Důl Ferdinand (Chomle)
| Důl Ferdinand (Chomle) | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Těžba | černé uhlí |
| Poloha | |
| Stát |
 Česko
|
| Kraj | Plzeňský |
| Okres | Rokycany |
| Obec | Chomle |
| Souřadnice | 49°51′58,61″ s. š., 13°37′57,53″ v. d. |
  Důl Ferdinand
| |
| Provozní údaje | |
| Období těžby | 1924–1954 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Ferdinand je zaniklý černouhelný důl u Chomle v okrese Rokycany v Plzeňském kraji. Nacházel se na severním okraji vesnice a v provozu byl v letech 1924–1954. V dubnu roku 1937 v dole došlo k průvalu podzemní vody, při kterém zemřelo čtrnáct horníků.
Historie
Důl Ferdinand byl po první světové válce nejvýznamnějším dolem u Chomle. V roce 1921 jej založila Montánní společnost rodiny Starcků, ale brzy jej pronajala menším podnikatelům.[1] V sousedství se nacházely vzájemně propojené doly David a Prkénka, uzavřené ve třicátých letech dvacátého století.[2] Z dolu Prkénka vedla k dolu Ferdinand 500 metrů dlouhá spojovací chodba.[3] Těžní šachta dolu Ferdinand dosáhla hloubky 62 metrů a jeho byly 400 metrů dlouhé štoly zasahovaly asi o jedenáct metrů níže než dno šachty.[4] Těžba byla zahájena roku 1924[5] a v roce 1937 důl provozovali nájemci Leontin Kautský a František Cajthaml, kteří zaměstnávali asi sto horníků.[4]
Průval vody
Dne 24. dubna 1937 došlo v půl jedenácté dopoledne k průvalu vody z uzavřených dolů David a Prkénka. Ty měly být odděleny dostatečně silnou stěnou, ale spojovací chodba nezanesená do plánu snížila předpokládanou bezpečnou tloušťku stěny na méně než jeden metr.[3] Do dolu Ferdinand přitékalo přibližně sedm metrů krychlových vody za sekundu a během patnácti minut bylo zatopeno 2 700 metrů chodeb. Voda v dole zastihla třicet horníků, z nichž čtrnáct rychle utonulo.[4]
Voda zaplavila těžní jámu do výšky 42 metrů.[6] Krajský soud v květnu rozhodl o jejím odčerpání, které začalo začalo 1. června a 23. června byla obnovena těžba svrchních nedotěžených slojí v hloubce deseti metrů.[3] Z dolu bylo během listopadu a prosince 1937 vyzvednuto osm těl mrtvých horníků. Těla zbývajících šesti nebyla nalezena.[7] Důlní neštěstí připomíná jednoduchý pomník z hrubě opracovaného žulového kvádru s deskou z leštěného mramoru, na níž jsou uvedena jména obětí.[8] Pomník se nachází u odbočky ze silnice II/233 k areálu bývalého dolu Pokrok.
Škody způsobené nehodou byly během roku 1937 odstraněny a těžba uhlí pokračovala. V roce 1939 v dole pracovalo opět asi sto horníků a denní produkce dolu nestačila pokrýt poptávku. Autodopravci, kteří uhlí odváželi, museli na naložení svých aut čekat i tři dny. Ve stejné době byl obnoven i provoz dolu Prkénka a během druhé světové války dosáhl důl Ferdinand nejvyšší těžby uhlí ve své historii.[9]
Poválečný provoz
Dne 27. června 1946 v dole Prkénka vypukl požár, jehož zplodinami se přiotrávilo patnáct horníků, ale nikdo nezemřel. Ještě v následujícím roce důl Ferdinand zaměstnával padesát německých zajatců, z nichž ale během dubna a května 31 uprchlo.[9]
V poválečném období probíhaly spory mezi správou dolu a obyvateli Chomle, kteří si stěžovali na poklesy zemského povrchu a trhliny na budovách. Šetření prokázalo, že k poklesům nedochází a drobné trhliny ve zdech mohou být způsobeny provozem nákladních aut. V roce 1950 byla uzavřena jáma Ferdinand II. a těžní jáma v Chomli. Zbývající provoz byl ukončen v roce 1954.[5]
Reference
- ↑ DRNEK, Jan. Krajina nad pokladem. Průvodce po historii kamenouhelného dolování na Plzeňsku. Plzeň: Street, 2012. 336 s. ISBN 978-80-904746-0-4. S. 260.
- ↑ Drnek 2012, s. 261.
- ↑ a b c Drnek 2012, s. 263.
- ↑ a b c Drnek 2012, s. 262.
- ↑ a b Drnek 2012, s. 266.
- ↑ Uplynulo sedmdesát let od tragédie v Chomli na Radnicku. Rokycanský deník.cz [online]. 2007-05-04 [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
- ↑ KONVIČKA, Vladislav. Průval vod na dole Ferdinand v Chomli 24. 4. 1937 [online]. [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Pomník hornické katastrofy [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Drnek 2012, s. 264.
