Duchoslav Panýrek

Doc. MUDr. Duchoslav Panýrek
Rodné jméno Duchoslav František Antonín Panýrek
Narození 19. ledna 1867
Rokycany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. prosince 1940 (ve věku 73 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost česká
Alma mater 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolání spisovatel, lékař, chirurg, básník a překladatel
Ocenění řád sv. Sávy
Rodiče Jan Duchoslav Panýrek
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Duchoslav Panýrek (19. ledna 1867 Rokycany[1] – 27. prosince 1940 Praha) byl český chirurg, docent nauky o první pomoci, překladatel, redaktor, beletrista a básník.[2][3]

Život

Jeho otcem byl učitel, autor epigramů, básník a překladatel Jan Duchoslav Panýrek (1839–1903), matkou Kateřina Panýrková-Jansová (1831). Měl dva sourozence: Otokara (1864–1879) a Zdenku (1865). Oženil se s Marií Hudcovou (1868), se kterou měl dcery Jarmilu Plockovou (1897) a Olgu Kozákovou (1900). Podruhé se oženil s Eliškou Hospodskou roku 1937.[1]

V letech 1878–1885 studoval gymnázium v Hradci Králové. Vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde získal v roce 1895 titul doktora všeobecného lékařství (jako promotor podepsán profesor MUDr. Josef Reinsberg).

V letech 1896–1899 působil jako operační elév české chirurgické kliniky prof. Karla Maydla, od roku 1899 působil v Praze již jako samostatný chirurg. Od roku 1909 působil jako soukromý docent nauky o první pomoci na české technice (dnešní ČVUT) v Praze. Byl též vedoucím školních lékařů hlavního města a lékařem Národního divadla. Roku 1934 se stal městským zdravotním radou.

Vyvíjel organizační, osvětovou a přednáškovou aj. činnost v lékařských organizacích, ve Svatoboru, Spolku českých spisovatelů beletristů Máj a Nakladatelském družstvu Máje. Byl nositelem srbského řádu sv. Sávy IV. a III. třídy. V Praze II. bydlel na adrese Sokolská 68.[4]

Hrob Duchoslava Panýrka na hřbitově v Pouchově

Zemřel 27. prosince 1940 v Praze. Pohřben byl na hřbitově v Pouchově u Hradce Králové.

Dílo

Redigoval lékařské časopisy, sborníky a příručky, psal causerie a fejetony. Je autorem mnoho knih s lékařskou tematikou pro širší veřejnost a pro mládež a zasloužil se tak o popularizování zdravotnických znalostí a zdravotnictví vůbec. Věnoval se překladům z francouzštiny, polštiny, němčiny, aj.

Publikoval pod pseudonymy: Bajraktar, Jan Černý, Václav Černý, Kerýnap, Jaroslav Květ, Jiří Lípa, Alexander Mrak, Alexander Mráz.

Výběr díla

  • Poučení o choleře (1891)
  • Zdravověda: kniha pro každého (1896)
  • Od Něvy po Kuru (1901) – knižní soubor cestopisných causerií
  • Domácí lékař: lékař, rádce zdravých i chorých (1902)
  • Znamení (1904) – poctěno cenou Turkovou
  • Katechismus první pomoci (1905) – poctěno cenou Turkovou
  • Než přijde lékař: na paměť nemocným pro první chvíle (1905)
  • Zdravotnické epištoly pro lid (1905)
  • Kalendář zdraví: řada úvah o zdraví a chorobě se zřetelem k ročním dobám (1908)
  • Lékařské epištoly (1908)
  • Choroby lidu a jak o nich soudí lékaři (1913)
  • Slovník lékařský: Josef Císler; spolupracovníci Duchoslav Panýrek aj. 1914 a 1921 – poctěno cenou spolku českých lékařů
  • Encyklopedie praktického lékaře: abecední slovník současného lékařského vědění (1939)

Překlady

  • Lesní stezka – André Theuriet; přeložili Ladislav Arietto a Václav Černý. Praha: Nakladatelství a tiskárna Josef R. Vilímek, 1884
  • Nervové příznaky, vzbuzené bleskem – Jean Martin Charcot. Praha: Bursík a Kohout,
  • Z malého světa – François Coppée; přeložili Ladislav Arietto a Václav Černý. Praha: J. R. Vilímek, 1895
  • Rodina Polanieckých: román – Henryk Sienkiewicz; z polštiny; ilustroval Věnceslav Černý, Praha: Eduard Beaufort, 1901
  • Empirikové a chirurgové: kapitola z dějin lékařství – Émile Forgue. Praha: Bursík a Kohout, 1902
  • Smrt – Ignacy Dąbrowski; z polštiny. 1913
  • Pěstění krásy ženského těla: praktické zdravotnické a praktické krasocitné pokyny – Bess M. Mensendieck. Praha: Bedřich Kočí, 1923

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Rokycany 16 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ D. Borek: Dějiny Rokycan v datech 1801-1900. encyklopedierokycan.wz.cz [online]. [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ Medvik: Panýrek, Duchoslav. www.medvik.cz [online]. [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 321. 

Literatura

  • FRABŠA, F. S. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, Rosendorf, 1923. Kapitola heslo Panýrek, Duchoslav, s. 103–104. 

Externí odkazy

Zdroj