rekonstrukce, od roku 1958 je chráněn jako nemovitá kulturní památka. V současné době slouží jako činžovní, v přízemí je restaurace a v další části hotel.

Odkazy

Reference

↑ TOMEK Václav Vladivoj, Základy starého místopisu pražského I., Staré Město. Praha 1866, s. 184
↑ RUTH, František: Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Svazek II. Körber Praha 1907, s. 606
↑ ^a ^b POCHE, Emanuel: Prahou krok za krokem. 2. vyd. Panorama Praha 1985, s. 199.