Deltatheroida

Jak číst taxoboxDeltatheroida
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Podtřída živorodí (Theria)
(nezařazeno) vačnatí (Metatheria)
Řád † Deltatheroida
Kielan-Jaworowska, 1982
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Deltatheroida je vyhynulá skupina (řád) vačnatých savců.

Charakteristika a systematika

Deltateroidi představují primitivní tribosfenické, zřejmě vačnaté savce. Rod Deltatheridium s vačnatými konkrétně sdílí mj. charakteristický molariformní zubní vzorec (tři premoláry a čtyři stoličky); dále dočasný chrup, v rámci něhož je nahrazován pouze poslední premolár (3/3); a ohyb úhlového výběžku dolní čelisti.[1] Kritika se naopak soustředí na zdánlivě plesiomorfní morfologii stoliček ve srovnání s jejich morfologií u živorodých savců.[2]

První nálezy deltateroidů pocházejí z expedice Amerického přírodovědného muzea do pouště Gobi (Gregory a Simpson 1926).[3][4] Interpretace této skupiny byla v průběhu historie sporná. Na deltateroidy se dlouhodobě nahlíželo jako na zástupce placentálních savců (Eutheria), resp. za taxon, jenž nelze jednoznačně zařadit ani k placentálům, ani ke zmíněným vačnatým (Metatheria) – tj. jako na jednu z kmenových skupin kladu Boreosphenida.[5][6] Moderní systematika deltateroidy pokládá za bazální zástupce vačnatých, tedy skupiny, jež zahrnuje korunovou skupinu žijících vačnatců Marsupialia plus kmenové taxony k ní přidružené.[5][2] Pro klad zahrnující Marsupialia a kmenové taxony blíže spřízněné s Marsupialia než s Deltatheroida se v takovém případě používá označení Marsupialiformes.[7] Studie z roku 2022 tento konsensuální pohled zpochybnila, když rod Deltatheridium zařadila mezi Marsupialia – čímž zároveň posunula původ korunové skupiny vačnatců před hranici K-Pg. Příslušné závěry nicméně zůstávají značně kontroverzní.[2][8]

Ekologie a evoluce

Nejstarší zástupce deltateroidů představují rody Atokatheridium a Oklatheridium ze spodní křídy Severní Ameriky (104–108 mya). Největší množství nálezů pochází nicméně z Asie, kde ve svrchní křídě deltateroidi mezi vačnatými dominovali. Zmínit lze rod Sulestes z turonu Uzbekistánu a rody Deltatheridium a Deltatheroides z campanu Mongolska.[5] Samostatné severoamerické nebo asijské skupiny však zřejmě nejsou monofyletické, což nasvědčuje komplikované biogeografické historii celého řádu.[2] Deltateroidi se v průběhu evoluce vyvinuli v predátory menších obratlovců; pro tento závěr svědčí určité charakteristiky lebky a zubů odvozenějších forem, konkrétně zvětšená místa pro úpon spánkového svalu, prodloužené špičáky a rozvoj střižných ploch stoliček na úkor drticích plošek talonidů.[5] Přechod k masožravosti představuje první ukázku tohoto evolučního trendu v rámci živorodých savců.[9]

Zástupci deltateroidů vesměs mizí s vymíráním na přelomu křídy a terciéru, byť objev lazarského rodu Gurbanodelta svědčí pro jejich existenci ještě v průběhu pozdního paleocénu. Gurbanodelta zároveň představuje nejmenšího známého deltateroida, velikostně srovnatelného s dnešním nejmenším známým vačnatcem, vakomyší dlouhoocasou (Planigale ingrami).[10][11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ROSE, Kenneth D. The Beginning of the Age of Mammals. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2006. S. 74–76. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d BECK, Robin M. D. Diversity and Phylogeny of Marsupials and Their Stem Relatives (Metatheria). In: CÁCERAS, Nilton C.; DICKMAN, C. R. American and Australasian Marsupials – An Evolutionary, Biogeographical, and Ecological Approach. Cham: Springer, 2023. ISBN 978-3-031-08418-8, ISBN 978-3-031-08419-5. (anglicky)
  3. ↑ KEMP, Thomas Stainforth. The Origin and Evolution of Mammals. Oxford ; New York: Oxford University Press, 2005. S. 171–173. (anglicky) 
  4. ↑ GREGORY, William K.; SIMPSON, G. G. Cretaceous Mammal Skulls from Mongolia. Nature. 1926-11, roč. 118, čís. 2976, s. 698–699. Dostupné online [cit. 2023-09-19]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/118698a0. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d WILLIAMSON, Thomas E.; BRUSATTE, Stephen L.; WILSON, Gregory P. The origin and early evolution of metatherian mammals: the Cretaceous record. ZooKeys. 2014-12-17, roč. 465, s. 1–76. Dostupné online [cit. 2023-09-19]. ISSN 1313-2970. DOI 10.3897/zookeys.465.8178. PMID 25589872. 
  6. ↑ FOX, Richard C. Deltatheroides—like mammals from the Upper Cretaceous of North America. Nature. 1974-05, roč. 249, čís. 5455, s. 392–392. Dostupné online [cit. 2023-09-19]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/249392a0. (anglicky) 
  7. ↑ VULLO, Romain; GHEERBRANT, Emmanuel; DE MUIZON, Christian. The oldest modern therian mammal from Europe and its bearing on stem marsupial paleobiogeography. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2009-11-24, roč. 106, čís. 47, s. 19910–19915. Dostupné online [cit. 2023-09-19]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0902940106. PMID 19892730. 
  8. ↑ VELAZCO, Paúl M.; BUCZEK, Alexandra J.; HOFFMAN, Eva. Combined data analysis of fossil and living mammals: a Paleogene sister taxon of Placentalia and the antiquity of Marsupialia. Cladistics. 2022-06, roč. 38, čís. 3, s. 359–373. Dostupné online [cit. 2023-07-12]. ISSN 0748-3007. DOI 10.1111/cla.12499. (anglicky) 
  9. ↑ ROUGIER, Guillermo W.; DAVIS, Brian M.; NOVACEK, Michael J. A deltatheroidan mammal from the Upper Cretaceous Baynshiree Formation, eastern Mongolia. Cretaceous Research. 2015-01-01, roč. 52, s. 167–177. Dostupné online [cit. 2023-09-20]. ISSN 0195-6671. DOI 10.1016/j.cretres.2014.09.009. 
  10. ↑ NI, Xijun; LI, Qiang; STIDHAM, Thomas A. A late Paleocene probable metatherian (?deltatheroidan) survivor of the Cretaceous mass extinction. Scientific Reports. 2016-12-07, roč. 6, čís. 1, s. 38547. Dostupné online [cit. 2023-09-19]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/srep38547. (anglicky) 
  11. ↑ ELDRIDGE, Mark D B; BECK, Robin M D; CROFT, Darin A. An emerging consensus in the evolution, phylogeny, and systematics of marsupials and their fossil relatives (Metatheria). Journal of Mammalogy. 2019-05-23, roč. 100, čís. 3, s. 802–837. Dostupné online [cit. 2023-08-14]. ISSN 0022-2372. DOI 10.1093/jmammal/gyz018. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj