DUKW

DUKW
DUKW v anglickém muzeu Eden Camp
DUKW v anglickém muzeu Eden Camp
Typ vozidla obojživelný nákladní automobil
Země původu Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Historie
Výrobce GMC
Období výroby 1942–1945
Vyrobeno kusů 21147
Základní charakteristika
Posádka 1+1
Délka 9,75 m
Šířka 2,51 m
Výška 2,69 m
Hmotnost 6,75 tun (prázdná)
9 tun (plná)
Pohon a pohyb
Motor GMC Model 270
Výkon 91 hp (68 kW)
Max. rychlost 80 km/h (na zemi)
9,7 km/h (ve vodě)
Dojezd 640 km (na zemi)
93 km (ve vodě)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

DUKW (neoficiálně zvaný Duck, kachna) je označení amerického obojživelného dvou a půltunového nákladního automobilu používaného spojeneckými vojsky během druhé světové války k přepravě materiálů a vojáků (zejména v Evropě a Tichomoří).[1][2] DUKW byl postaven na základě rozšířeného vojenského dvou a půltunového nákladního automobilu GMC CCKW opatřeného vodotěsnou člunovou karoserií.[1][2] Automobily byly využivány nejen americkou armádou, ale také spojeneckými zeměmi, kterým byly dodávány na základě Zákona o půjčce a pronájmu, např. Velká Británie, Sovětský svaz, Austrálie, Kanada, Francie. Britská armáda vyřadila některá z vozidel až v 70. letech. V Sovětském svazu se automobil osvědčil a v 50. letech zde byla vyráběna upravená kopie opatřená sklopnou nákladovou rampou BAV-485, na podvozku nákladního automobilu ZIL-151.[1][3] V Brazílii, která po válce používala také DUKW byla v 70. letech zkonstruována vylepšená kopie s názvem CAMANF.[3]

Název vozidla DUKW vychází ze systému označení firmy GMC: D - rok vzniku 1942, U - užitková obojživelná verze, K - pohon všech kol, W - dvě zadní nápravy.[1]

Konstrukce

Pohled na záď s viditelným lodním šroubem, kormidlem a navijákem

Na souši se DUKW pohyboval pomocí tří poháněných náprav, přední z nich řiditelné. Ve vodě pak pomocí trojlistého lodního šroubu umístěného v tunelu ve spodní části zádě. Za lodním šroubem se nacházelo kormidlo spojené s ovládáním řízení předních kol (pomocí kterých se také dal ovlivnit směr plavby).[1][2] Nákladní prostor bylo možné zakrýt plachtou. Prostor řidiče byl chráněn sklopnými štíty z plexiskla. Na zádi bylo vozidlo vybaveno tažnými háky. Některé varianty disponovaly navijákem.[1] Jednalo se o první vozidlo vybavené systémem centrálního dohušťování pneumatik.[1] Pro odčerpání vniknuvší vody bylo určeno čerpadlo a záložní ruční pumpa.[2] Konstrukce vodotěsné člunové korby byla vytvořena ve spolupráci s firmou Sparkman & Stephens, která se zabývala výrobou jachet.[2][4]

Automobil mohl přepravit téměř dvě a půl tuny nákladu nebo 24 vojáků.

Některé z vozidel byly vyzbrojeny těžkými kulomety. V Tichomoří byly nasazeny i varianty opatřené 114mm raketomety Scorpion.[2] Přepravované dělostřelectvo mohlo být v omezeném rozsahu použito k vedení palby přímo z nákladového prostoru. [1][2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h BISHOP, Chris. Velká encyklopedie – Zbraně druhé světové války. Překlad Lubomír Háčik, Jiří Chodil. 1. vyd. Praha: Svojtka&Co, 2004. 543 s. ISBN 80-7237-247-5. Kapitola Obojživelná vozidla, s. 63, 68–69. 
  2. ↑ a b c d e f g PANCHARTEK, Radek. Americká kachna byla plovoucím zázrakem a pomohla vyhrát válku. iDNES.cz [online]. MAFRA, 14. května 2023. Dostupné online. 
  3. ↑ a b BISHOP, Chris. Velká encyklopedie – Moderní vojenské zbraně. Překlad Lubomír Háčik, Martin Hudra, Petr Tůma. 1. vyd. Praha: Svojtka&Co, 2004. 544 s. ISBN 80-7237-863-5. Kapitola Obojživelná a sněžná vozidla, s. 64, 67, 69. 
  4. ↑ MACKERLE, Ivan; MACKERLE, Daniel. Obojživelné automobily. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013. 184 s. ISBN 978-80-247-4541-1. Kapitola Vojenské obojživelné automobily druhé světové války - Ford GPA, s. 56–57. 

Související články

Literatura

  • BISHOP, Chris. Velká encyklopedie – Zbraně druhé světové války. Překlad Lubomír Háčik, Jiří Chodil. 1. vyd. Praha: Svojtka&Co, 2004. 543 s. ISBN 80-7237-247-5. Kapitola Obojživelná vozidla, s. 63, 68–69. 
  • BISHOP, Chris. Velká encyklopedie – Moderní vojenské zbraně. Překlad Lubomír Háčik, Martin Hudra, Petr Tůma. 1. vyd. Praha: Svojtka&Co, 2004. 544 s. ISBN 80-7237-863-5. Kapitola Obojživelná a sněžná vozidla, s. 64, 67, 69. 
  • PANCHARTEK, Radek. Americká kachna byla plovoucím zázrakem a pomohla vyhrát válku. iDNES.cz [online]. MAFRA, 14. května 2023. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj