Pohled na průčelí budovy Independence Hall, Pensylvánie, Filadelfie
Druhý kontinentální kongres (Second Continental Congress) byl setkáním delegátů ze třinácti kolonií v Americe v roce 1775.
Historie
Svolán byl 10. května 1775 do Filadelfie v Pensylvánii krátce po bitvě o Lexington a Concord. Druhý kontinentální kongres následoval po prvním kontinentálním kongresu svolaném na stejné místo od 5. do 26. října 1774. Druhý kongres fungoval jako de facto národní vláda na počátku revoluční války zvyšováním připravenosti armády, řízení strategie a jmenováním diplomatů. Kongres vydal dokument "Declaration of the Causes and Necessity of Taking Up Arms" (Deklarace příčin a nezbytnosti ozbrojení armády) a 5. června 1775 vydal "Olive Branch Petition "Petice Branch Branch"[1] jako poslední pokus vyhnout se válce s Británií. Všech třináct kolonií bylo zastoupeno v době, kdy kongres přijal "Lee Resolution", usnesení, které 2. července 1776 vyhlásilo nezávislost na Velké Británii a o dva dny později kongres ratifikoval Deklaraci nezávislosti.
Poté kongres fungoval jako prozatímní vláda Spojených států amerických až do 1. března 1781. Během tohoto období jeho úspěchy zahrnovaly: úspěšné řízení válečného úsilí; vypracování Článků Konfederace (první ústava USA); zajištění diplomatického uznání a podpory ze strany zahraničních zemí; a řešení státních nároků na půdu západně od Appalačských hor.
Místnost, kde jednali delegáti Druhého kontinentálního kongresu, Pensylvánie, Filadelfie
Mnoho delegátů druhého kongresu se zúčastnilo také prvního. Znovu zvolili Peytona Randolpha do funkce prezidenta Kongresu a Charlese Thomsona do funkce sekretáře.[2] Mezi nové členy patřili mimo jiné Benjamin Franklin z Pensylvánie a John Hancock z Massachusetts. Během dvou týdnů byl Randolph povolán zpět do Virginie, aby předsedal legislativnímu orgánu "House of Burgesses"; Hancock jej následoval jako prezident a Thomas Jefferson Hancocka v delegaci Virginie nahradil. Počet zúčastněných kolonií také rostl, když Georgie schválila kongres v červenci 1775 a přijala kontinentální zákaz obchodu s Británií.[3]
↑Cogliano, Revolutionary America, 1763–1815, str. 113
↑BURNETT, Edward Cody. The Continental Congress. New York: Norton, 1941. S. 64–67. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CASHIN, Edward J. Revolutionary War in Georgia [online]. Georgia Humanities and the University of Georgia Press, 2005-03-26 [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Literatura
Adams, Willi Paul. The First American Constitutions: Republican Ideology and the Making of the State Constitutions in the Revolutionary Era. U. of North Carolina Press, 1980. ISBN0-7425-2069-2
HENDERSON, H. James. Party Politics in the Continental Congress. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2002. ISBN0-8191-6525-5. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Peter Force, ed. American Archives 9 vol 1837-1853, major compilation of documents 1774-1776. online edition
Kruman, Marc W. Between Authority and Liberty: State Constitution Making in Revolutionary America. U. of North Carolina Pr., 1997. ISBN0-8078-4797-6
MONTROSS, Lynn. The Reluctant Rebels; the Story of the Continental Congress, 1774–1789. [s.l.]: Barnes & Noble, 1970. Dostupné online. ISBN0-389-03973-X. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Rakove, Jack N. The Beginnings of National Politics: An Interpretive History of the Continental Congress. Knopf, 1979. ISBN0-8018-2864-3
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.
