Dialektická teologie
Nová ortodoxie (někdy též dialektická teologie či teologie krize, později též novoortodoxie anebo novoortodoxní protestantismus) je směr protestantské teologie, který se rozšířil v Evropě začátkem 20. století a jmenoval se původně „dialektická teologie“. Vznik tohoto směru bývá obvykle spojován s vydáním komentáře K. Bartha k Pavlovu listu Římanům.[1] Později Barth upustil od názvu „dialektická teologie“.[2] Mezi nejvýznamnější představitele dialektické teologie patří Emil Brunner, Paul Tillich aj.[1] V 30. letech XX. století pronikly ideje novoortodoxie do Spojených států, kde se objevily v této době práce Reinholda Niebuhra. Tento teolog se zřekl myšlenek křesťanského socialismu a přešel na pozice novoortodoxního protestantismu. Stoupenci novoortodoxie usilovali o obrodu údajně zapomenutého odkazu protestantské reformace (odtud i název novoortodoxie, popřípadně nová ortodoxie, novoprotestantismus a dokonce novoreformace).[2]
Novoortodoxní teologové kritizují své předchůzce, protože sbližují Boha a člověka, vytýkají stoupencům tzv. liberální teologie zesvětštění ideje Boha.[3] V Česku představitelem dialektické teologie byl Josef Lukl Hromádka.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Kuzminová 1977, s. 316.
- ↑ a b Kuzminová 1977, s. 317.
- ↑ Kuzminová 1977, s. 320.
Literatura
- KUZMINOVÁ, T. A., 1977. Novoprotestantismus. In: MITROCHIN, L. N.; OJZERMAN, T. I.; ŠERŠENKO, L. N. Buržoazní filozofie 20. století. 1. vyd. Praha: Svoboda. S. 314–337.
Externí odkazy
- Náboženské směry - Dialektická teologie
- dialektická teologie [online]. CoJeCo.cz [cit. 2023-09-14]. Dostupné online.
- dialektická teologie [online]. Encyklopedie Vševěd [cit. 2023-09-14]. Dostupné online.
