Dubrovnik (1931)
 Dubrovnik
| |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | torpédoborec |
| Zahájení stavby | 10. října 1930 |
| Spuštěna na vodu | 10. října 1931 |
| Uvedena do služby | 1932 |
| Osud | potopen 1945 |
| Následovník | třída Beograd |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 1880 t (standardní)[1] |
| Délka | 113,2 m |
| Šířka | 10,67 m |
| Ponor | 3,58 m |
| Pohon | 3 kotle, 2 parní turbíny 2 lodní šrouby 48 000 shp |
| Palivo | 470 t |
| Rychlost | 37 uzlů |
| Posádka | 220 |
| Výzbroj | 4× 140mm kanón (4×1) 2× 84mm kanón (2×1) 6× 40mm kanón (2×2, 2×1) 2× 15mm kulomet (2×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 2 vrhače, 2 skluzavky 40 min |
Dubrovnik byl torpédoborec jugoslávského královského námořnictva. Sloužil jako vůdčí loď torpédoborců a patřil k největším plavidlům své kategorie.[2] Měl být první lodí své třídy, kvůli hospodářské krizi však zůstal osamocen.[1] V průběhu druhé světové války byl torpédoborec ukořistěn Itálii a později Německem. Potopen byl v dubnu 1945.
Pozadí vzniku
Torpédoborec postavila britská loděnice Yarrow Shipbuilders v Glasgow. Trup byl na vodu spuštěn 10. října 1931 a do služby byl nasazen v roce 1932.[2]
Konstrukce
Kompletní hlavňovou výzbroj plavidla dodala československá zbrojovka Škoda. Výzbroj tvořily čtyři 140mm kanóny v jednohlavňových věžích, dva 84mm kanóny, šest 40mm kanónů, dva 15mm kulomety a dva trojhlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek sloužily dva vrhače a dvě skluzavky hlubinných pum. Loď mohla nést až 40 min. Pohonný systém tvořily tři kotle Yarrow a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 48 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů.[2]
Operační služba
V říjnu 1934 Dubrovnik přepravil jugoslávského krále Alexandra I. na státní návštěvu do Marseille, kde byl zavražděn. Následně torpédoborec převezl královy ostatky zpět do Jugoslávie.[1]
Po okupaci Jugoslávie v dubnu 1941 plavidlo získalo italské námořnictvo, které jej přejmenovalo na Premuda. Italové plavidlo pro své potřeby upravili. Hlavní kanóny a torpédomety zůstaly beze změny, sekundární výzbroj nově tvořil jeden 102mm kanón (později nahrazen dvěma 37mm kanóny), dva 37mm kanóny a čtyři 20mm kanóny.[2]
Po italské kapitulaci torpédoborec v Janově dne 8. září 1943 obsadili Němci. Nechali jej přestavět k navádění nočních stíhačů. Roku 1944 Kriegsmarine loď zařadila do služby pod označením TA 32. K tomu sloužily radary Würzburg a Freya. Výrazně byla změněna výzbroj plavidla, nyní ve složení čtyři 105mm kanóny, čtyři 37mm kanóny, třicet šest 20mm kanónů a jeden trojhlavňový 533mm torpédomet. Torpédoborec se konce války nedočkal, neboť byl 24. dubna 1945 potopen v Janově.[2]
Odkazy
Reference
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
- FREIVOGEL, Zvonimir. From Glasgow to Genoa under three flags – the Yugoslav flotilla leader Dubrovnik. In: CHERKASOV, Aleksandr. Voennyi Sbornik. Sochi: Academic Publishing House Researcher, 2014. Dostupné online. ISSN 2309-6322. DOI 10.13187. Svazek 2. S. 83 až 88. (anglicky) Archivováno 7. 6. 2020 na Wayback Machine.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dubrovnik na Wikimedia Commons
