Dům U Černého orla (Litoměřice)

Dům U Černého orla
Renesanční dům U Černého orla
Renesanční dům U Černého orla
Účel stavby

hotel, restaurace a výstavní síň

Základní informace
Sloh gotický, renesančně přestavěný
Architekti Ambroggio Balli, zvaný Vlach (autor renesanční přestavby)
Výstavba 15. století (původně gotická stavba); mezi 1560 a 1564 dům přestavěn renesančně; oprava v 50. letech 20. století (generální rekonstrukce)
Stavitel rodina Dionýsia Housky
Další majitelé rodina Divišovských; dále rytířský rod Oulíků z Třebenic a od 1726 město Litoměřice
Současný majitel Salva Guarda, s.r.o.
Poloha
Adresa Litoměřice, ČeskoČesko Česko
Ulice Mírové náměstí 12/4
Souřadnice 50°32′0,68″ s. š., 14°7′55,63″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky 14327/5-1724 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům U Černého orla (zvaný též Divišovský či Králův hrádek a dnes i Hotel Salva Guarda) v Litoměřicích je jednou z nejvýznamnějších nemovitých kulturních památek dokládajících měšťanskou raně renesanční architekturu tohoto města. Dům je považován za jedno z prvních hotelových zařízení ve střední Evropě.[1]

Historie

Dům U Černého orla byl ve 14. století založen jako gotická stavba určená pro rodinu Dionýsia Housky. Mezi roky 1560 a 1564 byl renesančně přestavěn pro rodinu Divišovských italským architektem Ambroggio Ballim zvaným Vlach. Později dům odkoupil královský rychtář Šimon Petr Oulík z Třebenic. V roce 1628 císař Ferdinand II. osvobodil dům od daní a nechal ho zapsat do zemských desek. V roce 1650 mu císař Ferdinand III. udělil výsadu rytířského sídla s označením Salva Guarda, které mělo dům chránit před případným válečným plundrováním.[2] Od té doby byl dům zván Králův hrádek. V roce 1726 ho rodina Oulíků prodala městu, které zde zřídilo kasárna (1748) a později městský úřad (1850). Po 2. světové válce zde město zřídilo oděvní manufakturu a obchod. Nezbytná generální oprava domu proběhla v letech 1952–1961, při ní byla na domě odkryta renesanční sgrafita.[3]

Stavební vývoj

Dům U Černého orla je rohová, dvoupatrová stavba se zalomeným průčelím. Původní pozdně gotický dům byl v 60. letech 16. století přestavěn ve stylu italské renesance, zatímco interiérové úpravy, společně s opravou podloubí, byly provedeny v roce 1834. Celková rekonstrukce objektu byla uskutečněna v období mezi 1952 a 1961.

Renesanční přestavbu domu provedl litoměřický stavitel italského původu Ambroggio Balli, zvaný Vlach, který ve městě působil asi od roku 1556. V Litoměřicích také v květnu 1576 umřel po smrtelném poranění sochorem, jež mu způsobil jakýsi Bartoň, co vodu měřil.[4] V započaté práci pokračoval jeho bratr působící v Litoměřicích snad až do roku 1597.

Exteriér a interiér palácového domu

Nejpozději od roku 1556 v Litoměřicích působili zedníci, stavitelé a štukatéři ze severní Itálie a dnešního Švýcarska. Ti realizovali Balliho projekt přestavby Domu U Černého orla, včetně jeho sgrafitové výzdoby. Původně dvoupatrový dům dostal slepé atikové patro s členitými volutovými štíty a okny s původním kamenným ostěním.[3] Při renesanční přestavbě palácového domu bylo ve směru do náměstí přistavěno podloubí, kde je nyní umístěna busta filipínského spisovatele a politika José Rizala, kterou zhotovil akademický sochař Libor Pisklák. Při své cestě po Evropě v květnu 1887 Rizal navštívil také Litoměřice, kam ho pozval Ferdinand Blumentritt, ředitel litoměřického reálného gymnázia, který přeložil Rizalův román Noli Me Tangere.[5]

Adam a Eva (60. léta 16. století; figurální sgrafito na jižní fasádě)
Zvědové se vracejí ze Země zaslíbené (60. léta 16. století; figurální sgrafito na západní fasádě)

Dům má v přízemí sgrafitové kvádrování, nad ním ornamentální vlys a na úrovni pater jsou umístěna figurální sgrafita s biblickými motivy. V přední části interiéru přízemí jsou renesanční hřebínkové klenby, v zadní části přízemí klenby pozdně gotické. V patrech jsou stropy ploché.[3]

Dům U černého orla má vlastní dvůr, na jehož konci se nachází Městské divadlo Karla Hynka Máchy s básníkovou sochou. Naproti Domu U Černého orla je v Jezuitské ulici barokní kostel Všech svatých a proti němu radnice ve stylu rané saské renesance.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Anonymní autor. Památky a zajímavosti Litoměřic (místopisný průvodce). Odkaz online: https://www.mistopisy.cz/pruvodce/obec/2668/litomerice/pamatky-turistika/
  2. ↑ Kuča K. Litoměřice: radnice a městské stavby. In: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (III. díl). Vydalo nakladatelství Libri, Praha, 1998. Str.531.
  3. ↑ a b c Poche E. a kolektiv. Litoměřice. In: Umělecké památky Čech 2 (K–O). Vydalo nakladatelství Academia, Praha, 1978. Str. 275.
  4. ↑ Homolová M a kolektiv. Litoměřice. In: Historická města Čech a Moravy. Vydal Reader’s Digest Výběr, s.r.o., Praha, 2011. Str. 242–243.
  5. ↑ Tomas J. Setkání. In: José Rizal, Ferdinand Blumentritt a novodobé Filipíny. Vydalo Město Litoměřice u nakladatelství Oswald, Praha, 1998. Str. 18–25.

Literatura

  • HEROUT Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek. Vydalo Středisko památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1978. 275 stran.
  • HOMOLOVÁ Marie a kolektiv. Historická města Čech a Moravy. Vydal Reader’s Digest Výběr, s.r.o., Praha, 2011. 520 stran. ISBN 978-80-7406-177-6
  • KUČA Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (III. díl). Vydalo nakladatelství Libri, Praha, 1998. 952 stran. ISBN 80-85983-15-X
  • POCHE Emanuel a kolektiv. Umělecké památky Čech 2 (K–O). Vydalo nakladatelství Academia, Praha, 1978. 578 stran.

Externí odkazy

Zdroj