Durynský les

Durynský les
Krajina nedaleko Oberhofu
Krajina nedaleko Oberhofu

Nejvyšší bod 983 m n. m. (Großer Beerberg)
Délka 70 km
Rozloha 1000 km²

Nadřazená jednotka Thüringisch-Fränkisches Mittelgebirge

Světadíl Evropa
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Souřadnice
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Durynský les (německy Thüringer Wald) je pohoří v Německu, v jižní části Durynska na hranici s Franky. Táhne se od údolí řeky Werra jihovýchodním směrem v délce 70 km a šířce 25 km, poblíž Gehrenu pak přechází v Durynskou břidlicovou pahorkatinu. Nejvyšším vrcholem je Großer Beerberg (983 m n. m.), dalšími významnými horami jsou Schneekopf a Großer Finsterberg. Po hřebeni vede stezka Rennsteig, dlouhá 168 km, o níž existují písemné záznamy již ze čtrnáctého století.[1] Největšími městy jsou Suhl, Eisenach, Ruhla a Ilmenau.

Pohoří vzniklo v důsledku saxonské tektoniky, vrásnění bylo ukončeno asi před čtyřiceti miliony lety. Durynský les je známý jako „zelené srdce Německa“.[2] Typickými stromy jsou smrk ztepilý, jedle bělokorá a buk lesní, vedle lesů se zde nacházejí také horské louky a rašeliniště. Podnebí je na přechodu mezi oceánským a kontinentálním, průměrné roční teploty dosahují v údolí 8,5 °C a v nadmořské výšce 700 metrů 5 °C. Na řece Ohra se nachází přehrada. Dopravní obslužnost zlepšilo otevření rychlodráhy z Norimberka do Erfurtu v roce 2017.[3]

Oblast je vyhledávána vyznavači zimních sportů, Oberhof je častým pořadatelem světových šampionátů v biatlonu a sáňkařském sportu. Významnými historickými památkami jsou hrad Wartburg a klášter Volkenroda. Nedaleko lázeňského městečka Friedrichroda se nachází umělá jeskyně Marienglashoehle, která vznikla při těžbě sádrovce. V roce 1990 byl vyhlášen Přírodní park Durynský les o rozloze 2 082 km².[4] K chráněným druhům patří tetřívek obecný a čáp černý.

Reference

  1. Rennsteigverein Dostupné online
  2. Der Weg Dostupné online
  3. Thüringer Allgemeine Dostupné online
  4. Naturpark Thüringer Wald Dostupné online Archivováno 27. 3. 2019 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Zdroj