Domenico Fetti

Domenico Fetti
Portrét z encyklopedie malířů A. J. Dézalliera (1745)
Portrét z encyklopedie malířů A. J. Dézalliera (1745)
Narození 1589
Řím
ItálieItálie Itálie
Úmrtí 16. dubna 1623 (ve věku 33–34 let)
Benátky
Benátská republikaBenátská republika Benátská republika
Povolání malíř
Příbuzní Lucrina Fetti (sourozenec)
Hnutí baroko
Významná díla 13 podobenství; Melancholie; Útěk do Egypta
Mecenáši Ferdinando Gonzaga, Marzio Colonna, Medicejové
Ovlivněný Caravaggio
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domenico Fetti, také Domenico Fette, Dominico Fetto, Dominique Feti (kolem 1589?Řím – 16. dubna 1623 Benátky) byl italský malíř-figuralista raného baroka; byl autorem oltářních obrazů, portrétů, žánrů, alegorických i mytologických postav. Bývá řazen ke caravaggistům, ale jeho tematický i výrazový rejstřík byl mnohem bohatší.

Podobenství o Lazarovi u stolu boháče, Národní galerie ve Washingtonu

Život

Přesné datum jeho narození není známo, odvozuje se od údaje o úmrtí, kdy mu bylo 34 let. Učil se nejdříve u svého otce Pietra, malíře pocházejícího z Ferrary, pak nastoupil do učení k Lodovicu Cigolimu. Ten jej seznámil s prvním mecenášem, kardinálem Ferdinandem Gonzagou, jehož dvorním malířem se Fetti stal v letech 1613–1614. Malbě se věnovala také Domenicova sestra Giustina, která později vstoupila do kláštera voršilek v Mantově a dále malovala pod řeholním jménem Lucrina. Maloval i Domenicův bratr Vincenzo Fetti, který se stal knězem. Více než svými učiteli byl Domenico v pojetí ostře nasvětlených scén s realistickými tvářemi a detaily i v technice olejomalby ovlivněn dílem Caravaggia a Adama Elsheimera. Jeho podání scén bývá však malebnější a jemnější, jako u benátských mistrů. Bývá řazen mezi caravaggisty i do Benátské školy.[1]

Po příchodu do Mantovy poznal díla Rubensova a Romanova. Své stěžejní práce Fetti namaloval mezi léty 1618–1622 na dvoře vévody Marzia Colonny v Mantově. Kromě olejomaleb pro něho vytvořil také fresky v dómu v Mantově. Pracoval také ve Florencii pro velkovévody Medicejské.

Zastoupení ve světových sbírkách

Celkem je katalogizováno přes 60 obrazů, kompoziční varianty, a také několik dobových kopií jeho děl. Mimo Itálii se kolekce jeho obrazů dochovaly v Galerii starých mistrů v Drážďanech, v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, v Metropolitním muzeu v New Yorku. V českých sbírkách je reprezentativní trojice obrazů v Obrazárně Pražského hradu a jeden obraz na zámku ve Veltrusích.

Dílo (výběr)

Melancholie (Meditace), 1618, Louvre
  • Ariadna a Bakchus na ostrově Naxos, (1611),
  • Svatá poustevnice Marie Egyptská a svatý Jeroným, (1611), Britská královská sbírka Londýn, Hampton Court
  • Svatý Jeroným na poušti (asi 1613), Obrazárna Pražského hradu[2]
  • Plačící apoštol Petr (asi 1613)
  • Sebevražda Kleopatry (1613)
  • David s hlavou Goliášovou(asi 1613), Britská královská sbírka, Londýn Hampton Court Palace
  • Ino nebo Leucotea (1613), zámek Veltrusy
  • Ecce homo, (1613), Galerie Uffizzi, Florencie
  • Madona s dítětem, sv. Anselmem a sv. Karlem Boromejským
  • Kristus na hoře Olivetské, (1616–16̟17), obraz byl namalován pro oltář v kapli paláce vévody Marzia Colonny v Mantově, do Obrazárny Pražského hradu se dostal prostřednictvím daru ze sbírky nizozemského místodržitele, velkovévody Leopolda Viléma císaři Ferdinandu III. Habsburskému, když byl inspektorem obrazárny Kristián Schröder, který jej restauroval; do inventáře obrazárny byl zapsán až roku 1761.[3][4]
  • Melancholie (Meditace), (1618): 1. verze: Louvre, 2. verze v Galerii Akademie v Benátkách
  • Smrt kající Marie Magdalény
  • Portrét Vincenza Avogadra (1620), Britská královská sbírka, Buckinghamský palác
  • Portrét herce, asi 1620; Ermitáž Petrohrad
  • Třináct podobenství z evangelií, (1618–1621), různé verze námětů dochované v muzeích, celá série: Galerie starých mistrů v Drážďanech
  • Podobenství o rozsévači koukolu (asi 1619), olejomalba na dřevě, 60,8 × 44,5 cm; ze série Třinácti podobenství, Obrazárna Pražského hradu[5], jde o variantu kompozice, vystavené v Muzeu Thyssen-Bornemisza v Madridu
  • Podobenství o Lazarovi a boháči
  • Podobenství: Slepec vede slepého
  • Jákobův sen, (1619), Uměleckohistorické muzeum ve Vídni
  • Tobiáš uzdravuje slepého otce (1619), Ermitáž, Petrohrad
  • Bakchus a Ariadna na Naxu, neurčená italská sbírka
  • David s hlavou Goliášovou, (1620), Britská královská sbírka Hampton Court Palace Londýn; (replika NM ve Stockholmu)
  • Perseus a Andromeda, Hero a Leander, Galatea a Polyfém, (1621–22), Kunsthistorisches Museum, Vídeň
  • Portrét herce (Tristano Martinelli nebo Francesco Andreini), (1621–1622), Ermitáž, Petrohrad
  • Podobizna antického básníka, (1620–1621) Národní muzeum Stockholm
  • Útěk do Egypta, (1622), Uměleckohistorické muzeum ve Vídni
  • Mučednictví sv. Anežky Římské, (1622), Galerie starých mistrů Drážďany
  • Svatý Simeon, (1623)
  • Podobizna astronoma, připsáno (nebo Giovanni Serodine?), Galerie starých mistrů Drážďany

Galerie

  • Ariadna a Bakchus na Naxu
    Ariadna a Bakchus na Naxu
  • Melancholie
    Melancholie
  • Podobenství o dobrém Samaritánovi
    Podobenství o dobrém Samaritánovi
  • Podobenství o rozsévači koukolu (Madrid)
    Podobenství o rozsévači koukolu (Madrid)
  • Antický básník
    Antický básník
  • Portrét herce
    Portrét herce
  • Astronom
    Astronom
  • Federico II. Gonzaga
    Federico II. Gonzaga
  • Útěk do Egypta
    Útěk do Egypta
  • Galatea a Polyfémos
    Galatea a Polyfémos

Odkazy

Reference

  1. ↑ Encyclopaedia britannica
  2. ↑ NEUMANN 1965, č. kat. 43
  3. ↑ NEUMANN 1965, č. kat. 42
  4. ↑ FUČÍKOVÁ 2009, s. 682–685
  5. ↑ NEUMANN 1965, č. kat. 45

Literatura

  • NEUMANN, Jaromír, Obrazárna Pražského hradu. Soubor vybraných děl. Nakladatelství ČSAV Praha 1964, č. kat. 42, 43, 45
  • NEUMANN, Jaromír, Průvodce Obrazárnou Pražského hradu. Orbis Praha 1965, s. 48–49; č. kat. 42, 43, 45
  • FUČÍKOVÁ, Eliška. Obrazárna Pražského hradu : Domenico Fetti - Christian Schröder: Kristus na hoře Olivetské. In: Kroupa, Jiří; Šeferisová Loudová, Michaela; Konečný, Lubomír. Orbis artium : k jubileu Lubomíra Slavíčka. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. Dostupné online. ISBN 9788021049727, ISBN 8021049723. S. 682–685.

Externí odkazy

Zdroj