Dusičnan uranylu

Dusičnan uranylu
Obecné
Systematický název Dusičnan uranylu
Anglický název Uranyl nitrate
Sumární vzorec UO2(NO3)2
UO2(NO3)2•2 H2O (dihydrát)
UO2(NO3)2•6 H2O (hexahydrát)
Vzhled žluté krystalky nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS 10102-06-4
Vlastnosti
Molární hmotnost 394,038 g/mol
430,069 g/mol (dihydrát)
502,13 g/mol (hexahydrát)
Teplota tání 60,2 °C (hexahydrát)
Teplota rozkladu 100 °C (dihydrát)
Hustota 3,35 g/cm3 (dihydrát)
2,807 g/cm3 (18 °C, hexahydrát)
Index lomu 1,498 7 (hexahydrát)
Rozpustnost ve vodě Dihydrát
108 g/100 g (10 °C)
119 g/100 g (20 °C)
127 g/100 g (25 °C)
138 g/100 g (30 °C)
163 g/100 g (40 °C)
203 g/100 g (50 °C)
400 g/100 g (80 °C)
Hexahydrát
170,7 g/100 g (0 °C)
243,8 g/100 g (20 °C)
583,7 g/100 g (50 °C)
1 077 g/100 g (80 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Rozpustný v methanolu, ethanolu, acetonu, diethyletheru
Měrná magnetická susceptibilita 0,665·10−6 cm3g−1 (15 °C, hexahydrát)
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná nebo jednoklonná (dihydrát)
kosočtverečná (hexahydrát)
Hrana krystalové mřížky hexahydrát
a= 1 315 pm
b= 802 pm
c= 1 142 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −1 989 kJ/mol (dihydrát)
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R26/28, R33, R51/53
S-věty (S1/2), S20/21, S45, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan uranylu (UO2(NO3)2) je ve vodě rozpustná žlutá sůl. Je znám její di-, tri- a hexahydrát. Je triboluminiscenční, což znamená, že krystalky při drcení světélkují (stejný jev lze pozorovat při drcení krystalků soli, sfaleritu a křemene).

Dá se připravit reakcí solí uranu s kyselinou dusičnou. Je rozpustný ve vodě, ethanolu a acetonu.

Je mírně radioaktivní a vysoce toxický, tvoří krystalky nažloutlé průsvitné barvy. Používá se k zesilování negativů, světlotisku a také kvůli vysoké chemické toxicitě pro vyvolání patologického stavu ledvin u zvířat.

Reference

  1. a b Uranium nitrate oxide (UO2(NO3)2). pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

Zdroj