Dubnica nad Váhom

Dubnica nad Váhom
Mariánská socha z 18. století
Mariánská socha z 18. století
Dubnica nad Váhom – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 242 m n. m.
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
Kraj Trenčínský
Okres Ilava
Tradiční region Střední Pováží
Dubnica nad Váhom
Dubnica nad Váhom
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 49,137 km²[1]
Počet obyvatel 22 023 (2022)
Hustota zalidnění 448,2 obyv./km²
Správa
Status město
Starosta Peter Wolf
Vznik 1193 (první písemná zmínka)
Oficiální web www.dubnica.eu
E-mail msu@dubnica.sk
Adresa obecního úřadu Mestský úrad Dubnica nad Váhom
Bratislavská 434/9
018 41 Dubnica nad Váhom
Telefonní předvolba 042
PSČ 018 41
Označení vozidel (do r. 2022) IL
NUTS 513016
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dubnica nad Váhom (německy Dubnitz an der Waag, maďarsky Vágtölgyes) je město na Slovensku; leží v Trenčínském kraji, v okrese Ilava. Žije zde přibližně 22 tisíc obyvatel. Dříve zde byly závody těžkého strojírenství, je zde hydroelektrárna na Váhu, továrny na výrobu stavebních hmot i potravinářské závody. V centru města se nachází renesanční panské sídlo (později barokně přestavěné) s anglickou zahradou.

Dubnica nad Váhom je největším městem okresu a zároveň největším slovenským městem, které není okresní.[2]

Části města

  • sídliště Centrum I
  • sídliště Střed
  • sídliště Centrum II
  • sídliště Pod hájom (Centrum III)
  • sídliště Pod kaštieľom
  • sídliště Háje
  • Kolonky
  • Za traťou
  • Prejta

Historie

Pravěk

První obyvatelé žili v prostoru dnešní Dubnice již v době kamenné, o čemž svědčí nález hliněné pece z období doby kamenné v městské části Prejta, v lokalitě nazvané Sedličky. Byly nalezeny artefakty ze starší době bronzové (cca 2000 př. Kr.). Lid únětické kultury obýval údolí Váhu, v lokalitě Kvášovec měl své sídliště a pohřebiště lid lužické kultury. Z tohoto období se zachovaly nálezy většího sídliště s více fázemi osídlení a žárovým pohřebištěm i ve Velkém Kolačíně. V mladší době železné, zvané doba laténská, bylo území Slovenska osídleno Kelty a postupně se prosazovala tzv. púchovská kultura.

Středověk

První Slované na střední Pováží začali přicházet na přelomu 5. a 6. století a mezi první osídlené lokality v okolí Dubnice patří Kvášovec, kde se našlo sídliště s obydlím a keramikou z mladšího slovanského období. Dvě slovanská sídliště z 10. až 11. století byla objevena i ve Velkém Kolačíně. Obydleno bylo i okolí Prejty, kde se při hloubení nového koryta potoka našlo středověké sídliště s keramikou, datovanou do 12. - 13. století. Z tohoto období se zachovala i první písemná zmínka o osadě „terra Dubnicze“ v listině z roku 1193. Další zachovaná zpráva je až z 28. června 1276, kdy za 50 hřiven stříbra Samson a Jakub prodali Dubnici Oltumanovi a jeho synu Chamarovi. V této listině se poprvé zmiňuje kostel, zasvěcený svatému Jakubovi apoštolovi, který je nejstarší památka města.

Novověk

V Gyurikovitsově německy psané Habánské kroniky se píše, že v roce 1622 přišli do Dubnice na Váhom Habáni a zůstali zde přechodně 1 rok.

Na začátku 15. století byla Dubnica v majetku trenčínského hradního panství a koncem 16. století ji do zálohu převzal hrabě Štefan Illesyházy. Významným pro městem bylo období za panování Josefa Illesyházyho – rádce Královské místodržitelské rady, předsedy Uherské královské komory a zemského soudce, který zde dal dostavil zámeček a upravit park, vymohl obnovení trhového práva a dal postavit nový kostel. Důležitým počinem pro obyvatele byla i zvláštní dohoda o vykoupení poddanských povinností. V jeho práci pokračoval syn Jan Křtitel Illesházy, který štědře podporoval slovanské písemnictví a podporoval chudé poddané. Jeho následovník, syn Štěpán Illesházy byl bezdětný a tedy byl posledním členem významného rodu; 21. května 1835 město prodal baronu Juraje Sinovi.

Významné místo v procesu obrození sehrávaly osobnosti, působící na dubnické faře, mezi nimi Andrej Mésároš, František Xaver Hábel a Michal Rešetka. Po roce 1848 se Dubnica stala jedním ze středisek okresu Ilava. Při sčítání lidu v roce 1869 zde napočítali 1683 obyvatel a 228 domů, přičemž většina obyvatel pracovala v zemědělství. Rozšířeno bylo i povoznictví, řemeslnictví a obchod. Poslední větší omezení, tzn. právo regálii, odprodala v roce 1887 dědička sinovského panství Ifigénia d’Harcourt, čímž se zvýšily možnosti na podnikání a rozvoj společnosti. V roce 1898 vzniklo ve městě Hospodářské spotřební a úvěrní družstvo, které si vyžádal velký rozvoj volného hospodářského podnikání.

Po vzniku Československa ve městě převládali živnostníci a až roku 1928 se výstavbou záložní továrny Škodových závodů v Plzni stala Dubnica průmyslovým městem; továrna na výrobu munice byla dokončena v roce 1936. Stavba továrny přinesla několik doprovodných investic, jako přeložení státní silnice, přesun koryta Lieskovského potoka, odbočku železniční tratě, ale také budování nových obydlí a veřejných budov. Jako zajímavost lze zmínit, že při stavbě továrny se našla kostra mamuta, ta byla později umístěna v muzeu v Praze. Během druhé světové války byla zbrojovka důležitým vyzbrojovacím podnikem německé armády a v té době zaměstnávala až 4 669 pracovníků. Ve městě byl v roce 1942 zřízen pracovní tábor, kde byli internováni Romové. Sovětská a rumunská armáda osvobodily město dne 28. dubna 1945.

Obobí po 2. světové válce

V poválečném období nastala obnova průmyslu, výstavbu sídlišť a rozvoj služeb a Dubnica se stala jedním z nejprůmyslnějších měst. Zanikly živnosti, které s problémy nahradily komunální podniky s nízkou úrovní vybavení i služeb. Změny nastaly i ve zbrojovce, která rozšířila svou výrobu a změnila název na Závody K. J. Vorošilova. Továrna se stala jedním z největších výrobců vojenského vybavení v zemi. I díky tomu město v tehdejším Československu proslulo výrobou raketometů RM-70, tento mobilní raketový dělostřelecký systém byl zkonstruován jako raketová nástavba automobilu kopřivnické Tatry-813. Tento raketomet byl ve službách československé armády i tehdejšího východního bloku. Armáda České republiky tento raketomet vyřadila v roce 2010. Tento raketomet se v Dubnici nad Váhom vyráběl v letech 19791989. Určitý čas ve městě fungovala cihelna, která byla v roce 1962 zavřená. Podnik ZVS, resp. ADAST Dubnica několikrát měnil a rozšiřoval výrobu a kromě transformátorů vyráběl měrnou a čerpací techniku tekutých paliv a elektronická zařízení pro textilní průmysl. V roce 1988 patřily ZTS Dubnica k největším zbrojařským podnikům v ČSSR a útlum zbrojařské výroby, její restrukturalizace a přechod na tržní hospodářství znamenaly vznik samostatných divizí a závodů.

Dubnica prošla od roku 1989 výraznými změnami; město podporovalo rozvoj podnikání, služeb a obchodu a tak centrum regionu dnes poskytuje zázemí pro celou spádovou oblast. Moderní manažerský systém řízení města přinesl jeho systematický rozvoj podle Plánu hospodářského a sociálního rozvoje města do roku 2013, který respektoval územní plánování. Finance z fondů EU a grantů pomohly k přetváření Dubnice na moderní a životaschopné město.

Pamětihodnosti

  • Barokní kostel sv. Jakuba – nejstarší doklad, ve kterém se zmiňuje tento kostel je z roku 1276. Kostel je gotický, barokně upravený v roce 1754. Je obklopen zděnou ohradou a barokní branou.
  • Zámeček – je z roku 1670; postavený ve stylu raného baroka s renesančními základy. Vstupní brána je barokní se čtyřhrannou věží. V západním křídle je kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1730.
  • Renesanční kúrie - pochází z 1. poloviny 17. století a byla upravena v 18. století.
  • Pranýř
  • Rokokové sousoší sv. Jana Nepomuckého - pochází z roku 1773, stojí na třech podstavcích, uprostřed je socha světce a po bocích jsou sochy dvou andělů.
  • Sady J. B. Magina – první zmínky o parku souvisejí s budováním dubnického zámečku Gašparem Illesházym v 1. polovině 17. století, kdy ke zámečku patřila i zahrada. Nejvíce proslavila park oranžerie, která byla postavena ve druhé polovině 18. století. Pěstovaly se zde různé druhy exotického ovoce v uzavřených sklenících, včetně ananasů, pomerančů, citrónů či fíků.

Doprava

Osobnosti

Partnerská města

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dubnica nad Váhom na slovenské Wikipedii.

  1. Registre obnovenej evidencie pozemkov [PDF 883 kB]. Bratislava: Úrad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky, 2014-07-22 [cit. 2016-12-22]. S. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-10. (slovensky) 
  2. https://www.vedelisteze.sk/galerie/ilava-vs-dubnica-vahom
  3. Slovensko vzpomíná na Pavola Demitru, po zesnulém útočníkovi pojmenují stadion i školu. hokej.cz [online]. [cit. 2011-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-19. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj