Donínové
| Páni (pukrabata) z Donína (Burggrafen von Dohna) | |
|---|---|
 | |
| Země |
 České království
|
| Tituly | Hrabata a purkrabata |
| Zakladatelé | Jindřich z Rotova |
| Rok založení | 13. století |
| Větve rodu | Saská, česká, slezsko-lužická |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Páni, či purkrabí z Donína, či jen Donínové (německy Grafen und Burggrafen von Dohna) jsou stará německá panská rodina s původem v Sasku, jehož jedna větev zdomácněla na českém území a dostala název podle hradu Donín (Dohna) ve stejnojmenném městě, kde funkci purkrabí v letech 1152–1180 vykonával zakladatel rodu Jindřich z Rotova.
Historie
Jindřich z Rotova se stal prvním purkrabím v letech 1152–1180, hodnost purkrabího se poté dědičně přenášela z jednoho člena na druhého, a proto rodina začala užívat tohoto nezvyklého přídomku. Hrad začal střídat majitele (čeští panovníci s německými císaři. Po ztrátě hradu následkem Donínské pře roku 1402 přesídlili do Čech. Drželi zde Okoř, Lochovice, Bílý Újezdec (dnešní osada obce Ledce), Tuchoraz, Dražice, Benátky nad Jizerou, kde Bedřich z Donína (1468–1574) nechal postavit na místě zříceniny gotického hradu renesanční zámek. V Čechách vlastnil rod z Donína na začátku 17. století zámek Lemberk, který ovšem po bitvě na Bílé hoře opustil.[1] Rod se rozdělil do dvou větví, které však obě v první polovině 17. století vymírají. Vladislav a Ota se účastnili stavovského povstání a po porážce museli emigrovat do zahraničí, kde oba bez potomků zemřeli. Slezská větev také vymřela, zůstávají pouze příslušníci původní pruské linie.
Purkrabí z Donína na Grabštejně
Méně známá je slezsko-lužická větev rodu, kterou založil Jindřich III. z Donína. Jindřich III. strávil 40 let svého aktivního života na cestách mezi dvory svých lenních pánů: českého krále Václava I. a později Přemysla Otakara II., míšeňského markraběte Jindřicha Jasného a míšeňského biskupa, mezi něž lenní práva nad Donínem střídavě přecházela. Napětí a neshody mezi Jindřichem Jasným a Jindřichem z Donína vyústily až do popravy Jindřichova syna Oty a odchodu rodiny do Čech, do Žitavska. Zde vybudovali hrad Grabštejn (Grafenstein) a stáli u založení kláštera Marienthal.
Erb
Ve znaku mají dva zkřížené jelení parohy v modrém poli.
Představitelé
- Bedřich z Donína (1574–1634) byl dvořanem Rudolfa II., později zastával funkce zemského rady a soudce. Včas konvertoval ke katolické víře. Rád cestoval, během páté cesty do italského města Loreto, kde pobýval v letech 1607–1608, napsal zajímavý cestopis, který byl tiskem vydán až roku 1940. Kvůli své vášni v cestování se zadlužil, musel prodat rodinný statek a zemřel v bídě.
- Karel Hanibal z Donína (1588–1633) byl stoupenec katolické strany v době stavovského povstání proti císaři.
- Achác z Donína (1581–1647) byl významným diplomatem ve službách krále Fridricha Falckého.
Příbuzenstvo
Pokrevně se spojili s Šternberky, Vartemberky, Valdštejny, Trčky, Kolovraty či pány ze Stráže.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Páni z Donína na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo z Donína v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Reference
- ↑ MYSLIVEČEK, Milan. Velký erbovník svazek 1. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2005. 391 s. ISBN 80-7238-520-8. Heslo z Donína, s. 173.
Literatura
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Donína, s. 44.
